Ještě při příchodu do onoho města jsem měla v hlavě ten Miin šutr. Z hlavy jsem ho dostala, až když jsem si všimla, jak se lidé divně dívají na Arry. V duchu jsem si vynadala. Nemůžeme tu chodit takhle.
„Holky, musíme si sehnat něco, co má kapuci, ideálně nějaké pláště," zašeptala jsem směrem k Mie a Arry.
Mia přikývla. „Rozhodně tu nemůžeme chodit takhle. Arry, bez urážky, ale vypadáš poněkud... zvláštně."
„Já vím," zamumlala Arry a sklonila hlavu, aby jí nebylo vidět do tváře.
Naštěstí jsme za chvíli došly na místní tržiště, ale mělo to háček. Neměly jsme peníze. „Nerada to říkám, ale máme problém."
„Nemáme peníze," pochopila Arry.
Mia se zasmála. „Ale to nechte na mně!" Nečekala na naši odpověď a nenápadně přišla skoro ke stánku.
Počkala si, až prodavač odvrátí hlavu a jakmile se tak stalo, rychle shrábla několik zlatých mincí, které měl na stolku. Potom se vrátila k nám.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co Mia právě udělala. „Tys tomu chlapovi vážně právě... ukradla peníze?"
Mia přikývla. „Neboj, má ještě dost a nám to bude stačit na oblečení, jídlo a něco málo navíc."
A vtom jsem dostala nápad. „Arry?" protáhla jsem.
„No?"
„Umíš zacházet s tou katanou?"
Zavrtěla hlavou.
„Tak co kdybys ji prodala? Myslím, že by nám to vyneslo alespoň pár měďáků. Ale odhadovala bych, že to určitě bude víc. Dobrou zbraň aby tu člověk pohledal."
Pokrčila rameny. „Vlastně je mi to celkem jedno. Cítím se s ní bezpečněji, ale už mě dost otravuje, jak se s ní musím tahat."
Zamnula jsem si ruce. „Tak ji prodáme, ale první půjdu koupit ty pláště." Čekala jsem, že Mia bude protestovat s tím, že je chce koupit ona, ale nic takového se nestalo. To bylo podezřelé.
Tahle kapitola mě hodně bavila psát. Co si myslíte o Mie?
Zatím,
Kaila146
ČTEŠ
Led a oheň
FantasíaArry, dcera Ledového císaře, mocného dobyvatele, nikdy neopustila jeho ledový palác. Touží po dobrodružství a po jiných lidech, takže přirozeně se jednoho dne rozhodne utéct. Na toulkách Rudou pouští potkává další dvě tajemné dívky a zjišťuje, že ne...
