Zlomená srdce || FF ✅

3. Kapitola

„Tak fajn, Draco, o co ti zatraceně jde?" vyprskl Theodore naštvaně. Jeho nejlepší kamarád se k němu poslední měsíc choval jako malé dítě, kterému ukradl jeho oblíbenou hračku. Byl na něj protivný, což byl na všechny a neustále, ale teď byl ještě protivnější a vlastně jen na něj. Na ostatní byl protivný o něco míň.

„O co mi jde, Theodore?! Ty se vážně ptáš, o co mi jde?!" zařval Draco. „Neustále mi bereš všechno, co je moje!"

Černovlasý chlapec mu věnoval nechápavý pohled. „O čem to zatraceně mluvíš?"

„Moc dobře víš, o čem mluvím," zasyčel Draco.

„Kdybych to věděl, asi bych se neptal, ne?" odsekl Theo. Ale pak mu to došlo. „Jde o Daphne, že je to tak?"

Blonďák si ironicky odfrkl. „Nejen o Daphne, Theodore."

„Hele, to, že se do mě Daphne zamilovala, za to já nemůžu," řekl Theo a hluboce se zamračil. „Navíc já k ní ani nic necítím!"

„Ale to není jenom Daphne! Kdykoliv jsem měl něco s nějakou holkou, tak se na mě nakonec vykašlala se slovy ‚zamilovala jsem se do Notta,'!" zařval znovu Draco. Měl co dělat, aby se na Theodora nevrhl.

Theo na něj zprvu hleděl jako na idiota, ale pak se jeho výraz změnil na pobavený. „To snad nemyslíš vážně," odfrkl si posměšně. „Viníš mě z toho, že se každá tvoje holka, která ti vlezla do postele, zamilovala do mě?"

„Očividně, Theodore," zavrčel Draco.

„Možná, že kdyby ses k nim uměl chovat, nezamilovali by se do mě," vyprskl s nakrčeným nosem Theo. „Můžeš si za to sám, smiř se s tím." S těmito slovy se otočil a odešel. Nechal za sebou naštvaného Draca a zamířil domů.

Nemohl přeci za to, že se do něj ty holky zamilovaly. Vždyť s většinou z nich ani nic neměl. A už vůbec nemohl za to, že se k nim Malfoy choval jako ke kusu hadru. Nemůže ho přeci z něčeho takového vinit.

Theo byl na něj neskutečně moc naštvaný, ale zároveň ho to mrzelo. I když doufal, že si to později v klidu vyříkají, něco mu říkalo, že už nikdy nebudou takový kamarádi, jak bývali.

***

„Od té doby to mezi mnou a Dracem dost skřípe," řekl Theo po tom, co Hermioně povyprávěl celý příběh. „To znělo trochu divně," uchechtl se.

„Trochu," zasmála se Hermiona.

„Co si o tom myslíš ty?" zeptal se a přesměroval svůj pohled z noční oblohy na Hermionu. Seděli spolu totiž na Astronomické věži. Měli spolu noční hlídku a byli tak zabraní do konverzace, až se zčistajasna objevili zde. Mohli jen doufat, že po hradě neběhají nějací studenti, neboť za to nesou odpovědnost. Jenže v tento moment je jejich povinnosti jaksi nezajímali.

„V první řadě si myslím, že je Malfoy idiot," řekla s úšklebkem. „V druhé řadě si myslím, že neměl právo tě z něčeho takového obvinit. Vždyť je to nesmysl."

„Jsem rád, že alespoň ty to chápeš," usmál se na ni vděčně.

„A co Pansy? A Blaise?"

„Neví o tom," pokrčil rameny Theo. „Po tom všem jsme se s Dracem dokázali shodnout jen na jedné věci. A to na tom, že je tím nebudeme zatěžovat, hlavně Pansy," povzdechl si. „Víš, Pansy nás všechny vždycky držela pohromadě. Nesnesla, když se někdo z nás spolu pohádal. Kdyby věděla, jak to mezi mnou a Dracem je, a že už to nikdy nebude jako předtím, zničilo by ji to."