Led a oheň

28 - Katie

Oproti mému očekávání bylo docela lehké najít velký dům asi dvě ulice od paláce. Palác, nejvyšší budovu v celém Nyadu, jsme samozřejmě našli rychle. Onen dům, kde podle fám věznili prince a podle všeho i Miina šlechtického kámoše, kterému spadla holka ze střechy (to se mně a Arry podařilo vydedukovat z výroku o bratrovi uzurpátorů – koho jiného ta holka v hospodě mohla myslet) taky. Možná to byl jen můj pocit, ale zdálo se mi, že by se do něj vešlo několik normálních vesnických baráků. Ale samozřejmě nápadnost mu zajišťovala hlavně neustálá přítomnost několika stráží. Zastavili jsme se poblíž vchodu pro služebnictvo tak, aby nás odtamtud nebylo vidět.
"Teď mě dobře poslouchejte," obrátil se na nás Josh. "Mám plán. Arry a Filip půjdou odlákat pozornost stráží, co támhle stojí," ukázal na dvojici, která hlídala vchod pro služebnictvo. "Willow tady počká, zatímco já a Katie budeme v domě, a kdyby jí přišlo cokoliv divné, celé to tu vyplaví. Mezitím já v domě odlákám pozornost stráží, protože je jich tam jistě hodně, a Katie se pokusí najít prince."
Přišlo mi docela jasné, proč nás Josh rozdělil zrovna takhle. Všichni kromě mě měli schopnosti, a co jiného by se dalo při odvádění pozornosti použít? I když jsem Joshovi ani náhodou nevěřila, tohle dávalo smysl.
Ostatní zjevně měli stejný názor. Willow přikývla a Arry s Filipem se sice netvářili úplně potěšeně, ale odešli od nás dál, do jakési úzké uličky, odkud je stráže spolehlivě uslyší.

***

Nemuseli jsme čekat dlouho.
„Ty zasranej bastarde!“ ozvalo se za chvilku z uličky Arryiným hlasem.
„No zrovna od tebe to sedí, ty nevěrná štětko!“ zařval v odpověď Filip.
„Nevěrná?! Podívej se na sebe! Vždyť  jsi spal skoro s každou svolnou ženskou z Nyadu! A to i když byly vdané a měly děti!“
Podívali jsme se na sebe a měli co dělat, abychom nevybuchli smíchy.
„Čekal jsem, že použijí spíš schopnosti strážců, ale nestěžuju si,“ uchechtl se Josh.
„Ještě aby sis stěžoval. Tohle je dokonalé. Poslouchala bych je klidně celý večer," zasmála se taky Willow.
Smála jsem se s nimi. Filip uměl dělat scény odjakživa a Arry nejspíš taky. Ti dva se hledali, až se našli.
Když hádka po dost dlouhé době stále neustávala, šťouchl starší ze stráží do svého kolegy na hlídce. „Běž ty lidi uklidnit. Já na to nemám. Proč se vždycky musí hádat na ulici?“
Mladší strážný si povzdechl, prohrábl si bujnou, špinavě blond kštici a vydal se směrem k Arry a Filipovi.
Jakmile zmizel za rohem, stiskla mi Willow lrameno. „Zlomte vaz. Kdyby něco, proženu tudy povodeň.“
„Nevím jestli to bude fungovat, ale i tak díky,“ vzdychla jsem, sundala si plášť, aby mi nepřekážel, a Willow si ho přehodila přes ruku.
Josh si taky sundal plášť a podal ho Willow. Pak zavřel oči a chvíli se soustředil. Strážný před vchodem se najednou propleteně začal rozhlížet kolem sebe. Po malé chvilce se vydal pryč.
"Cos to udělal?" obrátila jsem se na Joshe.
Zazubil se na mě. "Má teď trochu pomotanou hlavu. Tuhle schopnost jsem objevil nedávno, když dlouho žiješ, máš na takové věci čas. Strážci ve skutečnosti oplývají skutečně velkou mocí - stačí ji jen trochu prozkoumat."
Willow vypadala fakt hodně zaujatě. "Budeš mě učit? Prosím?"
Josh se na ni usmál. "Klidně, i když moc nevím, nakolik ti dokážu pomoct. Každý ovládáme jiný živel."
"Já vám nechci nic říkat, jo," přerušila jsem je. "Ale ten zblblý strážný nebude zblblý navěky. Takže bychom  měli jít."
"Máš  pravdu," odpověděl Josh. "Jdeme?"
Vytáhla jsem z pochvy otcův meč a přikývla.

***

Vchod pro služebnictvo vedl do úzké chodbičky.
"Hodně štěstí," řekla jsem Joshovi a opřela se o zeď.
"Nápodobně," odpověděl, usmál se na mě a vydal se z chodbičky do útrob domu.
Netrvalo dlouho a ozval se křik, dupání kdesi nade mnou a z nějakého důvodu i tříštění skla.
To znamenalo, že se můžu pustit do hledání prince.