Zlomená srdce || FF ✅

4. Kapitola

Září vystřídal říjen a v Bradavicích se nestalo nic zajímavého. Hermiona byla stále naštvaná na Rona, který se jí ani nesnažil omluvit, což znamenalo, že na něj byla naštvaná ještě víc. Ginny stále kvetla po boku Harryho Pottera a byli spolu tak sladcí, že se pár studentů odebralo na ošetřovnu, aby jim madam Pomfreyová udělala testy na cukrovku. Další pár, který neustále vzkvétal, byl vztah Nevilla a Lenky. Ti dva pro sebe byli zkrátka jako stvoření. Seamus a Dean chtějí nejspíš jít ve stopách dvojčat Weasleyových, neboť neustále vymýšleli různé hovadiny a potajmu na bradavických chodbách kšeftovali s produkty z krámu, který patřil právě dvojčatům. Tedy teď už jen Georgovi. Nechť je Fredovi zem lehká.

U hadů se také nic nezměnilo. Pansy s Blaisem si neustále lámali hlavu s tím, co se stalo mezi Dracem a Theem. Goyle se pořád jen cpal, dokonce i ze spaní. Draco trávil většinu času tím, že se procházel po chodbách hradu a byl ztracený ve svých myšlenkách a dělal to především tehdy, když byl Theodore ve společenské místnosti. Nechtěl s ním trávit čas a tak raději vždy prostě odešel, čehož si samozřejmě Pansy i Blaise všímali. Theo zase trávil spoustu času s Hermionou. Ať už kvůli primusovským povinnostem, ale trávili spolu i svůj volný čas a to většinou v knihovně. Často tam spolu dělali úkoly a učili se. Taky si navzájem vypomáhali. Theo pokulhával ve Studiu mudlů a Hermiona zase v lektvarech. A tak si s tím prostě pomáhali. A když zrovna nebyli zalezení jako myši v knihovně, tak spolu sedávali na astronomické věži. Dalo by se říct, že i jejich vztah vzkvétal, i když nebyl romantický, nýbrž pouze přátelský.

To bylo malé shrnutí a teď se přesuneme do přítomnosti, přesněji do momentu, kdy Hermiona právě usedla za stůl v knihovně. Vytáhla ze své tašky lahvičku s inkoustem, brk, pár pergamenů a učebnici Věštění z čísel, kterou následně otevřela na příslušné straně. Chtěla se pustit do psaní eseje, ale pohyb u jejího stolu upoutal její pozornost.

„Ginny," usmála se na svou nejlepší kamarádku.

Zrzka se zatvářila šokovaně a melodramaticky si přitiskla dlaň k srdci. „Ty si mě pamatuješ?"

Hermiona obrátila oči v sloup a zasmála se. Moc dobře věděla, co tím Ginny myslela. „Nech toho."

Ginny se ušklíbla a posadila se naproti Hermiony. „No co? Jsi pořád jenom s Nottem a na mě pěkně ser-"

„Ginny!" vyjekla kudrnatá čarodějka pohoršeně. „Nejsem jen s ním."

„Ale ano, jsi," trvala na svém rudovláska.

„Fajn, jsem," vydechla nakonec poraženě Hermiona. „Něco na něm je, víš," řekla s přimhouřenýma očima. „Něco zvláštního. Něco, co na mě působí jako magnet."

Ginny uznale kývala hlavou a poté šokovaně otevřela ústa. Ukazováček namířila na Hermionu a zběsile zamrkala. „Ty ses zamilovala!"

„Co-"

„Mladá dámo, buďte tak laskavá a ztište se," přerušil Hermionu hlas madam Pinceové. „Nejste na hřišti, ale v knihovně u Merlinových vousů!"

„No jo furt," zabrblala si Ginny pod nosem.

„Ginny, jak tě to vůbec nepadlo?" zeptala se zamračeně kudrnatá čarodějka.

„Ani nevím," pokrčila ledabyle rameny zrzka. „Asi to tak vyznělo."

„Theo je kamarád," řekla Hermiona rázně.

„Kamarád taky rád, ne?" ozval se mužský hlas a obě čarodějky sebou polekaně škubly a upřely svůj pohled směrem k místu, kde stál chlapec s tmavou pletí, ramenem se opíral o regál s knihami a pozoroval je s úšklebkem na tváři.