Zlomená srdce || FF ✅

27. Kapitola

I přesto, že Hermiona neměla vánoční náladu, dnešní den byl velmi příjemný a její nálada se k té vánoční alespoň trochu přiblížila. Ráno na ni čekala menší hromádka skvělých dárků od Weasleyových a také od Thea, od kterého dostala úplně první vydání její nejoblíbenější mudlovské knihy, které se tak dlouho snažila sehnat. A teď jej konečně měla. Dostala od něj také nádherný stříbrný řetízek s přívěskem hada se smaragdovým okem, který nyní zdobil její krk.

Po rozbalení dárků šla s Harrym na snídani a po snídani do knihovny kde byla až do oběda. Poté se po obědě s Harrym vydali k Hagridovy kde strávili velmi příjemné odpoledne u šálku horkého čaje.

A nyní byly Bradavice zahaleny temnou rouškou noci a Hermiona stála na vrcholu Astronomické věže a hleděla do dáli. Opět totiž nemohla usnout. I přesto, že dnešní den trávila s dobrou náladou, nyní byla její nálada opět na bodu mrazu. Nebyla si jistá čím to je a nedalo jí to spát.

„Vyhlížíš vánoční náladu, Grangerová?" ozvalo se za ní.

Hermiona se nemusela otáčet, aby věděla kdo za ní stojí a komu ten hlas patří. Malfoy. Samozřejmě. „Nemůžu spát," řekla jednoduše.

„To vidím," řekl a postavil se vedle ní. „Taky nemůžu spát."

„To vidím," zopakovala po něm a ušklíbla se.

„Co s tím budeme dělat?" zeptal se a křivě se na ni usmál.

„My?" pozvedla pobaveně obočí. „Co chceš jako dělat?" zeptala se, když Malfoy pouze přikývl a nic neříkal.

„Nevím," pokrčil rameny a mírně se zamračil. Mezi obočím se mu vytvořila vráska, jak přemýšlel. Měl sice v plánu trávit prázdniny většinou ve sklepení, ale nudil se tam. Navíc musel využít toho, že je Theodore pryč. Mohl tak pokročit ve svém plánu. Jenže tím, že tu bude s Grangerovou jen tak mlčky stát, nic nevyřeší.

„Pojď," řekl po chvíli a otočil se k odchodu.

„Kam?" zeptala se Hermiona a nechápavě pozvedla obočí.

„Nebuď zvědavá," ušklíbl se na ni přes rameno. „Prostě pojď."

Hermiona podezřívavě přimhouřila oči, ale následovala jej. Sáhla si na zadní kapsu kalhot a ujistila se, že má u sebe svou hůlku. To jen kdyby náhodou. U Malfoye člověk nikdy neví, kdy mu rupne v bedně.

Cesta probíhala naprosto v tichosti, což nebylo zrovna příjemné. Malfoy se sem tam nadechl, jako by chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. Nicméně po pár minutách přišli do Vstupní haly. Malfoy pokračoval k velkým dveřím, před kterými se však zastavil a prudce se na ni otočil.

„Grangerová, ať dnes udělám nebo řeknu cokoliv, nikomu ani slovo, je ti to jasné?" otázal se lehce výhružným tónem.

„Jistě," ušklíbla se na něj Hermiona.

„Fajn," řekl jednoduše, otevřel dveře a vyšel ven s Hermionou v patách.

„Co děláme venku?" zeptala se Hermiona zvědavě, když se vzdalovali od hradu.

Blonďák se zastavil a rozhlédl se. Zamyšleně svraštil obočí. Pak jej něco napadlo. Sehnul se a nabral si hrst sněhu. Hermiona se nechápavě zamračila. „Hejbni kostrou, Grangerová! Sněhulák se sám nepostaví."

Hermiona na něj chvíli hleděla s nakrčeným nosem jako na idiota a pak vyprskla smíchy. „Chceš stavět sněhuláka?" zeptala se mezi smíchem. „Vážně? Ty, vznešený Malfoy, že bude stavět sněhuláka?"