Led a oheň

18 - Katie

„Uklidni se, tohle se ti jenom zdá, za chvilku se vzbudíš ve své posteli, na druhé straně místnosti bude ležet Filip a všechno bude zase fajn," mumlala jsem si pořád dokola, zatímco jsem procházela mezi stromy.

Netušila jsem, jak dlouho už jdu tam, kam cesta mezi stromy vedla. Věděla jsem jen, že je to už hodně dlouhá doba.

„Je to příjemná procházka, o nic nejde. Absolutně vím, kde jsem a kam jdu," šeptala jsem. Vlastně ani nevím, proč jsem šeptala.

„S kým to mluvíš?" ozvalo se najednou přede mnou. Stál tam kluk asi o tři roky starší než já. Měl světle zelené oči, bledou kůži, hnědý plášť a – to mě vyděsilo nejvíc – úplně bílé vlasy.

Vzduch prořízlo zařvání. Až po chvilce mi došlo, že to já křičím. Okamžitě jsem zavřela pusu.

Ten kluk mě pozoroval se zamyšleným výrazem. „Zajímavé," pronesl po chvilce. „Ty nejsi strážce země."

„Co?!"

Povzdechl si. „Říkal jsem, že nejsi strážce země. To jsi nahluchlá nebo co?"

„Co znamená strážce země?"

Zatvářil se zmateně. „Když ani nevíš, co to znamená, co tady děláš?"

To už mě pořádně dožralo. „Tak to bych taky ráda věděla!"

Přišel ke mně blíž. „Ale moc země v tobě je. Zvláštní."

Vyšlo ze mě cosi mezi kašlem a prskáním.

Divně se uchechtl. „Pověz. Máš bratra?"

Jak to mohl vědět? Co je vlastně zač? „A co je ti do toho?!"

Překvapeně sebou cukl a já byla spokojená sama se sebou. Chvíli jsme se na sebe jen dívali a pak už to konečně vzdal.

„Podívej se," začal. „Musím vědět, jestli máš bratra. A pokud ano, jestli má takové... nevím, jak to popsat, prostě znamení na obličeji. A zelené oči. A jestli se poslední dobou nechová nějak divně."

Zůstala jsem tam stát se spadlou bradou. „Jak tohle všechno..."

Nenechal mě to doříct. „Aha! Takže, mám pro tebe veledůležité oznámení. Tvůj bratr je strážce země. Nebo se tomu taky říká zaříkávač kamenů. Nebo..."

Přestal, až když si všiml, jak se na něj dívám.

Nádech. Výdech. „Tak ještě jednou. Mohl bys mi vysvětlit, co to tu SAKRA vykládáš?!"

„Jaj, promiň. Neuvědomil jsem si, že vůbec nevíš o čem mluvím. Už jsem skoro zapomněl, jak mluvit s lidmi..."

Choval se divně. Divněji než kdokoli, koho jsem kdy poznala. Dokonce i divněji než Arry.

„Prostě pojď za mnou."

Neměla bych s úplně cizím člověkem kamkoli chodit. To rodiče mně i Filipovi vštěpovali už odmalička. Ale co když ten kluk ví, co se děje s mým bratrem? Co když ho toho dokáže zbavit? Musela jsem to zkusit.

***

„Posaď se," pronesl ten bělovlasý kluk a ukázal na velký kámen uprostřed zvláštní kamenné... co to vlastně bylo? Altán? Svatyně? Neměla jsem ani ponětí.

On sám si sedl na něco, co vzdáleně připomínalo oltář.

Hned jak jsem se usadila, začal mluvit. „Tento kontinent byl vytvořen za dávných a dávných časů... já vlastně ani nevím kým nebo čím. Hlavní je, že se zrodili strážci čtyř z mnoha živlů. Nikdy jsem neslyšel o strážci nějakého jiného živlu, ale to je teď asi jedno. Ty čtyři živly jsou voda, vzduch, země, kdyby tě to zajímalo, nacházíme se u jádra její moci, a oheň. Ne, nech mě domluvit. Strážci jsou tu na zastavení válek, které mezi sebou obyčejní smrtelníci pořád vedou. Když první strážci, vzdušná Kiva, vodní Dylon, ohnivá Inthia a zemská Kathleen zastavili strašlivou první válku, uchýlili se každý k jádru moci svého živlu. Nemám nejmenší ponětí, kde jsou ta ostatní, ale zemské jádro moci je tady. V Zemi nikoho. Pro jeho ochranu jsou kolem téhle země hory, řeky a bažiny, však ty víš. Když ale zemský strážce šlápne na jedno z označených míst, dostane se sem. Je to prastará magie. Mimochodem, kdyby tě to zajímalo, najít jedno z těch míst mi dalo pěkně zabrat. Každopádně, vrátíme se k pokračování. Když přišla další válka, zrodili se noví strážci. Našli ty staré, kteří jim předali jejich moc, ale do nové války už se nezapojovali. A takhle to šlo dál a dál až do současnosti. Já jsem Marcus, zemský strážce už skoro na pokraji smrti. Ani nevím, co se stalo s mým předchůdcem, když skončila válka."

„Mám kamarádku. Je dcera Ledového císaře... což mi připomíná, co je vlastně zač on?"

Pozvedl obočí. „On ovládá led?"

„No, říká se to."

„Zvláštní. Popřemýšlím nad tím, až se budu nudit. Pověz mi víc o té své kamarádce."

V myšlenkách jsem se vrátila k Arry. „Má skoro až hnědou pleť, na obličeji fakt divná znamení a jednou se chovala podobně šíleně jako Filip, můj bratr."

Přikývl. „Tak to vypadá, že tvoje kamarádka je budoucí strážkyně ohně. Měla by co nejrychleji najít jádro moci ohně, jinak zešílí. Já věděl, že jsem na něco zapomněl. Pokud budoucí strážce rychle nenajde jádro moci svého živlu a bývalého strážce, znamení na jeho obličeji ztmavnou a zešílí. Potom je nebezpečný pro sebe i své okolí. Zničí všechno a všechny, dokud ze světa nezbude jen smrt. Potom zničí i sebe. Musíš pomoct jak svojí kamarádce, tak svému bratrovi. Dám ti takovou zvláštní věcičku, říkám jí portálek nebo teleportík. Najde strážce země a přenese tě k němu. Hodně štěstí... počkej, jakže se jmenuješ?"

„Katie."

„Katie? Podobné jako Kathleen," šeptal, zatímco mi podával stříbrný lístek. „To je ono, Kath. A pospěš si, nebo se ukoušu nudou," zakřenil se naposledy Marcus.

Stiskla jsem lístek v dlani a myslela na Filipa. Na vesnici. Na rodiče. Jak jim to všechno jen vysvětlím?

Co na toto říkáte? Už jsem asi konečně vymyslela, jak bude tahle kniha zhruba končit. Ale nebojte, ještě toho máme hodně před sebou. Co si myslíte o tom, co Marcus vyprávěl Katie? Je to pravda? Nezešílí Arry nebo Filip? Odkud bere svou moc Ledový císař? Jak to Katie vysvětlí rodičům? A jak se vám líbí samotný Marcus?

Zatím,

Kaila146