Led a oheň

14 - Mia

Po odchodu z města, který spíš vypadal jako úprk (ne zběsilý, ale úprk), jako by mi spadl kámen ze srdce.

Tu noc jsme se neodvažovaly zapálit oheň, takže jsme spaly natisknuté na sobě, abychom se alespoň trochu zahřály.

„Co myslíte," špitla Arry, když se stmívalo. „Kde je teď můj otec?"

„Doufám, že hodně, hodně daleko," zavrčela Katie. „Každopádně, jestli se ukáže, bude mít co dělat se mnou a mým mečem."

„Nevím, jestli bys dokázala nás tři ubránit proti Ledovému císaři. Zapomínáš, že by určitě nebyl sám," oponovala jsem jí.

Sice už byla skoro tma, ale viděla jsem, jak Arry protočila oči. „Holky, nemůžete toho na chvilku nechat a normálně spolu vycházet?"

„To nejde," povzdechla jsem si. „Ona je úplně nemožná!"

„A ona zase úplně strašná," vyjekla Katie.

V noci mě probudilo příšerné horko. Stále jsem byla natisknutá k Arry. To horko vycházelo z ní. Vyskočila jsem na nohy. Katie ve stejnou chvíli udělala to samé. Zděšeně jsme na Arry zíraly.

Podivná znamení na jejím obličeji se rozzářila a ona otevřela oči. „Olov..." zachraptěla.

Katie vyletěla ruka k ústům a já se šokem nemohla ani pohnout.

Arry se posadila a natáhla ruku. V dlani jí vzplál malý plamínek.

Já i Katie jsme zaječely.

„Polij ji vodou! Polij ji vodou!" křičela Katie a ukazovala na jednu z lahví, které jsem měla nedaleko levé nohy.

Ani mě nenapadlo jí odporovat. Okamžitě jsem popadla láhev, spěšně ji otevřela a její obsah vylila Arry přímo na hlavu. Plamínek zmizel, znamení pohasla a Arry zavřela oči.

Katie ji zachytila předtím, než se stihla hlavou uhodit o kámen.

„Co to sakra bylo?!" vyprskla jsem.

„Připomínalo mi to Filipa. To, co řekla, znělo jako podobný jazyk. A ta znamení... nejsou stejná, ale Filip má podobné. Na tváři," vychrlila ze sebe Katie a rychle dýchala. „Myslela jsem, že když odejdu z domu, zbavím se toho, ale ne. Ono mě to snad pronásleduje!"

Chvíli mi trvalo, než jsem vstřebala její slova. „Takže ty si myslíš, že je šílená?"

Polkla. „Já nevím. Může to být něco jako začátek toho všeho!"

„Co budeme dělat?!" Bylo mi strašně. Myslela jsem, že teď už budu mít klid, ale to nejhorší mělo možná teprve přijít...

Zavrtěla hlavou. „Já nevím!"

„Tak počkáme. Jestli se to nebude opakovat, necháme to být. A pokud jo, něco vymyslíme."

„Tak fajn," zamumlala Katie. „Ale já už vedle ní neležím. Co kdybychom dneska už nešly spát? Já stejně neusnu."

„Moje slova."

V tu chvíli jako by byly naše neshody pryč. Měla jsem strašný strach a cítila jsem, že Katie to má stejně. Spojovalo nás to tak jako nic, co spojovalo mě a moje přátele, které jsem nechala doma.

Tak jo. Co se s Arry děje? Zahodí opravdu Mia a Katie svoje neshody? Má to něco společného s Filipem?

Zatím, 

Kaila146