Led a oheň

21 - Arry

První, co jsem si uvědomovala, byla bolest hlavy. A druhé příšerné horko.

S námahou jsem otevřela oči. Ležela jsem ve své posteli.

Pokusila jsem si vzpomenout, co tady dělám. Mia je princezna. Otec mě pomocí mého pravého jména ovládá. Psal, že patřím k nějakým strážcům nebo tak. Shodila jsem z police tu divnou knihu. Ale co bylo potom?

Nic. Vzpomínky na zbytek včerejška nepřicházely. Jenom mě ještě víc rozbolela hlava.

Když jsem se postavila, podlomily se mi nohy. Vzápětí se otevřely dveře a v nich se objevila Cameron, naše kuchařka. Vypadala ustaraně. „Zlato, lehni si. Přinesla jsem ti kakao. Za chvíli bude líp."

Přikývla jsem a zalezla zpátky pod peřinu. Na nic jiného jsem neměla sílu. Hlava mi třeštila a v nohou jsem neměla skoro žádnou sílu.

Cameron postavila kakao na noční stolek, naposledy se na mě laskavě usmála a odešla.

S povzdechem jsem položila hlavu na polštář a snažila se si vybavit alespoň něco ze včerejška. Ale jak se dalo očekávat, měla jsem v hlavě prázdno. Jediné, co se mi vybavovalo, bylo praskání plamenů, ale to jsem přisoudila nějakému šílenému snu (ty se mi zdály často). Prostě plameny tady v ledovém paláci – totálně absurdní.

Že jsem usnula, mi došlo, až když mi někdo zatřásl ramenem.

„Arry, prosím, nebuď mrtvá, tvůj táta by mě zabil."

Mia.

„Umřela jsem a teď ti sežeru mozek. Nech mě spát."

„Musím ti něco říct. A ano, než se zeptáš, zase."

Otočila jsem se na druhý bok. Nedělalo mi problém Miu vyslechnout, i když jsem byla docela unavená.

„Tvůj otec říkal, že to, co děláš, což je, ehm..."

Pozvedla jsem obočí. „Co se včera stalo, potom co sis šla po obědě lehnout?"

Mia našpulila rty. „Řekněme, že jsi propadla vražednému běsnění. Odnesla to vana tvého otce. Roztopila jsi ji. Je z ní kaluž vody."

Chvíli to můj mozek odmítal vstřebat. Jak jako roztopila?

Mia začala vysvětlovat: „Víš, noc předtím, než nás dvě tvůj otec odvezl sem, ses vzbudila. V rukou jsi měla plameny, ty divné věci, co máš na obličeji, zářily, stejně jako tvoje oči a pořád dokola jsi říkala jedno slovo: Olov. Když jsme tě s Katie polily vodou, usnula jsi. A taky skoro hned uschla. Já a Katie jsme spát nemohly, což určitě chápeš. Probíraly jsme tu událost až do rána. A shodly jsme se, že pokud si to nebudeš pamatovat a nebude se to opakovat, nic ti neřekneme. Ale teď se to vpodstatě opakovalo. Vzbudil mě tvůj otec se slovy, že se s tebou děje něco divného a že jsi v jeho soukromé koupelně. No, já tam šla a byla jsi tam.Zrovna jsi měnila vanu v kaluž vody. A já si vzpomněla na to, že chrstnout ti vodu do obličeje minule zabralo, takže jsem prostě nabrala trochu z té kaluže a chrstla ti ji do obličeje. A ty jsi omdlela."

Zmohla jsem se jen na: „Aha. A hádám, že ti k tomu můj otec nic neřekl kromě toho, ať o tom pomlčíš."

Mia ale zavrtěla hlavou. „Právě naopak. Odnesl tě sem a ještě předtím mi řekl, ať na něj počkám v kuchyni, že si promluvíme. Vypadal úplně zoufale. Když se vrátil, začal mi vykládat o strážcích. Znělo to jako nějaká ta tvoje magická slátanina a já bych mu nevěřila, nebýt toho, co jsem viděla."

A pak mi začala vykládat o strážcích, kteří zastavují války v této části světa. Strážcích čtyř živlů: vody, ohně, země a vzduchu. Vykládala o tom, jak vypadají předtím, než jsou takzvaně obeznámeni se svou mocí. A v tu chvíli se mi potvrdilo, co jsem tušila od chvíle, kdy začala vyprávět: jsem strážkyně ohně. Bylo to tak absurdní, ale zároveň to dávalo smysl: moje odolnost vůči horku v poušti, to, jak jsem téměř nesnesla zimu v otcově paláci a zvláštní plamenné sny.