17 - Mia

39 7 12
                                        

Z nenadálého zmizení Katie jsem byla tak v šoku, že jsem až do tmy nepromluvila. A ke všemu se ještě objevil Ledový císař s jednotkou, nedokázala jsem promluvit ani slovo, i když se mě nějaký blonďák s účesem na hrnec stále na něco vyptával.

Promluvila jsemaž v paláci, když mě Arry zatáhla do svého malého pokojíku a vypálila: „Co je s Katie?"

Odkašlala jsem si a konečně našla ztracený hlas. „Povídaly jsme si. Ona najednou udělala krok a byla... prostě pryč!"

„A proč jsi na mě nezařvala? Určitě bych to slyšela!"

„No, já když jsem v šoku, tak prostě neřvu. Nikdy. Je to zvláštní, já vím."

Arry se ušklíbla. „Zajímavé. A teď – jak přesně to vypadalo?"

Pokusila jsem se v hlavě vrátit do toho okamžiku. „Prostě jsme si povídaly, ona najednou udělala krok, ozval se takový divný zvuk... řekla bych, že takhle nějak to zní, když padá skála, a ona prostě zmizela. Potom už přijel tvůj otec se svou jednotkou."

Arry se zamyslela. „Ne, nemám pro to žádné přirozené vysvětlení. Ale těch nepřirozených, magických, je až až."

Magie? Taková hloupost. Ale bavilo mě, když o ní někdo mluvil. „Tak šup, chci to slyšet."

„No. Mohla tam být brána do jiné dimenze," začala Arry.

Zavrtěla jsem hlavou. „Postavila jsem se na to místo taky a jak jistě vidíš, jsem stále zde."

„Nebo byla Katie duch a prostě se rozplynula."

„A jak potom chceš vysvětlit ten zvuk?"

„To s tím vůbec nemuselo souviset."

Odfrkla jsem si. „To je pěkně uhozená teorie, nezdá se ti? Panejo, já už přebírám Katiin způsob řeči."

Arry se zasmála. „To teda. Ještě by to mohlo být tím, že..."

Nedořekla.

Otevřely se dveře a v nich nestál nikdo jiný než Arryin otec. Přejel pohlem po pokoji a jeho oči se na okamžik zastavily na mně. Než jsem se ho ale mohla zeptat, co potřebuje, obrátil se ke svojí dceři. I když, kdo ví, je to skutečně jeho dcera? Odkašlal si. „Arry, trochu nad sebou popřemýšlej. Takhle utíkat... co kdyby se ti něco stalo? Už to nikdy nedělej." Následně se znovu podíval na mě. „A ty, jak se jmenuješ?"

„Mia," odpověděla jsem a snažila se, aby se mi netřásl hlas.

Ledový císař přikývl. „Mia. Dobře. Potřebuju si s tebou pomluvit." Gestem mi naznačil, abych šla za ním.

Poslechla jsem ho, i když nerada.

Těsně předtím než zavřel dveře, ohlédl se na Arry. „Prosím, zamysli se nad tím, co děláš."

Ještě bylo vidět, jak Arry protočila oči.

Hned jak se dveře od Arryina pokoje zaklaply, Ledový císař vyhrkl svou první otázku. „Kdo je Katie?"

Věděla jsem, že musím vážit slova. „To je holka, která kus cesty cestovala s námi."

„A kde je teď?"

Zavrtěla jsem hlavou. „To nevím."

Přikývl.

Nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Opravdu se s takovou odpovědí spokojil?

„Dávej na Arry pozor," zamumlal tak, aby ho přes dveře nebylo slyšet. Pak se otočil a kráčel pryč dlouhou chodbou. Před dveřmi do jakési místnosti se ohlédl. „Vím kdo jsi, Antonio."

S těmi slovy odešel a nechal mě zkoprněle stát na místě.

Tak co myslíte? Ví opravdu Ledový císař, kdo Mia je, nebo si z ní dělá srandu? A je vlastně Mia? Myslíte si taky, že Arry není dcera Ledového císaře? 

Zatím, 

Kaila146

Led a oheňKde žijí příběhy. Začni objevovat