Led a oheň

8 - Mia

Ta Arry se mi zdála zvláštní. Jak mohla být dcera Ledového císaře? Kdyby to byl Ohnivý císař, bylo by mi to jasné hned, ale s její čokoládovou pletí, rezavými vlasy a divnými rudými znameními na obličeji má být dcera Ledového císaře? To ne, to prostě nešlo. Arry vypadala jako fajn holka, ale nevěřila jsem jí. Potřebovala jsem o ní vědět víc.

Nevěděla jsem a pořád nevím, jak dlouho jsme šly pouští, po nějaké době jsem to přestala vnímat. Byla jsem strašně unavená.

Arry naopak přímo sršela energií a já měla co dělat, abych jí stačila.

Pak to přišlo. Uviděly jsme oázu. Připadalo mi, že prožívám jistý moment svého života podruhé. „Oáza... další," vydechla jsem.

„Nebo fata morgana," zamumlala Arry.

„Jak můžeš znát fata morganu, když jsi odmala nevylezla z toho... paláce tvého otce?" Bylo možné, že si vymýšlela. Koneckonců, nevěděla jsem o tom, že by měl Ledový císař nějakou dceru.

„Četla jsem o tom. V knihovně jsem trávila spoustu času. Fata morgana se vyskytovala v příběhu o královně, které zabili před očima její rodinu a ona se pokoušela získat své království zpátky."

Naprázdno jsem polkla a doufala, že si Arry nevšimla, jak jsem zbledla. Dalo by se říct, že jsem ten příběh moc dobře znala. Alespoň zčásti.

„Ale pokud to je fata morgana, může nám to být jedno. Vody máme ještě dost. A jídla taky."

Zmohla jsem se jen na přikývnutí. Ona snad nepotřebovala jíst ani pít – alespoň to tak vypadalo. Přes den si jenom párkrát lokla vody a snědla několik drobečků jídla. Byla vážně divná.

Ukázalo se, že to nebyla fata morgana. Oáza byla úplně stejná jako ta, která mi zachránila život. Až na jednu celkem podstatnou věc. Přímo před námi stála tmavovláska s hnědýma očima. A hlavně s mečem v ruce.

Ano, po měsíci jsem tu s novou kapitolou. Já vím, že jsem slibovala, že budu vydávat častěji... já vím... Teď se budu snažit vydávat častěji. Fakt. Jenže prokrastinace a povinnosti, že jo... takže zase za měsíc u další kapitoly xd

Zatím, 

Kaila146