Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak se to mohlo stát, jak? Ještě před několika hodinami bylo všechno tak klidné a fajn... A teď? Teď ani nevím, jestli se dožiju zítřka. Jestli mě nenajdou oni.
Věděla jsem, že se musím dostat za hranice, mapu země jsem znala nazpaměť. Ale co je za nimi? Pustina? Jiné království? Nebo něco úplně jiného? To brzy zjistím.
Věděla jsem, že situace v našem království není úplně ideální, ale nikdy by mě nenapadlo, že to může zajít až tak daleko. Uprchlíkem ve vlastní zemi. Fakt paráda.
***
Začínala mi docházet voda, kterou jsem si nabrala v nedalekém jezeru, ke kterému snad nikdo nechodí. Bylo to divné, protože takových jezer moc není. Vlastně nevím o žádném, ke kterému by nikdo nechodil, u jezer jsou zpravidla menší nebo větší vesnice, které odtamtud berou vodu. Při té myšlence jsem si vzpomněla na bratra, který si vždycky hrál na chytrého a poučoval mě, když jsem byla malá, i když jemu bylo daleko míň. Do očí mi vhrkly slzy, které jsem okamžitě zahnala. Teď na tohle není čas.
Tak, další kapitola je na světě. Co myslíte, že se Mie stalo?
Zatím,
Kaila146
ČTEŠ
Led a oheň
FantasíaArry, dcera Ledového císaře, mocného dobyvatele, nikdy neopustila jeho ledový palác. Touží po dobrodružství a po jiných lidech, takže přirozeně se jednoho dne rozhodne utéct. Na toulkách Rudou pouští potkává další dvě tajemné dívky a zjišťuje, že ne...
