Led a oheň

26 - Arry

Záchrana Miina bratra se ukázala být komplikovanější, než jsme mysleli.

Logicky jsme neměli nejmenší tušení, kde by mohl být, a bez Mii pro nás Nyad, hlavní město Nyaru, bylo jako nekonečný labyrint.

„Pomoc," zavyla Katie v pozdní odpoledne kdoví kolikátého dne hledání. „Jak máme najít zkurvenýho prince, když neumíme najít ani místo na přespání?!"

„Nebuď sprostá!" okřikla ji Willow.

Filip se na Willow zmučeně podíval. „Vždyť má pravdu."

Takové hádky byly na denním pořádku. Filip a Katie proti Willow. Já byla obvykle nestranná a jen unaveně stála opodál.

Peníze nám dávno došly, takže jsme neměli na hostinec. Což znamenalo, že jsme spali pod mostem. V lepším případě. Pokud jsme vůbec spali.

Takže když přišel ten muž s fialovýma očima, skoro jsem usínala ve stoje.

Willow si ho všimla jako první. Zmlkla uprostřed věty a jen na nového příchozího zírala jako na zázrak.

Měl vlasy podobné barvy jako Filip, opálenou pleť a fialové oči.

Katie si ho kriticky změřila.

„Super, přišel sám, už ho nemusíme hledat," zamumlala jsem. Znělo to až moc ospale.

Nový příchozí pozvedl obočí. „Co se toho týče, nejsem ten, koho hledáte."

„Tak je vzdušnej strážce, nebo není?" zavrčela Katie.

„Jsem, ale ne váš. Jmenuji se Josh."

„Takže něco jako Marcus," konstatoval Filip.

„Nejspíš by se to tak dalo nazvat," řekl Josh. „Ale proto tady nejsem. Hledám vás v tomto městě už několik dní."

„Pročpak?" zamračila se Willow.

„Věc se má tak," začal Josh. „Jsem strážcem už skutečně dlouho. Zdroj moci vzduchu není lehké najít. Je v Tordonii, což ho činí nedosažitelným pro většinu lidí. Moje předchůdkyně se jmenovala Kiva."

„Počkej, nebyla to ta první vzdušná strážkyně?" Můj hlas zněl zase až moc ospale.

Josh přitakal. „Ano, to byla. Od té doby vzdušní strážci vždycky zešíleli, nebo byli usmrceni dřív, než mě našli. Posledních sto padesát let se snažím svoje nástupce hledat, protože jsem pochopil, že oni mě jen tak nenajdou."

„Super," odfrkla si Katie. „A k čemu potřebuješ nás?"

Filip ji kopl do nohy.

Josh se tím nenechal vykolejit. „Víc oči víc vidí a víc uší víc slyší. A taky by mi neuškodila společnost."

Podívala jsem se na Filipa. „Fajn," vypadlo ze mě nakonec. „Ale něco za něco."

Willow naštěstí hned pochopila, kam mířím. „Taky někoho hledáme. Jak jsi řekl, víc oči víc vidí a tak dál."

Josh pokrčil rameny. „Dobře."

***

O chvíli později už jsme s Filipem a Joshem seděli v hostinci s kápěmi co nejvíc do čela a snažili se zaslechnout, jestli někdo nemluví o něčem, co by pro nás mohlo mít nějaký užitek.

„To je takový nemehlo, no chápeš to, jak vůbec může..."

„Nedávno jsem tu viděl takovou zvláštní holku..."

„Ty ceny jsou dneska příšerné..."

„Chtěl by, abys na jeho pohřbu byla..."

Že jsem usnula s hlavou na stole, mi došlo, až když se mnou Filip jemně zatřásl.

K našemu stolu přišel hostinský. „Co to bude? A omlouvám se, ale víno kvůli té pohromě na jihovýchodě nemáme."

Josh se napřímil.

„O žádné pohromě na jihovýchodě jsem neslyšel," nadhodil Filip.

„Vážně?" podivil se hostinský. „A to bych řekl, že o tom ví každý. Takový vítr už tu nebyl přes sto, co sto, sto třicet let! Začalo to na jihu Velkých bažin a pokračuje to směrem na severozápad. Nyad by to mělo minout, ale lidé stejně panikaří. Povídá se, že to zavinila jakási holka. Někteří ji mají za bohyni, která se přišla pomstít kvůli dávnému vyhoštění." Jeho výraz prozrazoval, co si o těch lidech myslí.

Mávla jsem rukou. „Šílené povídačky, na to lidi užije. Dali bychom si tři piva."

Hostinský přikývl. Jakmile zmerčil jednoho ze svých pomocníků, jak rozlévá jakýsi drahý alkohol po zemi, jal se ho s řevem spacifikovat.

Filip si nervózně odkašlal. „Joshi, máš nějaké peníze?"

Josh naštěstí přikývl. „Ano. A hlavně – víme, kde by se mohla nacházet vzdušná strážkyně."

„Skvělé, ale nezapomeň, na čem jsme se domluvili," upozornil ho Filip. „Miina bratra jako prvního."

V ten moment se mi zdálo, že jsem od vedlejšího stolu zaslechla něco, co by se mohlo hodit.

Seděly tam dvě holky. První měla krátké tmavě hnědé vlasy a druhá vlnitou kaštanovou hřívu a... vážně narůžovělé konečky?

„To s tím, co s princem, snad nemůžou myslet vážně! Vždyť je to sakra děcko!" vrčela zrovna ta krátkovlasá.

Ta druhá přikývla. „Slyšela jsem, že se pokusil spáchat sebevraždu. Víš, jak je ten velkej dům asi dvě ulice od paláce, že? No, tak tam ho podle všeho drží." Ztišila hlas, takže jsme se pokusili nenápadně naklonit blíž. „Slyšela jsem, že je tam s ním mladší bratr uzurpátorů"

***

„Abychom si to zopakovali," sjela nás všechny pohledem Katie. „Budeme hledat nějaký velký dům asi dvě ulice od paláce? Na základě tvrzení nějaké náhodné holky z hostince?"

„Za pokus nic nedáme," odporovala jí zjevně dobře naladěná Willow.

Katie zněla zhruba tak unaveně, jako jsem se já cítila. „Mohla by to být past."

„Že to říkáš zrovna ty," poznamenal trefně Filip.

„Půjdeme tam a uvidíme," prohlásil Josh. „Kdyby bylo nejhůř, můžeme způsobit katastrofu obřích rozměrů."

„No jo," uvědomila jsem si. Jelikož Josh ještě nepředal svou moc, měli jsme všechny čtyři strážce pohromadě. Jenže... „Nevím jak Willow, ale já a Filip tu... věc skoro neumíme ovládat."

„To chce výcvik," usmála se na mě Willow. „Zvládneme to."

A tak jsme šli.

Už jsem tady zas 😈 Co na novou kapitolu říkáte?
Co si myslíte o Joshovi? Bude nutná katastrofa obřích rozměrů? Povede se jim zachránit prince? A co bude s Miou?
Na otázky brzy dostanete odpovědi. Teda doufám.
Zatím,
Kaila146