Zlomená srdce || FF ✅

19. Kapitola

„Tak co?" zeptal se Blaise pohotově, když Theo vstoupil do společenské místnosti. Druhý zmiňovaný zakoulel očima, neboť přesně tohle čekal. Čekal, že jakmile se tam ukáže, Blaise započne výslech. „Jak to vzala? A jak reagovala na to, že ji miluješ? Řekla ti, že tě taky miluje?"

„Šlo to dobře. Skočila mi kolem krku a už plánujeme společnou budoucnost," odpověděl Theo kysele a posadil se na pohovku vedle Pansy, která se po jeho slovech zamračila.

„Něco se stalo," uvažovala nahlas hadí královna a tázavě na něj pohlédla. „Hádám, že to má co dělat s tvojí minulostí. Nepřijala to?"

„Už o tom věděla," povzdechl si Theo. „Od někoho se to dozvěděla a já jí to jen potvrdil."

„Ale řekl jsi jí, že ji miluješ, ne?" ptal se s nadějí v hlase Blaise.

Theo záporně zakroutil hlavou. „Ne, neřekl. Hermiona mi řekla, že potřebuje čas a pak odešla. Mělo mi dojít, že nebude chtít být s někým jako jsem já."

„Ale už takový přece nejsi," řekla Pansy konejšivým hlasem. „Musíš jí dokázat, že ses změnil."

„A taky, že dokážu," řekl Theo rozhodně. „Jen jí teď musím dát čas."

„Jsem si jistá, že až si to Grangerová nechá projít hlavou, všechno bude zase v pořádku," usmála se na něj povzbudivě Pansy a konejšivě mu stiskla paži.

***

„Problémy v ráji?"

Hermiona sebou trhla a prudce se otočila. Setkala se s pohledem Malfoye, který ji pozoroval se svým typickým malfoyovským úšklebkem na tváři. Zakoulela očima a otočila se zase zpět. Lokty se opřela o zábradlí Astronomické věže a zadívala se na školní pozemky zahalené tmou.

„Ignoruješ mě?" položil další otázku mezitím, co se postavil vedle ní, ale zády k zábradlí, o které se opřel.

„Očividně," vyprskla Hermiona kysele.

„A to jako proč?" další otázka od Malfoye, načež se Hermiona narovnala a zabodla do něj ostrý pohled.

„Jsi otravný, Malfoyi," odsekla. „A nemám na tebe náladu."

„Tak to pardon," řekl ironicky. „Problém je v tom, že mě to nezajímá."

Kudrnatá čarodějka se na něj zamračila a vztekle zafuněla jako naštvaný býk. „Dokážeš mi zkazit i špatnou náladu," řekla otráveně a zase se opřela o zábradlí. Sepjala dlaně k sobě, přitiskla si je k ústům a horkým dechem si je začala zahřívat. Po tom, co odešla z knihovny, zamířila do Nebelvírské věže, přesněji do dívčí ložnice, padla do své postele a snažila se přemýšlet nad tím, co jí řekl Theo. Nedokázala se však soustředit, neboť Parvati do ní neustále hučela něco o rtěnkách a tak se vydala na Astronomickou věž. Zapomněla si však v ložnici svojí hůlku a tak na sebe nemohla použít zahřívací kouzlo, protože panovalo chladné podzimní počasí a co se týče jejího oděvu... No, nebyla zrovna teple oblečená.

„Je ti zima?" zeptal se hloupě Malfoy, načež na něj Hermiona pohlédla jako na idiota. Poté svůj pohled přesměrovala zpět na školní pozemky a jeho otázku ignorovala. Blonďatý chlapec se mírně zamračil a vytáhl svoji hůlku, namířil ji na Hermionu a šeptem na ni seslal zahřívací kouzlo. Aniž by věděl proč. Mělo by mu být jedno, že je jí zima.

Kudrnaté čarodějce se najednou po těle rozlilo příjemné teplo. Překvapeně pohlédla na Malfoye. „Díky," řekla tiše a slabě se na něj usmála.