Zlomená srdce || FF ✅

41. Kapitola

„Hele, Hermiono," promluvil na kudrnatou čarodějku Ron a nervózně se ošil. Seděli spolu ve společenské místnosti a už dobrých dvacet minut jen mlčeli. Začínalo to být docela nepříjemné.

Kromě nich se ve společence totiž nacházelo jen pár studentů z nižších ročníků. Harry byl někde neznámo kde a neznámo s kým. Proslýchá se však, že má chlapec nějakou novou Vyvolenou. Když se ho na to ptali, vždycky odvedl řeč někam jinam, takže na tom nejspíš něco bude. Seasmus a Dean někde asi kšeftovali s těma svýma hovadinama a Ginny s Nevillem také byli někdy pryč. No, Ron nemohl mít ani tušení, že se bradavickými chodbami na něj žene tornádo v podobě jeho mladší sestry. Takže Rone, užívej si posledních pár chvil tvého života. Budeš nám chybět. Možná.

„Ano, Rone?" pozvedla tázavě obočí Hermiona, když se zrzek neměl k mluvení.

Ronald se zamračil. Najednou jej přepadl velmi divný pocit. Jako by se mělo něco stát. Zakroutil hlavou a nadechl se, aby se mohl Hermiony na něco zeptat, ale nevyšla z něj jediná hláska, neboť se společenskou místností ozval hrdelní skřek jeho mladší sestry.

„RONALDE BILIUSI WEASLEY!"

Ron otevřel ústa dokořán a se strachem v očích pohlédl na Ginny, která byla celá rudá a vlasy jí trčely do všech stran. Vzhledem připomínala nějakou divoženku ze Zapovězeného lesa. Ron pohotově vyskočil na nohy a pomalu couval. Něco bylo hodně špatně a on měl takové špatné tušení, že přesně ví o co jde.

„TY JEDEN PRORADNÝ POTKANE!" zařvala tak hlasitě, že sebou všichni přítomní polekaně škubli. Jeden student z pátého ročníku převrhl lahvičku s inkoustem a student naproti němu udělal čáru přes celý pergamen, neboť zrovna psal nějakou esej. Dokonce i lidé v obrazech se rychle schovali a jen opatrně nahlíželi zpod rámů. Nicméně, všechny pohledy teď byli upřeny na dva sourozence.

„CO TI MALFOY SLÍBIL ZA TVOJÍ POMOC,  HM?"

„Já-já-já nevím o čem to mluvíš," zalhal Ron a zapištěl, když nacouval do zdi. Ginny v očích nebezpečně zablýskalo a velmi pomalu se k němu začala přibližovat.

„Ty-ty-ty moc dobře víš, o čem mluvím!" napodobila jeho koktání a hrozivě přimhouřila oči, načež se Ron mírně přikrčil. Všichni přítomní se tvářili nadmíru zmateně a napjatě vyčkávali, co se bude dít. Nikdo z nich však ani nepípl, protože se báli, že by se zrzčin hněv mohl stočit i na ně.

„Dobře, dobře," vyhrkl Ron rychle. „Všechno ti to vysvětlím," zakňoural, když Ginny byla už jen pár kroků od něj.

„Nic mi vysvětlovat nebudeš," řekla syčivým hlasem a přestala se k němu přibližovat. „Ty teď totiž budeš utíkat a u toho se modlit, ABYCH TĚ NECHYTILA!"

Ron vyděšeně vykulil oči a i hned se dal na úprk. Ginny mu byla samozřejmě hned v patách. „AŽ TĚ CHYTÍM, ZAŠLÁPNU TĚ JAKO ŠVÁBA!" řvala za ním a dokonce vytasila i svojí hůlku a začala po něm metat jedno kouzlo za druhým. „ZARAZÍM TĚ DO ZEMĚ JAKO HŘEBÍK!"

Harry, který právě vešel do společenské místnosti stačil jen tak tak uskočit, když se kolem něj prohnal jeho nejlepší kamarád v závěsu s jeho bývalou přítelkyní. S nechápavý výrazem se poškrábal na zátylku.

„Co to bylo?" zeptal se Hermiony, která stále seděla na pohovce, oči vykulené a ústa otevřená dokořán.

„Nemám sebemenší tušení," zamumlala a snažila se pochopit to, co před malou chvíli viděla. „Ginny na něj řvala něco o Malfoyovi a pomoci," řekla, když vzdala snahu o pochopení situace, které byla svědkem.