Zlomená srdce || FF ✅

26. Kapitola

Zdravím všechny!

Wattpad mě asi nemá vůbec rád, neboť má v oblibě mazat mi předepsané kapitoly. A jako naschvál, když je začnu psát znova, najednou se zase objeví, no není to k zbláznění? Nicméně, už je to zase v pořádku, takže se vracím s další kapitolou a snad už mě Wattpad nebude tak provokovat.

Užijte si kapitolu! ❤

***

Dny plynuly závratnou rychlostí a najedou tu byly Vánoce. Bradavické pozemky byly pokryty silnou vrstvou zmrzlého sněhu, od kterého se odrážela slabá záře zimního sluníčka.

Většina studentů se shromažďovala na nádvoří, aby se následně mohli vydat do Prasinek na nádraží a odjet domů na prázdniny za svými rodinami.

„Budeš mi chybět," řekl Theo, když se s Hermionou zastavili u vlaku. Přivinul si ji k sobě a věnoval jí polibek na čelo.

Hermiona se totiž rozhodla, že prázdniny stráví v Bradavicích. Neměla totiž kam jít. Její rodiče byli stále v Austrálii a nevěděli, že mají nějakou dceru. A do Doupěte jet nechtěla kvůli Ronovi. Stejně by jí celou dobu jen pil krev.

I Harry se rozhodl, že zůstane v Bradavicích. Mezi ním a Ginny to zase skřípalo a tak se dohodli, že jim možná pár dní bez sebe prospěje. No, alespoň  Hermiona nebude úplně sama.

„Ty mně taky," zamumlala mu do hrudi sklesle. Trávila s tím chlapcem vážně každý den a bylo jí smutno z toho, že bude několik dní bez něj.

Theo se usmál a objal svou přítelkyni pevněji. I přesto, že odjížděl jen na pár dní, měl pocit, že odjíždí na celou věčnost. „Brzy budu zase zpět a pak už budeme jen spolu, ano?" řekl, když se od ní odtáhl a podíval se jí do jejích nádherných oříškových očí. Přiložil své dlaně na její tváře a něžně ji po nich hladil palcemi.

„Slibuješ?"

„Slibuju," zašeptal s očima upřenýma do těch jejích. Usmál se na ni a poté se sklonil, aby ji políbil. „Musím jít," povzdechl si, když se ozval Hagridův hlas, který oznamoval, že si mají všichni nastoupit do vlaku.

Hermiona se slabě usmála a přikývla. „Tak běž," řekla tiše. Theo jí věnoval poslední úsměv a nastoupil do vlaku. Kudrnatá čarodějka se s bolestivým bodnutím na hrudi otočila k odchodu.

„Hermiono!" zvolal hlas chlapce, který jí ukradl srdce. Otočila se a pohlédla na Thea, který byl vykloněný ze dveří vlaku.
„Miluju tě."

Hermiona se široce usmála. „Taky tě miluju!"

Čarodějka tam ještě chvíli stála a pozorovala vzdalující se vlak. Už teď jí Theo chyběl a to se neviděli sotva pět minut. Poté se s povzdechem vydala zpět do hradu.

„Co ta smutná tvář, Grangerová?"

Hermiona se zastavila a otočila se za známým hlasem. Překvapeně pohlédla na blonďatého chlapce. „Tys neodjel?" zeptala se poněkud hloupě.

„Ale jo, právě sedím ve vlaku a odjíždím," odpověděl se sarkastickým úšklebkem na rtech. „Vážně, Grangerová?"

Hermiona zakoulela očima a dala se zase do pohybu. Byla v půli cesty a bylo jí jasné, že ji Malfoy bude otravovat až do hradu.

„Proč jsi tu zůstala?" zeptal se, když se objevil vedle ní a upřel na ni tázavý pohled.

„Proč jsi tu zůstal ty?" odpověděla na jeho otázku svou vlastní otázkou.