Zlomená srdce || FF ✅

33. Kapitola

Draco se do dalšího dne probudil s velmi špatnou náladou. A to ne proto, že se probudil příliš brzy nebo že jej probudilo nesnesitelné Goylovo chrápání. Ne, spíš to bylo proto, že se Theodore vracel do Bradavic. Byl by z toho normálně nadšený, protože tak alespoň mohl pokračovat ve svém plánu, jenže jeho návrat znamenal také to, že bude muset sledovat, jak šťastná je Hermiona po jeho boku. A měl z toho vážně nervy v kotlíku.

Nicméně, po hodině a půl ležení v posteli a nesmyslného zíraní do stropu, se vydal na snídani. Po cestě vraždil pohledem každého, kdo pohlédl jeho směrem. Pár studentů dokonce i pourážel. Vytáčelo ho naprosto všechno a všichni.

Když se do Velké síně na snídani dostavila i jistá nebelvírská skupinka včetně Grangerové, se zatnutými zuby od té kudrnaté čarodějky odvrátil pohled. Její tvář totiž zdobil široký úsměv a celá jen zářila. A to ho naštvalo ještě víc. Ne, že by nebyl rád, že vypadá tak šťastně, štvalo ho spíš to, že tak nevypadá kvůli němu, ale spíš kvůli blížícímu se návratu toho zatraceného Notta.

Po snídani následovalo vyučování. Zmijozel měl dnes s Nebelvírem společné tři hodiny. A bylo to utrpení. Pro něj. Neustále pokukoval po té lvici, která mu ukradla jeho srdce. Mučil se pohledem na její natěšenou tvář. A tak odpočítával minuty, snad i sekundy, aby to utrpení konečně skončilo.

Když vyučování skončilo, Draco ihned zamířil do sklepení. Posadil se na gauč ve zmijozelské společenské místnosti a přemýšlel nad svým plánem. Bylo potřeba doladit detaily. Nemohl se však vůbec soustředit, neboť jej neustále vyrušovalo nesnesitelné žvanění ostatních hadů, kteří se ve společence nacházeli. A tak se rozhodl, že se projde po školních pozemcích. Na čerstvém vzduchu se mu stejně přemýšlelo nejlíp.

Když dorazil do Vstupní haly, uslyšel, jak někdo běží po schodech. Otočil se a srdce mu poskočilo, když uviděl kudrnatou čarodějku, jak se zářivým úsměvem na tváři běží dolů ze schodů a míří přímo k němu. Nejdříve strnul. Nevěděl, proč za ním tak nadšeně běží, ale neřešil to. Tělem se mu rozlil příjemný pocit. Usmál se a čekal. Úsměv mu však z tváře zmizel, když proběhla kolem něj, jako by si ho vůbec nevšimla. Hluboce se zamračil a otočil se jejím směrem. Jeho výraz okamžitě ztvrdl, když pochopil, za kým to vlastně běžela. Thedore. Samozřejmě. Co jiného měl čekat, že?

Ne, vůbec si nepředstavoval, že jakmile Grangerová seběhne schody, vrhne se mu kolem krku a spojí jejich rty v tak vášnivém polibku, že by se mu z toho podlomila kolena. Ne, vůbec ne. Nejraději by se teď hodil o zem. Nebo Theodora. Několikrát.

Draco s tichým zavrčení odvrátil pohled od líbajícího se páru a rychlým krokem zamířil zpět do sklepení. Doufal jen, že Weasley z jejich dohody nevycouvá a po večeři se dostaví do třetího patra do nepoužívané dívčí umývárny. Musel začít jednat a to co nejdřív. Jinak se z toho asi zcvokne.

***

„Tak dokážeš to sehnat nebo ne?" zeptal se Draco už po několikáté. Weasley si neseděl na vedení. Seděl mu na něm horský troll! Chtěl po něm jednoduchou odpověď a ten zrzavý tupec mu ji ne a ne dát a jeho pohár trpělivosti už začal pomalu přetékat.

„Dokážu," přikývl zrzek konečně. „Co s tím hodláš dělat?"

„To se brzo dozvíš," ušklíbl se blonďák. „Za jak dlouho to budeš mít?"

Weasley zamyšleně svraštil obočí a vydal ze sebe jakési zamručení. „Zítra ráno."

„Nešlo by to dřív?" zeptal se mrzutě Malfoy.