What we live for

10. Pro přátele

So, before you go,
(Takže, předtím, než odejdeš,)
Was there something I could've said
(bylo tu něco, co jsem mohl říct,)
To make your heart beat better?
(aby ti srdce bušilo klidněji?)
If only I'd have known you had a storm to weather
(Kdybych jen tušil, že tě čeká taková bouře)
So, before you go
(Tak, než půjdeš...)
...

Někteří milují seznamování s novými lidmi. Jsou lidé, pro něž potkávat nové osoby, poznávat nové charaktery a vytvářet nová přátelství je to nejlepší z nejlepších, jsou to lidé společenští a extrovertní. Lidé, kterým nedělá problém navázat konverzaci, vyplnit svým hlasem ticho v případě, že nastane a znovu a znovu své nové společníky rozesmávat, dělat je v jejich přítomnosti šťastnými.

A pak jsou lidé, jako Jamie.

Ten den strávil celý s Willem a jeho přáteli a i když s výše zmiňovaným popisem skutečně neměl nic společného, netrvalo dlouho a on se dokázal rozpovídat, extra díky příjemné černovlásce Chloe, která se naň usmívala tak nějak mateřsky, přívětivě, s pochopením. Kluci té party byli fajn, byla s nimi legrace, zejména pak se zelenookým Willem, kterému se Jamie evidentně líbil a po nějaké době na to začali narážet i ostatní členi party, vypadalo to ale, že jim to nevadí. Zdálo se, že svému příteli přejí nový vztah.

Byly to momenty, kdy si Jamie připadal naprosto příšerně. Cítil, že toho kluka maličko vodí za nos, nic mu sice neslíbil, všechny náznaky ale přijímal s úsměvem a nikdy neřekl, že by mu vadily. Jenže on nemohl, bál se, potřeboval pomoc! On i Charlie ji potřebovali a tohle divadlo jim ji mohlo přinést, ano, bylo to od něj hnusné! Jenže on byl zoufalý...

S Willovou partou se stavili v místní kavárně a černovlásek mu koupil, na co si ukázal. Konečně se tam po těch dnech mimo domov pořádně najedl a za to mu nemohl přestat děkovat, on se ale pouze usmíval, jako by skutečně o nic nešlo. V očích měl takové zvláštní jiskry, hezké, sympatické, a usmíval se podivně krásným úsměvem. To byla ta správná slova – hezký a krásný, ne ale sexy nebo přitažlivý. Krásný je obraz, nebo socha. Něco, na co člověk kouká v muzeu a líbí se mu to, nedonutí to ale jeho srdce zběsile bušit, nezažehne to plamen, který spálí vše, k čemu se dostane.

Charlie tenhle plamen měl. Kdykoli na něj blonďák koukal, cítil ho v sobě, brunet skutečně byl přitažlivý, jenže... co dál? Jamie ho vždy miloval pro dobrodružství, které z něj cítil a u kterého doufal, že jej přenese i do Jamesova života, stačilo ale pár hloupých dní aby pochopil, že tohle dobrodružství zkrátka není pro něj. Bylo to tak i s Charliem? Možná ve světlovláskovi vytvářel plamen, co když ale zkrátka a dobře nebyl pro něj? Kdo pro něj ale byl? Co když nikdo takový neexistoval?

Z myšlenek jej vytrhla teplá dlaň, která se propletla s tou jeho a on překvapeně vzhlédl, ten pohled modrozelených očí, tak intenzivní, jej ale dokonale odzbrojil. Bylo tohle to, po čem toužil?

Nebylo. Nevěděl, jak, cítil ale, že nebylo. Ruku ale nevytahoval, nechal Willa držet ji a nepatrně se usmál. A v ten moment se černovlásek konečně vyjádřil k celému příběhu, který mu blonďák vyprávěl.

„Jak jsem slíbil. Andrew má auto, půjčí jej. My tě dostaneme domů, Jamie," řekl. A na způsobu, jakým jeho jméno vyslovil, bylo cosi neskutečně zvláštního, intenzivního a nového, co James nedokázal rozklíčovat, něco, co mu došlo až daleko později. Tomu klukovi se skutečně líbil. Byl první, kdo Jamieho opravdově chtěl. A přestože se blonďákovi nelíbil, tohle bylo svým způsobem příjemné...

„I Charlieho?" zeptal se pak a v oceánových očích na moment probleskla nelibost, bak ale jejich majitel přikývl.

„I Charlieho. Slibuju."