Zlomená srdce || FF ✅

25. Kapitola

Věnováno CoccinelleMia jako velké poděkování za to, že příběh doprovází svými milými komentáři! ❤ A také přeju brzké uzdravení!😇

„Hodláš ještě někdy navštívit Nebelvírskou věž nebo už jsi zapomněla cestu?" popichoval Ron Hermionu, která jej probodla naštvaným pohledem. Hučel do ní od té doby, co přišla na snídani a už jí to lezlo vážně na nervy.

„Nechaš mě se v klidu najíst nebo budeš ještě otravnější?" odpověděla kysele a odstrčila talíř s míchanými vajíčky. Už ji přešla chuť.

Ron si odfrkl. „Vlastně se divím, že ještě pořád sedíš s náma," zamručel a i on odstrčil svůj talíř. I jeho přešla chuť, což u něj bylo dost nevídané.

„Ronalde!" vyjekla Ginny a zabodla do svého bratra káravý pohled.

„A kde jinde bych jako měla sedět?" zeptala se Hermiona, ve které rostl vztek. Byla pravda, že většinu času trávila ve sklepení. Přesněji v chlapecké ložnici s Theem. Nebo pod Theem. Do Nebelvírské věže ale přeci nepřestala chodit. Chodí si tam přeci pro čisté oblečení, ne?
Tak jo, musela uznat, že ve lvím doupěti trávila velmi málo času, ale to přeci neznamená, že do ní musí Ronald neustále rýt. On je jediný, kdo s tím má neustále problém. Měl by být přeci rád, že je šťastná, ne? Tak jako Ginny nebo Harry.

„No, řekl bych, že už víc patříš k těm zmijím, než k nám," řekl Ron s upřeným pohledem na Hermionu, která strnula. Ginny svého bratra vraždila pohledem, Harry se na Rona hluboce mračil, Neville sjel zrzka kritickým pohledem a Seamus s Deanem pohledem přeskakokovali z Hermiony na Rona a čekali, co se bude dít.

„Fajn!" vyprskla po chvíli Hermiona a vstala. „Jestli máš problém s tím, že jsem konečně šťastná, tak je to jen a jen tvůj problém, Ronalde! Mysli si, co chceš, ale já tě rozhodně nehodlám poslouchat!" zakřičela na něj, načež několik studentů zvědavě pohlédlo jejím směrem. Bradavické drbny našponovaly uši a čekaly na nějaké pořádné drama, aby měly co probírat a šířit nesmysly.

„Hermiono, kam jdeš?" vyhrkla Ginny, když se její nejlepší kamarádka otočila k odchodu.

„Tam, kam patřím," odsekla a vydala se k hadímu stolu. Nechtěla být hnusná i na Ginny, ale byla zkrátka naštvaná.

„To se ti povedlo," zavrčela rudovláska na Rona a také vstala.

„Ty jdeš jako kam?" zeptal se Harry s pozvednutým obočím.

„Daleko od něj, jinak ho zabiju," odpověděla zrzka mrzutě a odkráčela z Velké síně pryč.

Ron nad tím jen zakoulel očima a dal se znovu do jídla. Jaksi se mu vrátila chuť. Harry si povzdechl a pokračoval v jídle. Neville nad ním jen zakroutil hlavou a Seamus s Deanem se o něčem dohadovali.

„Co se stalo?" zeptal se Theo starostlivě, když Hermiona přišla ke zmijozelskému stolu.

„Ronald se stal," zabručela a posadila se vedle svého přítele. „Je to pitomec."

„To jsi zjistila brzo," ušklíbl se posměšně Draco.

„Ty na tom nejsi o moc líp," řekla a úšklebek mu opětovala. Theo se uchechtl, Pansy naproti Hermiony se křivě usmála a Blaise vedle hadí královny uznale svěsil koutky úst.

„Grangerka se nezdá," řekl čokoládový chlapec a mrkl na kudrnatou čarodějku, načež ho blonďák probodl otráveným pohledem.

„Co si Weasley vymyslel tentokrát? Pořád si myslí, že tě chci zamordovat?" zeptal se pobaveně Theo mezitím, co Hermioně naléval do hrnku kávu.