What we live for

12. Pro sex

I knew she was trouble from the first kiss.
(Od prvního polibku jsem věděl, že s ní budou problémy)
I could tell that something wasn't right with you, with you
(Mohl jsem říct, že s tebou zkrátka něco nebylo v pořádku)

I could feel it blowing in the night wind
(Mohl jsem to cítit v nočním větru)
I could tell that something wasn't right with you, with you
(Mohl jsem říct, že s tebou zkrátka něco nebylo v pořádku...)
...

Vždy věděl, že nechávat v sobě nevyřešené konflikty je to nejhorší, co muže udělat. Nechávat své srdce toužit po osobě, která ho nikdy chtít nebude, nechávat jej doufat a snít. Vždy věděl, že nejlepší je konflikt vyřešit a uzavřít, ať už bude přijat nebo odmítnut. Jenže nikdy nezjistil, co dělat v případě, kdy by s objektem všech zájmů být mohl, pokud by onen objekt chtěl.

Charlie byl gay.

A to bylo tak nějak to, co Jamieho celé ty roky drželo v snad nesmyslně šílené lásce k němu – tolik doufal, že si jej brunet jednou všimne i v tomto směru, snil o něm a věděl, že neexistuje jediná překážka, z níž by se do něj nemohl zamilovat. Tak, jako do Logana.

Will byl na jinou stranu úplně jiný, než Charlie. Měl o Jamese zájem a dával to najevo, což bylo nové a jiné, ale hezky jiné. Jamie věděl, že snahou o Charlieho srdce by mohl pohřbít jejich přátelství a to nikdy nechtěl, teď ale skončilo aniž by cokoli zkusil a on vlastně nelitoval. Nebo ano? Mrzelo ho to, to bezpochyby. Hrozně to bolelo a on se cítil naprosto příšerně! Ale nelitoval, nemohl. U bruneta byl na úplně posledním místě tak proč by ho to mělo mrzet?

Jenže i přes to všechno, když ten den procházel předměstím, drže se s Willem za ruku a vnímaje teplo, které šlo z jeho těla, moc dobře si uvědomoval, že to nebyla pravda. Charlie pro něj dlouhé roky byl na prvním místě a on poslouchal každé jeho slovo, bylo logické, že to bolelo. A asi bylo logické i to, že potřeboval čas, aby do svého srdce přijal někoho dalšího. Potřeboval čas, pokud se do Willa jednou chtěl opravdově zamilovat. Zasloužil by si to, zasloužil by si jeho lásku. Nebo ne?

Všechno bylo tak těžké! Nedokázal se v sobě zorientovat, motal se. S Charliem to bylo jednoduché, miloval ho a pak ho prostě milovat přestal, snadné, ale teď? Will pro něj určitě něco znamenal, už za ty dva dny jej stihl poznat a vytvořit si o něm obrázek. Byl sympatický a milý, byl úplně jiný a motal Jamiemu hlavu s takovou elegancí!

Jenže Jamie prostě necítil to, o čem si s Charliem byl jist. Snad city, co v něm zbyly tomu bránily, on měl ale dojem, že to všechno, co měl s brunetem vlastně ani nechtěl zažít znovu. Will by si to zasloužil, choval se k němu moc hezky a uměl krásně líbat, ale každý jeho dotyk byl tak divně sebejistý, všechno se odehrávalo tak rychle a to vlastně bylo šíleně nepříjemné. Každý ten dotyk byl něco, co Jamie nečekal, vlastně to nechtěl. Celou tu dobu o tom snil a teď by se toho nejraději vzdal. Bylo to divné, nesmyslné, nevyznal se v ničem...

Najednou se černovlásek zastavil, otáčeje Jamieho k sobě. Stáli od sebe takový kousíček, vlastně to tak nechtěl...

„Zlato? Přemýšlel jsem o tom tvém odjezdu. Nechtěl bys tu ještě zůstat? Pár dní?" zkusil černovlásek a Jamie se neznatelně přikrčil. Jako by mu cosi bránilo odporovat, bylo to nepříjemné.

„Já musím do školy, mám závěrečné zkoušky, Wille. A taky, rodiče mě hledají, víš, jaký už mám problém? Mrzí mě to," posmutněl, černovlásek ale pouze přikývl a neznatelně se pousmál.

„Nevadí. Zítra nás odpoledne nabere Andrew autem a odvezeme tě domů. A budu za tebou jezdit," zazubil se, blonďák ale pouze zděšeně vykulil oči. Vlastně se další noci s černovláskem maličko bál, pamatoval na všechny dotyky noci minulé a chtěl i nechtěl všechny zažít znovu. Nedokázal určit, co vítězilo.