Led a oheň

15 - Katie

To ráno jsme s Miou asi vypadaly tak unaveně, že to nešlo přehlédnout. Protože Arry to nepřehlédla.

„Holky, vypadáte, jako by jste celou noc nespaly. Jste v pohodě?" zeptala se, když si Mia asi desetkrát protřela oči.

„Já se probudila někdy uprostřed noci a pak už jsem neusla." Pro větší věrohodnost mých slov jsem se neubránila zívnutí.

„Já se probudila ještě před ní," zamumlala Mia.

„Tak to se celkem divím, že jste se tu nezabily," podotkla Arry a vzápětí se zasmála vlastnímu vtipu.

Já a Mia jsme se na sebe podívaly. Vzhledem k nočním událostem nám to vůbec vtipné nepřišlo.

„Hele, támhle toho jezírka jsem si včera vůbec nevšimla," zachmuřila se najednou Arry.

Podívala jsem se tam, kam se dívala ona a naskytl se mi pohled na malé jezero. Taky jsem si ho včera nevšimla.

„To tady včera určitě nebylo. To bych ho viděla," kroutila hlavou Mia.

Arry sebrala ze země několik lahví. Většina byla prázdná. „Půjdu to tam omrknout a kdyžtak doplnit vodu. Co vy na to?"

Nejdřív jsem chtěla říct, že půjdu já, ale když mi Mia nenápadně dupla na nohu, rozmyslela jsem si to. V noci jsme toho sice stihly probrat hodně, ale nestačilo to. „Jo, my zatím... no, kouknem se, kolik máme jídla," vylezlo ze mě.

„Fajn," pokrčila rameny Arry a odebrala se k jezírku.

„Chovala se jako by nic," vyhrkla Mia, hned jak Arry byla z doslechu. „Myslíš, že o tom ví?"

Zavrtěla jsem halvou. „Netuším. Vypadá to že ne, ale může to jenom hrát."

Mia znepokojeně přikývla. „Jestli se to dneska v noci bude opakovat, co uděláme? Řekneme jí o tom?"

Kousla jsem se do rtu. Tohle byla vážně komplikovaná situace. Filipovi jsem se nikdy neopovážila říct, že si myslím, že je s ním něco v nepořádku. Možná to byla ta chyba? Pokud ano, nesmím, prostě nesmím to samé udělat u Arry. „Pokud se to bude opakovat, určitě bych jí o tom řekla a počkala, jak bude reagovat."

„Takže jsme se shodly. To je skvělé."

V tu chvíli mě napadlo, že se ta věc, to šílenství, možná táhne se mnou. Filip je můj bratr, se kterým jsem odmala trávila každou volnou chvíli a teď je skoro šílený. S Arry jsem se hodně bavila a jak to dopadlo? Takhle. Co když to provází mě? Pokud to tak je, musím Miu varovat. Nechci, aby se jí to stalo taky.

„Co se děje, Katie? Tváříš se poněkud zvláštně."

Povzdechla jsem si. „Koukni... já... Filip zešílel a na Arry už to taky jde. Co když to není nic divného s Arry, ale něco divného se mnou? A ještě mě napadlo... co když Arry a ledový císař vůbec nejsou příbuzní?" Pro jistotu jsem poodešla pár kroků od Mii. Co kdyby na ni přišel záchvat?

„Hele, s tím druhým nemůžu než souhlasit. A co se toho prvního týče, nemyslím si to, protože..."

Víc už jsem neslyšela. Propadla se pode mnou země.

Probudila jsem se ve stínu několika jabloní. Ležela jsem v nádherně vonící trávě a sluneční paprsky mě jemně hladily po tváři. Když jsem se posadila a rozhlédla, nikdo nebyl v dohledu. Jenom zelená tráva a jabloně. „Mio! Arry! Slyšíte mě?!" křičela jsem, i když bylo tak nějak jasné, že je to zbytečné. Kam a jak jsem se to SAKRA dostala?!

Ano, jsem to opět já. To já s touhle knihou vám zabírám vaše upozornění a... dost xd. Omlouvám se za to, že je tahle kapitola tak krátká, ale nechtěla jsem to zbytečně natahovat. Další kapitolka bude o Arry a jezírku... a bude dneska nebo zítra. A pokud ne, tak pozítří. Nejspíš. A teď už k otázkám! Co Arry čeká u jezírka? Proč si Mia nemyslí, že se to šílenství táhne s Katie? Ví snad něco? A kam se to Katie SAKRA dostala? Odpovědi už brzy... muhaha

Zatím, 

Kaila146