Zlomená srdce || FF ✅

40. Kapitola

Ahoj!

Nerada kecám do příběhu, ale dnes tu pro vás mám ještě jednu kapitolu, která bude delší, než ty předchozí! Ano, má o tisíc slov navíc! Možná to nikoho nezajímá, ale prostě jsem to chtěla oznámit. Tečka.

Nicméně, chtěla jsem to rozdělit na dvě kapitoly, ale nakonec jsem si řekla, že to nacpu do jedné, protože prostě čtyřicítka! Surprise! 😂 Tak snad si ji užijete.

Teď už konec keců a čus! 👋

***

Hermiona seděla na své posteli a četla knihu. Nebo se spíše snažila číst. Nemohla se však vůbec soustředit, takže četla jednu větu pořád dokola. Její myšlenky neustále utíkali k jistému blonďatému chlapci, který jí absolutně zamotal hlavu.

Od té doby, co se s Theodorem rozešli, ji Malfoy políbil dvakrát. A jí se to líbilo, což bylo docela děsivé, protože by se jí to zatraceně líbit nemělo! Uvědomovala si to, ale nemohla si pomoct. I když její srdce stále krvácelo  kvůli Theovi, měla pocit, že Malfoy na její poraněné srdce působí, jako lék. V jeho objetí, jako by cítila, že se ty velké rány zacelují. Byla z toho vážně zmatená. Miluje Thea, ale zároveň chová i jakési city k Malfoyovi a ona si nebyla jistá, jestli je to dobře nebo špatně.

„Tady jsi," řekla právě příchozí Ginny a přišla k Hermionině posteli. S vážným výrazem na tváři si složila ruce na hrudi.
„Kdy jsi mi chtěla říct o tom, že se mezi tebou a Malfoyem něco změnilo?"

Kudrnatá čarodějka jí věnovala zmatený pohled, ale po té otázce začala být lehce nervózní. „Už jsem ti to přece říkala," odpověděla Hermiona a snažila se, aby její hlas zněl, co nejvíc přesvědčivě. Podle výrazu její nejlepší kamarádky však poznala, že jí to nespolkla.

„Ano, řekla jsi mi, že jste uzavřeli mír, ale to není všechno, že?" pokračovala zrzka ve výslechu a pro efekt výhružně přimhouřila oči. „Stalo se něco, o čem jsi mi neřekla, že je to tak?"

Hermiona nasucho polkla a sklopila pohled. Uvědomovala si, že je nejspíš hrozná kamarádka. S Ginny si říkali všechno a ona jí zatajila tak důležité věci. Ale upřímně doufala, že to, co se stalo o Vánocích, si vezme s sebou do hrobu.

„Hermiono," zavrčela netrpělivě Ginny. „Co se sakra stalo?"

Kudrnatá čarodějka s povzdechem zaklapla knihu a dala se do vyprávění. Řekla jí o tom, jak o Vánocích s Malfoyem stavěli sněhuláka a pak se spolu vyváleli ve sněhu a jak ji pak políbil. Vyprávěla jí i o tom, jak Malfoyovi předčítala. Zkrátka, řekla jí úplně všechno.

„Takže miluješ Theodora," opakovala Ginny nahlas. „Ale zároveň něco cítíš k Malfoyovi," pokračovala, načež Hermiona zdráhavě přikývla. „Holka ty jsi teda případ," odfrkla si posměšně Ginny a posadila se na postel vedle Hermiony.

„Co mám dělat, Ginny?" zašeptala kudrnatá čarodějka.

„Vím, co bys dělat neměla," odpověděla zrzka. „A tím myslím líbání s Malfoyem. Vždyť se usmířil s Theodorem a pak to zkoušel na jeho holku. To mi nepřijde, jako-"

„Jsi v pořádku?" zeptala se Hermiona, když se Ginny najednou zasekla a nyní se zvláštním výrazem na tváři hleděla někam před sebe.

„Usmířil se s Theodorem a pak i s Daphne," zamumlala nepřítomně zrzka a naprosto Hermionu ignorovala. „Políbil tě, když byl Theodore pryč," pokračovala a kudrnatá čarodějka na ni jen zmateně hleděla. Neměla tušení, co se děje. „Ta lahvička!" vyhrkla Ginny a prudce se postavila. Vzpomněla si, jak zahlédla, že si nějakou lahvičku Malfoy schoval do kapsy chvíli před tím, než Daphne odešla s Theodorem z Velké síně. „Promerlina!" S těmito slovy se rozběhla pryč z dívčí ložnice a nechala za sebou naprosto zmatenou Hermionu.