What we live for

11. Pro lásku

I'm going under and this time I fear there's no one to save me
(Potápím se, ale tentokrát tu není nikdo, kdo by mne zachránil)
This all or nothing really got a way of driving me crazy
(Celé tohle všechno nebo nic mne vážně dokáže přivést k šílenství)
I need somebody to heal
(Potřebuji někoho, kdo by mne léčil)
Somebody to know
(Někoho, kdo by věděl)
Somebody to have
(Koho bych měl)
Somebody to hold
(Kdo by mne držel)
It's easy to say
(Snadno se to řekne)
But it's never the same
(Ale nikdy to není stejné)
I guess I kinda liked the way you numbed all the pain...
(Hádám, že jsem přece jen měl rád způsob, jakým jsi utlumoval všechnu tu bolest...)
...

Pamatoval na dny, kdy seděl u zavřeného okna a jen přemýšlel, vzpomínal a znovu a znovu si přehrával všechny momenty, které jej dostaly právě do daného okamžiku. Řádky v učebnicích už se mu před očima motaly, byl unavený a snad i proto nechával mysl volně plynout a představovat si scénáře, které by se mohly změnit ve skutečnost, představoval si sebe a Charlieho a vzpomínal i na minulost bruneta. Na to, jaký byl a co jej za všechny ty roky změnilo. A právě v těch představách se jméno zrzavého teenagera objevovalo nejčastěji.

Logan byl Charlieho vzor. Nastoupil k nim na základku do osmé třídy, byl tajemný, od pohledu samý průšvih a Charlieho, tehdy stále zničeného ze zjištění, že jej rodiče celou dobu sledují, nejen každý jeho krok, ale i každý pohyb po síti, ten kluk fascinoval. A Jamie mu nic neřekl, i když se mu Logan nezdál. Už tehdy pro něj brunet znamenal víc, než si hodlal připustit, už tehdy ho miloval a přestože žárlil, hodně žárlil vždy když si Charlie vybral přítomnost zrzka místo blonďáka, tak nějak chtěl, aby byl šťastný.

Jenže nečekal, co všechno s Charliem provede. To Logan mohl za piercingy v brunetovu uchu, Logan mohl za potřebu alkoholu i trávy. Za zhoršení známek, za absolutní nezájem týkající se celého Charlieho života. Brunet ho zbožňoval, obdivoval každý Loganův krok a chodil za ním jako ovce. Opakoval každý pohyb staršího. A Logan překroutil celou Charlieho povahu. On z něj udělal druhou verzi sebe.

Když toho večera Jamie skoro běžel předměstím, kolovalo mu toho hlavou mnoho, včetně zrzkova obličeje a znovu, jako už tolikrát, k němu pocítil nepopsatelný vztek. To on Charlieho zničil, to kvůli němu byl takový!

Ne, nebylo to tak. Charlie byl vždycky jiný, jediné, co Logan udělal, bylo, že jeho povahu rozvinul do těch nejhorších možných směrů. A Jamie si to až doteď neuvědomil.

Nemiloval ho. Nebo ano? Ne, už určitě ne. Charlie ho zradil, stáhl dolů, zničil. Dokázal mu, že mu nezáleží na ničem jiném než na sobě samém, tak proč, proč by ho měl stále milovat?

Jenže i přes všechny ty myšlenky, když padla tma a on, zničený a se slzami na krajíčku stál před domem Willa a koukal do chápavých modrozelených očí, chyběla mu ta dobře známá jiskra, kterou Charlie míval, ty hřejivé oči barvy hořké čokolády. Oceánová modrá byla studená... Věděl, že to, co cítil prostě jen tak nezmizí.

„Omlouvám se, jen... nemám kam jít," vydechl a pozoroval, jak ty velké oceánové studánky zněžněly, roztály. A jejich majitel se přívětivě usmál.

„Pojď, přespíš tady, rodiče stejně nejsou doma. Mě to přece nevadí," usmíval se dál a položil Jamiemu ruku na záda, kde už ji nechal. Bylo to příjemné, hřála ho.

Stejně, jako Charlieho tělo minulou noc.

„Co se stalo?" zeptal se nakonec černovlásek, když se společně posadili na gauč v obývacím pokoji, oba už po večeři, již černovlásek udělal i blonďáčkovi, a ten se na pohovce nepatrně přikrčil. Moc o tom mluvit nechtěl, nechtěl Charlieho pomlouvat. Nikdy to nedělal, ani před rodiči, ani před přáteli, ani před lidmi, kteří to vyžadovali, protože pro něj byl zkrátka a dobře důležitý. Jenže teď všechno, co mezi nimi bylo, skončilo, a to jej zároveň podivně mrzelo, zároveň to tak ale mělo být, věděl to! Charlieho tu nenechá, dostane se domů a pošle pro něj rodiče. S ním by se ale nikam nedostal! S Charliem byli odsouzeni ke smrti. Nic víc.

„Nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš," povzdychl si Will a zadíval se kamsi hluboko do očí Jamieho. A ten přikývl, v těch očích ale zahlédl cosi víc než jen porozumění, bylo to tak zvláštní. Vždycky si přál, aby na něj Charlie koukal se zájmem, přál si, aby ho chtěl, ne tělesně, aby toužil po jeho srdci. Aby ho miloval. A tady ten zájem viděl, bylo ho tolik!

Cítil, že jej Will chytil za ruku a hned poté jej mohl cítit celým tělem, vyšší ho objímal a tiskl na sebe a Jamie mohl slyšet tlukot jeho srdce a teplo jeho těla. Mohl by se do toho tepla zamilovat? Mohl by milovat to srdce, mohl by se usmívat jako blázen jen z pomyšlení, že tluče pro něj?

Nevěděl... Bylo to pár hodin, co utekl od Charlieho, pár hloupých hodin, co jej tam nechal! Jenže na jinou stranu, už od začátku celého výletu jej sžíraly pochyby, to, co považoval za lásku se vytratilo, jako pára nad hrncem a on sám sobě vlastně vůbec nerozuměl, opravdu si vždy myslel, že ho miloval! Dal by ruku do ohně za to, že to tak bylo, jenže proč ho tedy miloval? Všechny ty důvody, které měl, zmizely, neexistovaly. Věřil v cosi velkého a úžasného, snil o tom a když to konečně měl, najednou věděl, že takhle zkrátka nemůže. Nebylo mu souzeno žít a nebylo mu souzeno být s Charliem. Jenže na úplně jinou stranu, opravdu už nic necítil? Opravdu mohla několikaletá láska tak rychle zmizet?

Bolelo to, když na něj vzpomínal a Jamie si to uvědomoval. Bolelo držet se s Willem v obětí, nechat černovláska dýchat mu do vlasů, bolelo, že to nebyl Charlie, ale kdyby tu brunet skutečně seděl, bylo by to ještě horší. Měl pocit, že by jej bolelo úplně všechno. Už po Charliem netoužil, nechtěl, aby se ho brunet dotýkal, ničilo by ho to a týralo by to část jeho srdce, zatímco tu druhou týralo, že tu nebyl a to bylo tak debilní...

„Pohádali jsme se. Pojedu domů sám," zašeptal nepřítomně a zabořil si obličej kamsi do Willovy hrudi. Nevěděl, jestli to bylo příjemné, nebo nepříjemné. Srdce mu tlouklo a on nedokázal rozklíčovat, proč, ten den na něj zaútočilo tolik emocí a on je vlastně nechápal. Byl zmatený, ze všeho.

A právě v ten moment cítil, jak jej Willovy prsty chytají za bradu a černovlásek se k němu sklonil. Byly to sekundy, ve kterých Jamie netušil, co se to děje a zároveň si to moc dobře uvědomoval už jen z pohledu v zelenomodrých očích, už jen z těch jisker, které tam vždy viděl. A pak se jejich rty střetly v krapet neohrabaném polibku, bez jazyků, jen jejich rty se střetávaly a zase opouštěly, líbali se a ta zvláštní atmosféra kolem jako by je obalila, pohltila a nikdy nechtěla pustit. Byl to Jamieho první polibek s mužem a druhý polibek celkově – ten první patřil jedné moc hezké dívce, která s ním ale tehdy neudělala vůbec nic.

Líbali se a Willovy ruce bloudily po Jamieho zádech, zatímco jeho rty jej hladily na těch jeho, ale i na šíji, na tvářích a zas a znova na rtech. Prsty mu v jeden moment zajel pod tričko a hladil jej po zádech, než se vrátil nahoru, na něj.

Líbali se. A to bylo to jediné, co si z té noci Jamie odnesl. Líbali se. Srdce mu tlouklo a on se cítil žádaný, chtěný a snad i milovaný. Cítil se tak, jak si vždy cítit přál.

A přesto když Will odešel a on se na pohovce zahrabal do deky, připraven jít spát, uvědomil si, že má tváře mokré od slz.

...

Sem vyjímečně ještě jednu písničku, protože se sem tak dokonale hodí... I s překladem :)