Led a oheň

23 - Arry

Další den naše poměrně nesourodá skupinka vyrazila hlouběji do pouště. Nikdo z nás moc nevěděl, kterým směrem jít, ale po chvíli jsme se rozhodli pro jih. Už jen proto, že mě to tam přitahovalo, ostatní naopak odpuzovalo. Hlavně Filipa a Willow.
Takže tam Katie prostě šla. A nám ostatním nezbylo, než ji následovat. Jak obvyklé.
Dva dny trvalo, než jsme někam došli. Začínala jsem pomalu propadat panice, že to nenajdeme.
Ráno třetího dne jsem se připojila k Willow, která šla až úplně vzadu.
„Řekni mi o sobě něco víc," požádala jsem ji.
Jemně se pousmála. „Co chceš vědět?"
„Odkud vlastně jsi? Vím, že Filip je z vesnice odkudsi na severozápadě Nyaru, ale co ty?"
„Čekala jsem, že se zeptáš. Jsem ze severního klanu Velkých bažin. Víš, kde to je?"
„Eeh... někde pod Wepttem, ne? Tím státem, co má jako armádu ty přerostlé ptáky a jejich jezdce."
Willow se uchechtla. „Těm přerostlým ptákům se říká draci. Prý jsou to nesmírně krásná zvířata. Slyšela jsem, že mají světle modré šupiny, takže bych jim ani ptáci neříkala, temně modrá křídla a když letí, na obloze září jako padající hvězdy. Ale zpátky k tématu. Mezi Velkými bažinami a Wepttem leží Neprozkoumané jezero. Uprostřed něj je ostrov, kde se nachází zdroj moci vody. Brook, předchozí strážkyně vody, byla úplně hrozná. Pořád mluvila jen o tom, jak je dnešní mládež neschopná. Taky pomlouvala ostatní strážce, Jodi, Joshe a Marcuse. S někým takovým bych válku zastavovat nechtěla."
Tady už jsem jí skočila do řeči. „Můžeš prosím přestat odbíhat od tématu?"
„Jistě, promiň. Lid Velkých bažin se dělí na dva klany – jižní a severní. Já jsem ze severního – náš klan je pokrokovější, protože jsme blíž okolnímu světu. Obchodujeme s Nyarem. Jižní klan... když se tam jakkoli odlišuješ, mají násilnické tendence. Můj otec byl z Nyaru. Ale to zase odbíhám. Když mi bylo čtrnáct, zvýšila se moje potřeba pít. Asi v sobě musím mít víc vody než ostatní. Nedlouho na to zemřeli moji rodiče."
„To je mi líto. Jak?"
„Nechci o tom mluvit. Kdo je vlastně tvoje matka? Řekl ti o ní tvůj otec někdy něco?"
Zavrtěla jsem hlavou. „Vůbec nic, i když jsem se jako malá ptala. On mi toho všeobecně moc neřekl. Vychovávalo mě spíš služebnictvo. Ale je to naše kuchařka, Cameron. Vsadím se s tebou o co chceš, že spolu něco měli, možná ještě mají. Ona má úplně stejný nos jako já. Taky máme strašně podobný hlas."
Než stačila Willow odpovědět, promluvil na nás Katiin bratr, Filip. „Takže. Až vyřešíme tuhle záležitost se zdrojem moci ohně, máte nějaké nápady, jak zastavit tu válku mezi Nyarem, Wepttem a Císařstvím o Zemi nikoho? Marcus o tom nic neříkal."
Willow si povzdechla. „Brook taky ne. Ta měla jen samé stupidní řeči, ale že by mi řekla něco užitečného, to ona ne."
„Uvidíme, co mi řekne bývalá strážkyně ohně, ta Jodie nebo jak jsi říkala že se jmenuje."
„Jodi, tak o ní alespoň mluvila Brook."
Najednou se Filip zamračil. „Cítíte to taky?"
Willow přikývla. „Je mi nějak zle."
Naopak já najednou ucítila, jak všechna moje únava z předchozích dnů mizí. „Mně je ale líp. Myslíte, že jsme u zdroje moci ohně?"
V tu chvíli se na nás otočily Mia s Katie, které šly kus před námi a o něčem zaníceně debatovaly. Předpokládám, že Mia Katie vykládala o životě princezny, padání ze střech, převratu a podobných věcech.
„Arry, pojď sem, něco tu je!" zakřičela Katie.
Na nic jsem nečekala a vydala se za nimi. A opravdu – část písku, na kterém stály, vypadala zvláštně, zdálo se mi, že dokonce trochu poblikává.
„Zkus se tam postavit," pobídla mě Mia.
Bez řečí jsem udělala krok a najednou... kolem mě byly kameny se zvláštními rytinami, písek úplně rudý a hlavně se z jednoho kamene zvedla holka. Měla křiklavě červené vlasy, až to bilo do očí, pleť barvy horkého kakaa a oči stejného odstínu jako já. Jodi, moje předchůdkyně.
„Vítej u zdroje moci ohně. Jak se jmenuješ?"
„Arry."
„Já jsem Jodi. No, asi to nebudem protahovat. Postav se sem," ukázala na velký kámen, který vévodil celému tomu místu.
Udělala jsem, co mi řekla.
Jodi přešla ke mně, chytila mě za ruce a začla něco mumlat v nějakém divném jazyce. Kruh kolem nás vzplál.
Usmála jsem se. Cítila jsem, jak do mě proudí cosi nového a krásného.
Když plameny kolem nás zmizely, připadala jsem si jako znovuzrozená.
Jodi si odhrnula pramen vlasů z očí. „Tak, a je to. Teď odsud můžu konečně vypadnout."
„Jenom... jak jste vy zastavili válku?"
Jodi se ušklíbla. „Myslela jsem, že se na tohle zeptáš. Weptt a Nyar... to je dlouhá historie. Ale Elise, to byla strážkyně ohně přede mnou, mi řekla, že většinou ani jedno z království nechce pokračovat. Stačí jim se jen nějak domluvit."
„Ale pokud stačí jen tohle, proč vůbec existujou nějací strážci? Proč máme schopnosti?"
„To je jednoduché. Vydírání vždycky funguje."
Kdyby jen tušila... „To je možné, jenže situace je momentálně poněkud komplikovanější."
„Tak mluv. Co se děje?"
„Zaprvé to nejsou jen Weptt a Nyar, ale i Císařství mého otce, který si říká Ledový císař. Ten před zhruba dvaceti lety ukradl Nyaru většinu území. Takže neválčí dva státy, ale tři. A zadruhé na trůně Nyaru nesedí král a královna, ale nějací dva týpci, kteří krále a královnu popravili, prince někde drží a princezna jim utekla a jak ji tak znám, nemám pocit, že by se jí nějak chtělo vládnout nebo se alespoň pokusit o svrhnutí těch dvou."
„Řekla bych, že svého otce nějak přemluvíš, aby složil zbraně. U Nyaru stačí dosadit na trůn tvoji kamarádku nebo jejího bratra. Jakže se ta princezna jmenuje?"
„Mia."
„Tak ať Mia poprosí o pomoc a spojenectví Dračí jezdce. Kdysi jsem k nim patřila. Teda dokud jsem se nedala dohromady s jedním vojákem z Nyaru, který ale... no, to je dlouhý příběh. Důležité je, že mě moji rodiče vydědili, všichni jezdci se mě zřekli, protože jsem je zradila. Tehdejší vůdce mi zvláštní mocí vymazal z paměti, kde přesně je jejich město. Není moc lidí mimo Dračí jezdce, kteří ví, kde se město nachází."
„A jak víš, že tihle Dračí jezdci budou chtít Mie pomoct?"
Pousmála se. „Vsadím se, že už nechtějí válku. Znám jejich smýšlení. A navíc, konečně budou mít příležitost Nyaru uškodit. A možná taky budou požadovat Zemi nikoho, kdo ví. Každopádně za pokus nic nedáte."
Měla pravdu, ale mně se to i tak nelíbilo. Stejně – jakou máme šanci, že najdeme někoho, kdo ví, kde se tahle skvadra s přerostlými ptáky nachází? Ale něco lepší než nic. Zkusit to můžeme. „Tak díky. Jak se odsud dostanu?"
„Prostě mysli na místo, na kterém se chceš objevit. Sbohem, Arry. Pochybuju, že se ještě někdy uvidíme. Mám totiž v plánu cestovat do Tordonie."
„Tak se měj, Jodi, a šťastnou cestu," s těmi slovy jsem se na ni naposledy usmála a myslela na místo v poušti, odkud jsem se sem dostala.

Úplně to nevyšlo. Objevila jsem se nikoliv na místě, z kterého jsem zmizela, ale o kus dál, přímo Filipovi na klíně.
Katie, která seděla v písku naproti němu, okamžitě přestala mluvit a rozesmála se.
Cítila jsem, jak rudnu, okamžitě vstala a k Filipovi zamumlala jen: „Promiň."
„Nic se nestalo," odpověděl rychle.
Katie se uklidnila a kývla na mě. „Tvoje znamení jsou pryč."
„Řekla ti ta Jodi něco zajímavého?" ozvala se za mnou Willow.
Za ní stála Mia a taky vypadala nanejvýš zvědavě.
Řekla jsem jim všechno. Bohužel to nic moc zajímavého nebylo.

Nazdar, určitě si říkáte, co se děje, že je nová kapitola tak brzo, co? No, řeknu k tomu jen to, že jsem na prázdninách se svou beta readerkou. Taky to poslední dobou pořádně promýšlím a vážně mě to baví, jak vymýšlet, tak psát.
A jak určitě očekáváte, jsou tu otázky!
Co si myslíte o Velkých bažinách? Co říkáte na Willow? A na Filipa? Jak na vás působí Jodi? Co myslíte, že se bude dál dít?
Jdu psát novou kapitolu,
Zatím,
Kaila146
(Joa hudbu doplním až budu doma)