Zlomená srdce || FF ✅

35. Kapitola

Draco s triumfálním úšklebkem na tváři mířil na astronomickou věž. Konečně dosáhl toho, čeho chtěl a měl z toho vážně ohromnou radost. Nemůže se dočkat, až se bude dívat na zklamanou tvář Theodora. To však bude muset počkat. Doufal, že se Hermiona nachází právě tam, kam měl namířeno, aby jí mohl poskytnut rameno útěchy.

Když však vystoupal poslední tři schody, srdce se mu na moment zastavilo, když mu padl pohled na dívku schoulenou na chladné podlaze. Měla zavřené oči a celá se třásla.

„Hermiono!" zvolal vyděšeně a rychle k ní přispěchal. „Jsi celá zmrzlá. Co tě to napadlo?" ptal se, když si klekl vedle ní. Vyslékl si sako, přehodil jej přes Hermionu a následně si ji opatrně přitáhl do objetí. Došlo mu, že to nebude stačit a tak vytáhl svoji hůlku a použil na ni i na sebe zahřívací kouzlo. „Tos tady chtěla umrznout?"

„Věřila jsem mu," zašeptala kudrnatá čarodějka rozechvělým hlasem, aniž by otevřela oči. „Věřila jsem..."

„Co se stalo?" zašeptal, když si ji přitáhl k sobě pevněji. Samozřejmě, že moc dobře věděl, co se stalo, protože u toho přeci byl a vlastně se to stalo kvůli němu, ale to jí říct nemohl, že? I přesto, že byla celá promrzlá, nejspíš by stejně našla sílu, aby ho zabila.

„On-" zasekla se. Znovu se jí vybavil ten obrázek Theodora, jak vášnivě líbá tu potvoru Daphné. Rozvzlykala se a snažila se ten odporný obrázek z hlavy vyhnat, ale zdálo se to jako něco nemožného. Tolik to bolelo. „On a Daphné, já..." vyšlo po chvíli z jejích úst mezi vzlyky.

„Jsi si tím jistá?" zeptal se tiše blonďatý chlapec. „To by ti přeci neudělal. Nebo ano?"

„Viděla jsem je," potvrdila Hermiona zlomeným hlasem. „Nenávidím je! Nenávidím!" zakřičela z plna hrdla do jeho hrudi a přitom pevně stiskla jeho paži. „Proč mi to udělal?" vzlykala dál.

Draco se trhaně nadechl a nevěděl co říct. Její vzlyky, ten křik plný bolesti mu lámal srdce. Věděl, že jí to ublíží. Jen nevěděl, že tak moc. „Mrzí mě to," zašeptal jí do vlasů, načež Hermiona začala vzlykat ještě víc, pokud to bylo ještě vůbec možné. Zavřel oči a pevně semkl čelisti. Měl by být šťastný, že vyhrál, tak proč ho teď v očích štípou slzy?

***

Když se Theo druhého dne probudil, chtěl se přetočit na záda, ale uvědomil si, že má ruku zaklíněnou pod něčím tělem. Usmál se a chtěl se ke své Hermioně přitulit, ale když otevřel oči, po těle se mu rozlil pocit paniky. Dívka vedle něj totiž nebyla Hermiona. Hbitě vytáhl ruku z pod jejího těla a vyskočil z postele tak rychle, že se málem hodil o zem. Srdce mu bilo jako o závod a hlasitě oddechoval, jako by právě běžel maratón.

„Dobré ráno, Theo," zašeptala blonďatá dívka, když otevřela oči a sladce se na něj usmála.

Jeho výraz ztvrdl. „Co tu děláš? Co se stalo?" vyptával se rozrušeně. „Nemáš tu být," vydechl. Začal pochodovat tam a zpět a u toho si rukama frustrovaně zajel do vlasů. „My jsme spolu..." odmlčel se, když se zastavil a věnoval tázavý a zároveň vyděšený výraz Daphné.

„Spali?" zeptala se s úšklebkem blondýnka. „Ne, nespali. Ne, tak jak si myslíš."

Theo úlevně vydechl, ale pak do ní zabodl ostrý pohled. „Tak proč tu jsi? Proč jsem se probudil vedle tebe a ne vedle své holky?"

„Ty si to nepamatuješ?" zeptala se přehnaně mile Daphné, když vylezla z postele.

„Proč bych se tě na to jinak ptal, hm?" vyprskl kysele. „Pamatuju si jen to, že jsme spolu šli do knihovny," uvažoval nahlas. „Tak už mluv zatraceně!" zařval vztekle, až sebou Daphné polekaně škubla.

„No, před knihovnou ses na mě vrhl jako hladový vlk," odpověděla s úšklebkem blondýnka. „Nevím, co tě to popadlo," řekla s nezájmem a ledabyle pokrčila rameny. „Pak jsi mě dotáhl sem, ale usnul jsi," zamračila se.

„Lžeš!" křikl naštvaně. „Proč bych něco takového dělal? Miluju Hermionu. Nikdy bych ji nepodvedl."

„Když to říkáš," ušklíbla se a vlepila mu rychlou pusu na tvář, když prošla kolem něj. „Tak se měj, Theo!" zvolala přes rameno a pak opustila chlapeckou ložnici.

Černovlasý chlapec hleděl na dveře a hluboce se mračil. Nechápal to. Nemohla to být pravda. Daphné mu určitě lhala. Nikdy by to Hermioně přece neudělal.

Stále zmatený Theo se převlekl do čistého oblečení a vydal se na snídani. Když právě vcházel do vstupní haly, všiml si jeho přítelkyně. Něco bylo zatraceně špatně, protože vypadala, jako by týden nespala. „Hermiono!" zavolal a rozběhl se k ní.

„Zadrž, Notte," zavrčela Ginny, která si pohotově stoupla před Hermionu. Vedle zrzky se postavil Potter z jedné strany a z druhé Weasley. Seamus a Dean se postavili vedle Hermiony, také každý z jedné strany.

„Co se děje?" zeptal se Theo, který byl nyní ještě zmatenější. O to víc, když na něj Hermiona pohlédla. Její oči byly naprosto prázdné. Vypadala, jako by ji vysál Mozkomor.

„Jak se ještě můžeš ptát?" vyprskl Ron a probodl Thea nenávistným pohledem.

Černovlasý zmijozel se na něj zamračil, ale jeho otázku ignoroval. „Hermiono, nevím, co se stalo, ale musím s tebou mluvit."

„Ona s tebou ale mluvit nechce," řekl klidným hlasem Harry. Bylo na něm však poznat, že by mu nejraději jednu vrazil. A ne jen on, ale i Weasley, jeho mladší sestra, Seamus a Dean.

„Pojďme," řekla Ginny a kývla na skupinku na náznak, aby pokračovali do Velké síně.

Theo tam chvíli jen tak stát a sledoval vzdalující se skupinku. Poté se se zmateným výrazem vydal na snídani.

Když přišel k hadímu stolu, zarazil se. Pohlédl na Blaise, který od něj ihned odvrátil pohled. Poté na Pansy, která mu věnovala pohled plný opovržení. A Draco, ten pouze pokrčil rameny. Očividně všichni věděli o tom, co se stalo, jen on neměl absolutní tušení.

„Tak fajn," řekl, když se usadil za stůl. „Může mi někdo z vás vysvětlit, co se zatraceně děje, protože očividně se něco stalo a já nemám tušení co?" zeptal se a přejel pohledem po svých přátelích, kteří jej však naprosto ignorovali. „To se mnou nebudete mluvit?" zase nic. „Fajn, přijdu na to sám," vyprskl otráveně, zvedl se a odkráčel z Velké síně pryč. Na snídani jej přešla chuť.

***

Draco mířil na Astronomickou věž. Nevěděl, jestli tam Hermiona bude, ale doufal v to. Byla na tom špatně. Vypadala, jako by několik dní nespala, chodbami hradu chodila jako tělo bez duše v obležení jejích přátel, kteří o ni měli starost. A on ji měl taky. Netušil, že se z toho ta dívka zhroutí takovým způsobem. A on jí hodlal pomoct.

Zastavil se na posledním schodu, když uslyšel něčí hlas. Někdo ho očividně předběhl. Hluboce se zamračil a nenápadně nakoukl za roh. Semkl čelisti a probodl ostrým pohledem chlapce, který objímal Hermionu a něco jí šeptal do ucha.

Draco se narovnal a zády se natiskl na kamennou zeď. Mělo ho napadnout, že Weasley využije situace. Vždyť mu to taky nabídl za jeho pomoc. On mu ji však nehodlal dát. To poslední, co byl chtěl, bylo vidět Hermionu po boku toho zatraceného lasičáka. Ne, on ji chtěl mít jen pro sebe, i když věděl, že to nějakou dobu potrvá. Nu což, zbavil se Theodora, zbaví se i Weasleyho.