Led a oheň

19 - Mia

Musela jsem Arry říct kdo jsem předtím, než to praskne. Ledovému císaři se nedá věřit.

To ráno bylo studenější než bývala rána za tu dobu, co jsem v paláci pobývala (dva, tři dny?).

Arry vypadala bledší a zjevně jí nebylo nejlíp.

„Jsi v pohodě?" zeptala jsem se, když přišla do kuchyně, kde na ni čekalo její oblíbené horké kakao.

„Je mi fajn, jen trochu zima. Zvykla jsem si na teplo," odpověděla a promnula si oči. „Půjdem po snídani do knihovny?"

Čtení nikdy nepatřilo mezi mé oblíbené aktivity, ale lepší nápad se nedostavil, takže jsem kývla. „Prosím tě, nenuť mi nějaké magické slátaniny."

Pousmála se. „Sakra, zmařilas moje plány!"

„Hele, to kakao ti vystydne, jestli si nepospíšíš."

Protočila oči. „Nikdy mi nevystydlo, a to jsem tu kolikrát byla později, když už sníh nevál tak hodně. A když už ti tady vyprávím o sněhu, kde je můj otec? Prosím, řekni že někde hodně daleko."

„Nemám ani ponětí, Arry."

„Co ti jak jsme sem přijeli chtěl?" zeptala se snad popáté. 

Prostě mi chyběla odvaha jí všechno vyklopit. „Řeknu ti to někdy pak."

Povzdechla si, ale nic neříkala. Nejspíš si na moji uzavřenost a neochotu cokoli prozradit zvykla.

Už jsem si připadala provinile. Dneska jí to všechno řeknu. Dneska nebo nikdy.

***

Knihovna mi připadala až neobvykle světlá. Dávalo to smysl, za přítmí jako ve zbytku paláce toho člověk moc nepřečte, ale i tak.

Jakmile Arry vyndala z nejbližšího regálu knihu s černou obálkou, rozzářil se jí obličej. Až teď mi došlo, jak strašně ráda čte. Okamžitě si sedla na podlahu a knihu otevřela. Uprostřed.

Musela se to už dozvědět. Už to nešlo tajit.

„Arry, musím ti něco říct," vypadlo ze mě dřív, než jsem si to stačila rozmyslet.

Vzhlédla od svojí knihy. „No, mluv."

„Víš, jak ti Katie vyprávěla o té princezně? Tak... ta princezna jsem já."

Čekala jsem, že Arry na mě začne křičet, bude na mě jen zírat nebo něco takového, ale ona se místo toho rozesmála. „Vaše jasnosti, nebo jak vám mám říkat, je libo něco ke čtení?" Usmívala se u toho jako blázen a její pohled zabloudil ke knize s pozlaceným hřbetem na nejvyšší polici. Zachechtala se. A potom se rozběhla někam do zadní části knihovny.

Za malou chvíli se vrátila i s jakousi dlouhou tyčí, která měla zahnutý konec.

Konečně mi došlo, co má v úmyslu. „Arry, tohle není dobrý – "

Nevnímala mě. Postavila se na špičky, tyčí zachytila vršek knihy a shodila knihu na zem.

„Hele, takhle by se s knihama zacházet nemělo."

Mávla rukou „Nikdo to nezjistí. Chodím sem stejně jen já."

„O to nejde. Mohlas tu knihu zničit."

„Ale prosimtě. Vždycky mě zajímalo, co v ní je. A když už jsi princezna, máš určitě nějaké super vzdělání."

Ano, měla jsem lepší vzdělání než obyčejní lidi, ale pokud je ta kniha napsaná prastarým jazykem, ze kterého umím pár slov, moc si nepočteme.