Zlomená srdce || FF ✅

5. Kapitola

„Já to nechápu," zasyčel Ron směrem k Harrymu a ihned se zatvářil jakoby nic, když ho profesorka McGonagallová probodla přísným pohledem.

„A co jako?" zamumlal Harry mezitím, co si zapisoval výklad profesorky.

Ron do něj dloubl loktem a ukázal k lavici, ve které seděla Hermiona s Theem. Brýlatý chlapec zrzka probodl naštvaným pohledem, neboť kvůli němu udělal čáru přes půlku pergamenu, jak do něj dloubl. Poté se podíval směrem, kterým Ron ukazoval a zakoulel očima.

„Nech to už být, Rone," zašeptal bez zájmu. Tohle už jej vážně unavovalo.

„Mám to nechat být?" zeptal se nevěřícně Ron. „Ty s tím jako souhlasíš?"

„Mám jí to snad zakázat? Nejsem její otec, Rone. Navíc Hermiona mi všechno vysvětlila. Jsou přátelé, tak na to zapomeň."

Ron na něj šokovaně pohlédl. „Mluvil jsi s Hermionou? Kdy? A proč nepřišla i za mnou?"

Harry se na něj podíval jako na idiota. „Chtěl ses s ní usmířit, aby ti dělala úkoly. To není moc fér, že?"

Ron se zamračil, ale neodpověděl. Musel uznat, že to trochu přehnal. No, hodně to přehnal, když k tomu přidá i to, co jí na začátku roku řekl. Nařknout ji z toho, že jej vodila za nos, nebylo zrovna moudré a ani to vlastně nebyla pravda. A to není všechno. V podstatě ji obvinil i z toho, že nebyl jediný, s kým něco měla, což taky samozřejmě nebyla pravda.

Neměl tušení, proč něco takového řekl. Byl zkrátka naštvaný. S Hermionou se rozešli v dobrém a myslel si, že se přes to přenese bez problémů, ale očividně se spletl. Každým dnem bez ní cítil, že se přes to jen tak lehce nepřenese. A ještě k tomu, když ji neustále vídá s tím zatraceným Nottem...

Ron zatnul ruce v pěst a zabodl ostrý pohled do Hermiony, neboť se právě tiše zasmála něčemu, co jí Nott říkal.

„Nesměj se mi," zasmál se Theo. „Měl jsem tehdy vážně špatný den. Trvalo skoro půl roku, než mi to Blaise přestal předhazovat při každé příležitosti."

„Ano, to věřím," uchechtla se Hermiona. „Já jednou-"

„Slečno Grangerová, neruším vás?" přerušil Hermionu hlas profesorky McGonagallové, která na ni zírala svým typickým přísným pohledem. „A vás, pane Notte? Co je tak důležitého, že si to nemůžete říct po hodině?"

„Omlouváme se, paní profesorko," zamumlala Hermiona zahanbeně. Tohle se jí obvykle nestávalo. Vždycky dávala v hodinách pozor. Jenže s Theem...Měla pocit, že si s ním chce neustále povídat.

„Jste primusové, pro Merlinovy oči! Měli by jste jít příkladem," řekla přísně bradavická ředitelka.

„Ano, paní profesorko," zamumlali současně se sklopenými hlavami. Oba však po sobě s potutelnými úsměvy pokukovali. Nakonec se však oba pustili do zapisování a po zbytek hodiny spolu nepromluvili, i když to bylo velmi těžké.

A zatímco to v jedné lavici utichlo, v druhé započala nová debata.

„Grangerová a vyrušuje hodinu, věřila bys tomu?" uchechtl se Blaise s pohledem upřeným k lavici, kde Grangerová seděla.

Pansy tím směrem pohlédla taky. „Theo má na ni špatný vliv," ušklíbla se. „I když on taky neměl ve zvyku vyrušovat."

„No právě," vyjekl tiše Blaise. „Dokonce vím, že Grangerová včera přišla pozdě na hodinu Starodávných run, protože do noci byla s Theem na Astronomce."

Pansy udiveně povytáhla obočí tak, že se jí málem zaseklo ve vlasech. „Jak to víš, prosímtě?"

„Potkal jsem malou Weasleyovou, která mi to vyslepičila. Theo se s Grangerovou schází skoro každý den."