Zlomená srdce || FF ✅

30. Kapitola

Zjištění, že se do Grangerové nejspíš zamiloval jej vyděsilo. Vyděsilo ho to tak moc, že se jí celý den vyhýbal. Urputně se snažil, aby ani jednou nepohlédl jejím směrem a když v jeho blízkosti uslyšel její hlas, prostě utekl.

Neustále si opakoval, že se určitě nezamiloval. Doufal, že všechny ty zvláštní pocity zničehonic zmizí asi jako rýma. Jenže pokaždé, když byl v její přítomnosti, ať už v učebně nebo ve Velké síni, pociťoval podivné mravenčení v briše; srdce mu poskočilo vždy, když slyšel, jak se něčemu zasmála; v ústech měl jako v polepšovně nebo si nervózně mnul spocené ruce. Ale čím víc si to opakoval, tím víc si uvědomoval, že to není pravda. A s tím uvědoměním se stávaly všechny ty zvláštní pocity intenzivnější.

Moc dobře si taky uvědomoval, že je sakra v háji. Nechtěl se do Grangerové zamilovat. Ne, mělo to být úplně naopak. To ona se měla zamilovat do něj a pak kvůli němu opustit Theodora. Jenže co pak? Nejenže by tím ublížil Theodorovi, ale ublížil by tím i jí, protože by ji po dokončení svého plánu nakonec poslal k vodě. Ale to teď jaksi nepřipadalo v úvahu, že? Nechtěl jí ublížit. Nebo ano?

Ne, i přesto, že se sám sobě zapřísáhl, že svůj plán dotáhne do konce, ať to stojí co chce, ublížit jí vážně nechtěl. A to s sebou neslo spoustu problémů. Kdyby se totiž Grangerová do něj zamilovala, opustila Theodora a začala chodit s ním, Potter by mu s jistotou utrhl hlavu. A nejen on. Pustili by se do něj všichni lvi. Ne, že by mu záleželo na tom, co si kdo myslí, ale promerlina! Nechtěl umřít tak mladý a už vůbec ne rukou Pottera nebo toho šílence Weasleyho.

Draco si musel sám pro sebe posměšně odfrknout. Zvláštní...tahle ta zamilovanost. Nechtěl ublížit Grangerové, která byla jeho dlouholetou nepřítelkyní, ale svým přátelům, Pansy a Blaisovi by klidně ublížil jen proto, aby dokončil svůj plán. A přesně při téhle myšlence vzdal opakování si, že se do Grangerové nezamiloval. Už to bylo zbytečné. Sváděl vnitřní boj sám se sebou a teď už si musel přiznat, že prohrál na plné čáře.

Blonďák, který právě mířil do sklepení, se prudce otočil na podpatku a zamířil do knihovny, kde na něj čekala Grangerová, aby mu zase předčítala. Neměl v plánu tam dnes dorazit, neboť se jí chtěl zkrátka a jednoduše vyhýbat co nejdéle, ale rozmyslel si to.

Svůj plán bude muset ještě trochu přehodnotit, ale pokud se do něj Grangerová zamiluje, tak ať. I když mu s jistotou nebelvíři s Potterem v čele vyhlásí válku, stálo to za to.

„Jdeš pozdě," zamračila se na něj kudrnatá čarodějka, když se posadil naproti ní.

„Vím o tom," ušklíbl se na ni a pohodlně se na židli uvelebil. Když se na něj Hermiona nepřestávala mračit, zakoulel očima. „Omlouvám se, dobře? Tak už čti."

Lvice kriticky zakroutila hlavou, ale neubránila se slabému úsměvu. Otevřela knihu a dala se do čtení. A Draco se najednou cítil uvolněně. Všechna nervozita z její přítomnosti byla pryč. Naopak si ji užíval a s pohledem upřeným na její tvář, hltal každé její slovo.

„Počkej," vyhrkl Draco, když Hermiona dočetla desátou kapitolu a zavřela knihu. „Teď nemůžeš přestat číst."

Hermiona si unaveně povzdechla. „Zbývá ještě deset kapitol a já už jsem unavená."

Blonďák se na ni mírně zamračil. Zrovna to bylo tak napínavé... „Tak dobře," řekl nakonec a vstal stejně jako Hermiona, když schovala knihu do tašky. „Zase zítra po večeři."

Kudrnatá čarodějka si odfrkla. „Nenapadlo tě, že mám třeba i jiné věci na práci, než ti číst knížku? Že mám i jiné plány?"

Draco na ni upřel tázavý pohled, zatímco jí podržel dveře, když vycházeli z knihovny. „A máš jiné plány?"