Led a oheň

13 - Arry

S kapucí na hlavě jsem se cítila daleko příjemněji. Lidé už na mě nekoukali jako na nějaké stvoření, které snad ani není člověk.

Katie jedla kousek ještě horkého chleba, který jsme si koupily v pekárně.

Mia se obezřetně rozhlížela kolem a dávala si dobrý pozor, aby nebyl vidět ani kousek její tváře.

„S plášti je to hned lepší, že?" zeptala se nás Katie s pusou plnou chleba.

„S plnou pusou se nemluví, je to strašně barbarské. Ale jinak máš bohužel pravdu," odsekla Mia a Katie obrátila oči v sloup.

„Mluvíš jak nějaká... já nevím, holka z bohaté rodiny. Jednou jsem si chvilku myslela, že jsi princezna. Víš co, ta co zdrhla z popravy krále a královny v naší zemi. Ale pak jsem si uvědomila, že se ta holka jmenuje, nebo jmenovala, kdo ví co s ní je, Antonia a viděla jsem tě krást."

Mia na ni vyvalila oči. „Já a ta princezna? Zešílela jsi?"

„Počkat," zastavila jsem je. „O jaké princezně se tu pořád bavíte?"

„Koukni," začala Katie. „Naše země... no, naší zemi vládne, teda, ještě před... nevím kolika dny vládla královská rodina. Lidé ve městech nebyli s její vládou spokojení, proto nedávno vypuklo povstání. Skončilo to tak, že byli král a královna popraveni. Jejich nejstarší dítě, princezna Antonia, utekla a nikdo neví kam. Jejich druhorozené dítě, princ, nevzpomínám si, jak se jmenoval, byl předán do jakési pochybné péče nějakým divným blonďatým šlechticům. Taky si u nich nevzpomínám na jméno. No, toť vše."

Podívala jsem se na Miu, která přikyvovala. Na malou chvilku se mi zdálo, že se jí v očích mihlo překvapení a radost, ale asi to byl jenom pocit. Najednou strnula. „Hele," špitla a ukázala na zeď jednoho z dřevěných domů.

Bylo tam přibodnuté nějaké oznámení.

Přišla jsem blíž, abych si ho mohla prohlédnout.

Jako první mi zrak padl na... můj obličej. Byl to příkaz k nalezení. K nalezení mě. Jak jsem jen mohla být tak hloupá?! Myslela jsem si, že mě otec nebude hledat a potulovala se v jeho císařství.

I Katie s Miou přišly blíž, aby si to, na co jsem tak upřeně koukala, mohly prohlédnout.

„Musíme zmizet. Hned," vyjekla Katie.

Mia mlčela a tvářila se nevěřícně. Když konečně promluvila, zakoktala se. „Ta – takže ty vážně jsi dcera Ledového císaře."

„Na tohle teď není čas. Proto se na mě lidé tak divně koukali. Nebude trvat dlouho a otec se o mně dozví. Jak říkala Katie, musíme pryč."

„Souhlasím. Kdyby nás tu tvůj otec našel, kdoví, co by se mnou a Katie udělal."

Katie netrpělivě podupávala nohou. „Tak jdeme už?"

Mia přikývla. „Jo, ale neprovozovala bych žádný zběsilý úprk, abychom na sebe neupoutaly pozornost."

Tak už jsem tady zas. Doufám, že vás toto bavilo číst stejně jako mě bavilo to psát. Co si myslíte o princezně Antonii?  Je Mia z bohaté rodiny, nebo to jenom předstírá? Kde je a co dělá Ledový císař?  Stihnou holky utéct? Bude zběsilý úprk? A co teď bude s lékem pro Filipa?

Zatím, 

Kaila146