Led a oheň

10 - Arry

Pro mě i pro Katie bylo překvapením, když se k nám Mia ne zas tak dlouhou dobu po debatě o ní připojila. „Myslím, že za chvíli budeme z pouště venku."

„Jo?" protáhla Katie. „A jak jsi na to přišla?"

Mia se pousmála. „Prostě... to vím."

„Ty jsi tu snad někdy byla?" zavrčela Katie.

„Ne, ale... nedokážu ten pocit popsat, prostě vím, že jsme za chvilku z pouště venku."

Katie obrátila oči v sloup. „Jo, jasně. A ještě se dostaneme do Země nikoho a najdeme lék pro mého bratra, že?"

„Hej!" křikla jsem. „Holky, nechte toho. Katie, co myslíš tím lékem pro svého bratra?"

Katie zbledla. „Já... no..." Otřela si ruce do sukně. „Je tady jedna věc, spíš jeden člověk, o kterém jsem ani jedné z vás ještě neřekla. Můj bratr. On... vlastně nevím, jak to popsat." Nervózně se zasmála. „Dalo by se říct, že je šílený. A já se snažím najít na to nějaký lék."

Pochopila jsem, proč mi to předtím nechtěla říct. Její nápad jí připadal šílený. Bála se, že ji budeme odsuzovat. Mia možná, ale já... i moje nápady mi připadaly šílené. Utéct z domova a věřit dvěma neznámým holkám? Už jsem se nehodlala vracet, s Miou a Katie mi bylo tak dobře jako s nikým jiným. Takže jsem samozřejmě Katie v jejím hledání chtěla pomoct. Usmála jsem se na ni. „Pomůžu ti, Katie."

Mia se rovněž usmála. „A já taky. Promiňte, že se chovám tak odtažitě, ale... nikdy jsem neměla lidi, kterým bych mohla doopravdy věřit a momentálně zrovna není vhodný čas na hledání si přátel... zní to šíleně, já vím."

„No," nadhodila jsem. „Myslím, že my všechny jsme svým způsobem šílené."

Společně jsme se rozesmály. Slyšet smích těch dvou bylo skoro to nejhezčí, co jsem poslední dobou zažila. Nejhezčí bylo vědomí, že už nejsem sama jen s tichým služebnictvem v otcově paláci.

Myslíte, že se holkám podaří najít lék pro Filipa? Začne Mia někdy věřit Arry a Katie? A co Ledový císař? 

Zatím,

Kaila146