Zlomená srdce || FF ✅

12. Kapitola

„Přehnal jsem to. Neměl jsem z toho Thea obviňovat," blonďák dokončil vyprávění o tom, co se mezi ním a Theem stalo. I když o tom Hermiona už věděla, nebylo na škodu to slyšet i z jeho strany. Ne, že by Theovi nevěřila. To rozhodně ne.

„Ano, to neměl," souhlasila Hermiona.

„Když už mluvíme o tom, jaký jsem idiot a co všechno jsem přehnal... Tobě dlužím omluvu taky, i když to nesmaže všechny ty roky, co jsem ti dělal ze života peklo," řekl Malfoy a zabodl do Hermiony omluvný pohled.

A Hermiona nevěřila svým vlastním uším. Nebyla si jistá, jestli si z ní jen neutahuje. Ale říká se, že pravdu mluví ten, kdo je zamilovaný nebo ten, kdo je opilý. A ona tomu věřila. Asi. Nemohla se však zbavit pocitu, že by si na Malfoye měla dávat pozor. Byl nevyzpytatelný a člověk u něj nikdy nevěděl, co vymamlasí.

„Myslíš to vážně?"

Draco s vážným výrazem přikývl. „Na mou duši," řekl a rukou udělal jakési gesto přísahy, nebo co to mělo být. Prostě ji zvedl s dvěma vztyčenými prsty do vzduchu.

„Tak...dobře," řekla čarodějka tiše a sjela ho zkoumavým pohledem. Moc se jí to nezdálo. Že by se ze dne na den usmířil s Theem a pak i s ní? Že by měl Malfoy nějaký záchvat omlouvání se? Nebyla si tím jistá. Navíc je dost možné, že si to nebude pamatovat, až se z toho vyspí, takže se rozhodla, že to bude brát s rezervou. Jestli to myslí vážně, to se ukáže až vystřízlivý.

Jenže Hermiona nemohla vědět to, co Draco ano. Už totiž dávno opilý nebyl. Nebo byl, ale ne tak moc, aby si to všechno, co řekl pak nepamatoval. Vypil sice půlku láhve ohnivé whisky, ale řekněme, že už je v pití tak trochu vytrénovaný. Ne, že by byl alkoholik, to rozhodně ne. Jen toho zkrátka vydržel víc. A taky už spolu v umývárně seděli asi tři hodiny a jelikož mu Grangerová zakázala dál pít, tak během toho povídání s ní pomalu střízlivěl.

To, že se jí přiznal, že na ni myslí a že je krásná, to neměl v plánu a nejraději by se za to nakopal do zadku, ale na druhou stranu to bylo vlastně dobře. Grangerová by mu pak mohla uvěřit mnohem dřív. Zkrátka, všechno šlo zatím podle plánu. I když to, že jej tady našla v plánu nebylo. Byla to jen shoda náhod, která mu však hrála do karet. A když už se sladká Grangerová objevila, proč toho nevyužít, že? Čím dřív si ji získá, tím dřív to dotáhne do konce.

Omluvit se jí, to bylo neskutečně těžké, protože ji prostě nenáviděl. Bylo jediné štěstí, že uměl být tak přesvědčivý. A vypadá to, že mu to Grangerová spolkla.

„Theo!" vyjekl najednou Draco, až sebou Hermiona polekaně škubla a upřela pohled stejným směrem jako blonďák. „Kde se tu bereš, příteli?"

„Ty jsi pil?" zeptal se s nakrčeným nosem černovlasý chlapec, načež se blonďák ušklíbl a gestem ruky naznačil, že jen trošku.

„Našla jsem ho tady, když jsem se byla projít," řekla Hermiona a usmála se na Thea. „Vypil by celou láhev, kdybych mu ji nevzala."

Theo jí úsměv opětoval a poté svůj pohled přesměroval zpět na blonďáka. „Tak pojď, musíš se z toho vyspat," řekl a přešel k Dracovi, přičupl k němu a přehodil si jeho paži přes ramena. I s ním se zase postavil a vydal se z umývárny. Hermiona je následovala.

A zatímco Theo vedl Draca do sklepení, o dvě patra výš po něm stále pátral Blaise s Pansy.

„Jsi naštvaná?" zeptal se Blaise, když už dobrých deset minut Pansy nepromluvila, jen se neustále mračila.

„Měla bych být?" odsekla bez zájmu.

„No, vypadáš naštvaně, tak se ptám," odpověděl.

„Blaisi, já nejsem-" zasekla se, když si uvědomila, že docela naštvaně zní. „Nejsem naštvaná," dodala klidněji.