Zlomená srdce || FF ✅

29. Kapitola

Po zbytek prázdnin se Hermiona Dracovi vyhýbala. Ve Velké síni seděla co nejdál od něj a ani jednou se na něj nepodívala. Vždy do sebe rychle naházela jídlo a odešla dřív, než to svoje Malfoy snědl. Harry si jejího podivného chování samozřejmě všiml a vyptával se, ale Hermiona jej vždy odbyla se slovy, že se vůbec nic neděje a tak to nakonec nechal být.

Nicméně nyní je den, kdy se studenti vraceli do Bradavic. Na tento den se tak moc těšila. Ráno natěšeně vyskočila z postele jako toast z topinkovače a s radostí utíkala na snídani. Sem tam si i radostně poskočila. Jenže pak za ní přišla profesorka McGonagallová a odvedla si ji do ředitelny, kde jí oznámila, že se Theo do Bradavic pár dní nevrátí. Chlapec ji poprosil, aby to Hermioně vyřídila, neboť profesorka McGonagallová mluvila s Theem osobně a takhle to bylo rychlejší, než posílat sovu s dopisem.

Důvodem, proč Theo dnes do Bradavic nedorazí je ten, že Theova matka před Vánoci onemocněla a její zdravotní stav se rapidně zhoršil. A tak bradavická ředitelka svolila s tím, že Theo smí u své matky pár dní zůstat.

Hermiona to samozřejmě chápala. Trochu ji mrzelo, že jí nenapsal, že je jeho máma nemocná. Mohla mu tak alespoň prostřednictvím dopisu vyjádřit její plnou podporu a popřát brzké uzdravení jeho matce. Ale to teď bylo vedlejší. Byla smutná z toho, že jej neuvidí merlinví jak dlouho. Tolik se na něj těšila. Avšak rodina je na prvním místě, to bylo naprosto pochopitelné.

Když Hermiona odešla z ředitelny, vydala se do Nebelvírské věže, přesněji do její dívčí ložnice, aby napsala Theovi dopis, se kterým následně zamířila do sovince. A nyní pozorovala tmavě hnědou sovu, jak s dopisem odlétá.

„Grangerová?"

Hermiona sebou leknutím trhla. Se splašeně bušícím srdcem se otočila za známým hlasem. Pohlédla ke dveřím sovince, ve kterých stál Malfoy. Skvělé. Neměla kam utéct.

„Jak dlouho se mi hodláš vyhýbat?" zeptal se a mírně se na ni zamračil.

„Nevyhýbám se ti," řekla a uhnula pohledem.

„Nejsi dobrá lhářka, Grangerová," ušklíbl se a ramenem se opřel o kamennou zeď. Když na to nijak nereagovala, povzdechl si. „Byla to chyba, dobře?"

„Co přesně?" zeptala se Hermiona s pozdviženým obočím a složila si ruce na hrudi.

„Měl jsem tě nechat být," přiznal se vší vážností v hlase. „Chodíš s Theodorem a miluješ ho. Nevím, co jsem si myslel. Omlouvám se."

Hermiona překvapeně pootevřela ústa. Vznešený Malfoy se jí omluvil, aniž by vzplanul nebo se třeba propadl do země? Nejspíš si to bude muset někam zapsat a třeba si to i zarámovat.

„Tak řekneš něco?" zabručel mrzutě.

Hermiona zamrkala a sklapla ústa. „Fajn," řekla a vydala se ke dveřím.

„Počkej," hbitě ji chytil za paži, když chtěla ze sovince odejít. „To je všechno, co mi na to řekneš?" zeptal se a nevěřícně na ni pohlédl.

Hermiona zakoulela očima a upřela na něj lhostejný pohled. „Přijímám tvoji omluvu, Malfoyi," řekla strojeně, vytrhla svou paži z jeho sevření a otevřela dveře. Vyšla ze sovince a zamířila do knihovny.

„Takže takhle to teď bude?" položil další otázku, když se objevil vedle ní. „Přijmeš moji omluvu a zase mě budeš ignorovat?"

„Ano," odpověděla jednoduše, aniž by na něj pohlédla a pokračovala v cestě.

„Proč?"

„Proč ne?" vyprskla, když se zastavila a tázavě na něj pohlédla. „Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych tě neměla ignorovat."