„Men hali aqldan ozganim yo'q."
Tato slova mě vzbudila. Netušila jsem, co to znamená, ale věděla jsem, že to vyšlo z úst mého staršího bratra Filipa. Zase. Děsilo mě to – absolutně jsem netušila, co je to za jazyk. Nejhorší na tom bylo, že jím bratr mluvil každou noc už pěkně dlouho.
Rodiče jako by si toho nevšimli, to jen mě to vždycky vzbudilo. Každou noc ta samá věta. Následovaly další, ty ale nebyly vždycky stejné.
Filip byl celkově zvláštní. Už jen ty jeho zelené oči – nikdo z rodiny nemá a ani neměl zelené oči.
„Men erning elementini qabul qilishga tayyor emasman, bu men uchun juda katta." Po tomhle divném prohlášení se převrátil tak, že bylo vidět divné znamení ve tvaru blesku, které měl na tváři. Další z jeho podivností. Poslední dobou to s ním bylo příšerné. Odmítal jíst všechno kromě masa a jelikož jsme masa moc neměli, většinou hladověl. Jindy zase chodil na celé dny do lesa, kam se nikdo z naší vesničky neodvážil. Nikdy takový nebýval.
„Yaqinda o'lsam kerak."
Nevím, proč mě zrovna tahle věta přesvědčila v tom, že s tím musím něco udělat. Zjistit, proč se tohle děje.
Třetí kapitola o poslední hlavní hrdince je zde. V úterý jedeme pryč, vracíme se ve čtvrtek, takže další kapitola bude tak za týden. Doufám, že vás příběh baví.
Zatím,
Kaila146
ČTEŠ
Led a oheň
FantasíaArry, dcera Ledového císaře, mocného dobyvatele, nikdy neopustila jeho ledový palác. Touží po dobrodružství a po jiných lidech, takže přirozeně se jednoho dne rozhodne utéct. Na toulkách Rudou pouští potkává další dvě tajemné dívky a zjišťuje, že ne...
