Zlomená srdce || FF ✅

8. Kapitola

Draco seděl v lavici a nevěnoval výkladu profesora Kratiknota žádnou pozornost. Hleděl před sebe a opět byl zahleděný do svých myšlenek.

Posledních pár dní měl velmi špatnou náladu. Štvalo ho naprosto všechno a všichni. Ale nic a nikdo ho však neštval tak moc, jako slavná šprtka a knihomolka, Hermiona Grangerová. Už jen to, že přemýšlel nad tím, jak moc ho ta holka štve, ho štvalo. Nechtěl o ní přemýšlet. Jenže v posledních pár dnech mu neustále lezla do hlavy. Vlastně by se dalo říct, že se to dělo od doby, kdy spolu měli školní trest.

Nicméně, ta mudlorozená cácora mu lezla na nervy úplně vším, co dělala. Snad už jen to, že dýchala stejný vzduch ho štvalo. Vlastně ho štve i to, že ho to štve. Dává to smysl? Asi ne.

Draco si ani neuvědomil, že svůj pohled přesunul na dívku, o které právě přemýšlel. Co na ní Theodore vůbec vidí? Blonďák to absolutně nechápal. Jemu se teda rozhodně Grangerová nelíbila. Nelíbily se mu její ženské křivky; její kudrnaté vlasy, které jí padaly do tváře, když se skláněla nad pergamenem, na který právě psala; její oříškově hnědé oči, ve kterých jí zlostně zablýskalo pokaždé, když ji naštval nějakou jeho poznámkou. Nelíbilo se mu ani to, jak si občas skousla spodní ret, když nad něčím přemýšlela a jemu se v hlavě zrodila představa, jak je to on, kdo ji lehce kouše do jejího rtu a přitom si jí jednou rukou přidržuje za zátylek a-

Draco sebou škubl a několikrát zběsile zamrkal. Srdce mu bilo téměř bolestivou rychlostí a v břiše měl velmi zvláštní pocit. Těžce polkl a na malý moment zavřel oči. V mysli dal sám sobě pěstí. To si jako vážně představoval, jak líbá Grangerovou? No, nejspíš by měl navštívit nemocnici Svatého Munga, neboť s ním je něco zatraceně špatně!

Blonďák se zhluboka nadechl, snažil se uklidnit, neboť v něm rostl vztek. Přemýšlet o Grangerové jinak, než jako o nepříteli, bylo nepřípustné. Jak nad něčím takovým vůbec mohl přemýšlet? Vůbec mu nepřidala snad hezká nebo co a už vůbec by s ní nechtěl nic mít!

Jenže čím déle však Grangerovou pozoroval, tím víc si začal uvědomovat, že to tak úplně není pravda. Draco se nad tím zamračil a lehce jej píchlo u srdce, když musel přiznat, ač k jeho velké nelibosti, že Grangerová byla vlastně docela hezká. Také byla roztomilá, hlavně když se vztekala. A to její tělo... no, řekněme, že by stálo za hřích.

Draco si téměř neslyšně povzdechl a promnul si spánky. Nejspíš už začíná bláznit. Neměl by o ní takhle přemýšlet. Vždyť je to Grangerová, u Merlinových vousů! Jeho dlouholetá nepřítelkyně, otravná Nebelvírka a nesnesitelná všechno vím, všechno znám šprtka.

Jenže zbavit se myšlenek o ní se nyní zdálo jako něco nemožného. Po zbytek vyučovací hodiny ji nemohl dostat z hlavy. Nedokázal to ani hodinu další. A ty další taky.

***

„Uletěly ti včely?" zeptal se Blaise pobaveně Draca, který už dobrých deset minut vidličkou šťoural do masa a nepřítomně hleděl do stolu, zatímco všichni spokojeně večeřeli.

„Dej mi pokoj, Blaisi," zamumlal otráveně blonďák a odsunul talíř dál od sebe, čehož si všiml Goyle a zaujatě se díval na kus šťavnatého masa.

„Budeš to jíst?" zeptal se Gregory, který měl nejspíš bezedný žaludek a ukázal na Dracovo jídlo, na které blonďatý chlapec neměl chuť.

„Ne," odsekl Draco.

„Můžu si to vzít?" zeptal se hladově Goyle a natáhl se po talíři, ale blonďák jej plácl přes ruku.