Zlomená srdce || FF ✅

37. Kapitola

Byl tady únor. Téměř měsíc uběhl ode dne, kdy Theo ztratil svoji milovanou Hermionu. Uběhl téměř měsíc a on se stále nepohl z místa. Ne, že by stál jako solný sloup na jednom místě a odmítal se pohnout, to ne. To by asi nešlo, že jo. Spíš se mu stále nepodařilo přijít na to, kdo může za to, že přišel o holku a přátelé.

Blaise s ním prohodil sotva pár slov a Pansy s ním nemluvila vůbec. Chápal, že jim Hermiona přirostla k srdci, že si ji velmi oblíbili, ale promerlina! Jsou přátelé už několik let a oni mu nedali ani šanci jim to všechno vysvětlit. Otočili se k němu zády, aniž by jej vyslechli. Několikrát se s nimi pokoušel promluvit, ale bylo to k ničemu. Vlastně to vypadalo, že se mu vyhýbají. Oproti nim Draco s ním mluvil poměrně normálně, což bylo docela divné, ale nijak zvlášť to neřešil.

Hermiona s ním pochopitelně taky nemluvila. Proč by taky měla, že? Ve skutečnosti to vypadalo, jako by jeho přítomnost vůbec nebrala na vědomí. Když se náhodou stalo, že se jejich pohledy střetly, vypadalo to, že spíš kouká skrze něj, než na něj. Jako by byl neviditelný. Tak moc ho to bolelo. Lámalo mu to i ty poslední kousky jeho srdce, které mu zbyly.

Daphné Greengrassová, která mu měla údajně podstrčit nápoj lásky, se mu také vyhýbala. Byl si tím jistý. A bylo to zatraceně zvláštní. Do té doby, než se všechno pokazilo, ji běžně vídal ve společenské místnosti, potkával ji na chodbách, ale teď? Teď ji potkal jen zřídka a když už se tak stalo, jakmile jej zpozorovala, stihla zmizet dřív, než k ní stihl přispěchat.

Nuže, byl téměř měsíc bez Hermiony a bylo to den ode dne horší. Neměl na nic náladu, nedokázal se na nic soustředit. Zkrátka, bylo to peklo. Nebyl si jistý, jak dlouho to ještě dokáže zvládat. Měl pocit, že z toho zešílí.

Theo však nebyl jediný, kdo se nepohnul z místa. Ginny také nezjistila nic, co by pomohlo k vyřešení případu Themione, jak to nazvali s Nevillem, který se k ní mimochodem připojil. Samozřejmě, že se ptali Parkinsonové a Zabiniho, ale ti se o tom odmítli bavit se slovy, že o ničem neví. Navíc je čekaly zkoušky OVCE, takže neměli na pátrání tolik času, neboť se museli učit. Ještě k tomu, když se profesoři očividně zbláznili a zadávali jim mnohem víc úkolů než obvykle.

Co se Hermiony týče, ta spoustu času trávila s Ronem. I když zrzek začínal pociťovat výčitky svědomí, vždy je zahnal někam do pozadí a nevšímal si jich. Měl šanci získat Hermionu zpět a na ničem jiném mu nezáleželo. Což se ale nelíbilo Dracovi.

Vlastně blonďák zuřil. Nejraději by Weasleymu poslal nějakou kletbu mezi oči. Spřádal plány, jak se toho zrzavého pitomce zbavit, ale nedokázal se pořádně soustředit, neboť neustále musel myslet na Hermionu po boku Weasleyho. Dělalo se mu z toho zle. A to, že Hermionu vídal jen ve Velké síni nebo při vyučování tomu moc nepřidalo. Tolik mu chyběl její hlas, když mu předčítala. Vlastně chyběla mu celá. A on s tím musel něco dělat.

***

„Zanedbáváš mě, Grangerová," řekl s úšklebkem na tváři a vyčítavý tónem Draco, když přišel ke stolu v knihovně, u kterého seděla kudrnatá čarodějka. Téměř měsíc čekal na to, až se ta lvice, která mu ukradla srdce v knihovně objeví. A konečně se mu poštěstilo.

„Cože?" zeptala se Hermiona s pozvednutým obočím.

„Vyměnila jsi mě za Weasleyho," odpověděl s nakrčeným nosem a posadil se naproti ní.

Hermiona mu věnovala lhostejný pohled. „Nechápu."

Blonďák se na ni zamračil. Něco bylo špatně. Ta dívka vypadala stejně, přesto úplně jinak. Ta dívka vypadala stejně jako Hermiona, ale měl pocit, jako by naproti němu seděl úplně jiný člověk. Její tón hlasu byl chladnější, její výraz tvrdší. Ne, tohle nebyla Hermiona, kterou znal.

„Budeš na mě dál zírat nebo..." odmlčela se Hermiona a věnovala mu tázavý pohled.

„Jsi jiná," zamumlal zamyšleně.

„Nevím, o čem to mluvíš," odsekla a začala se věnoval knize, kterou měla otevřenou před sebou.

Blonďák se na ni hluboce zamračil. Po chvíli si povzdechl a naklonil se mírně přes stůl. „Co to čteš?" zeptal se zvědavě.

Hermiona vzhlédla a podívala se na něj jako na blbce. „Knihu," odpověděla jednoduše a zase se dala do čtení, což bylo obtížné, když jí do toho neustále žvanil.

Draco obrátil oči v sloup a zase se narovnal. „Předtím jsi byla milejší," odfrkl si.

Čarodějka do něj zabodla ostrý pohled. „Před čím?" zavrčela vztekle.

Blonďatý zmijozel nad tím nepřátelským tónem jejího hlasu pozvedl jedno obočí. „Před ničím," zamumlal tiše. Ta vzteklá cácora očividně vstala levou nohou či co.

„Ne, jen to řekni," řekla Hermiona klidně a prudce zaklapla knihu, až sebou Draco polekaně trhl. „Řekni, že jsem byla milejší před tím, než mi Theodore ublížil. Než té hitparádě Greengrassové udělal svým jazykem prohlídku mandlí," vyprskla znechuceně během toho, co vstala a vztekle narvala knihu do tašky. „Ano, Draco, byla jsem milejší, ale lidi se mění, že? Smiř se s tím." S těmito slovy obešla stůl a zamířila z knihovny pryč.

Draco tam seděl a naprosto zmateně hleděl na prázdnou židli. Přeskočilo jí. Tahle Hermiona se mu vůbec nelíbila. Zamračil se, když si uvědomil, že za to může on. To kvůli němu je taková. A on to bude muset napravit.

***

Theo s nepřítomným výrazem na tváři šel chodbou, aniž by věděl, kam vůbec jde. Neměl žádný cíl, prostě jen tak chodil hradem a byl ponořený do svých myšlenek, které se točily jen a jen kolem Hermiony. Byl do svých myšlenek zahleděný tak moc, že si nevšiml osoby kráčející naproti němu. Ta osoba také nevěnovala žádnou pozornost svému okolí, takže se stalo nevyhnutelné.

„Omlouvám se," zamumlal Theo, když do sebe narazili. „Nedával jsem-" Když vzhlédl, zarazil se.

„Taky jsem nedávala pozor," řekla s úšklebkem na tváři Ginny.

Theo s přimhouřenýma očima přikývl. „Takže mě teď neprokleješ nebo tak něco?"

Zrzka se uchechtla. „Ne, neprokleju," odpověděla. „Zatím," dodala a v očích se jí nebezpečně zablýskalo.

Černovlasý chlapec se koutkem úst pousmál. Poté jeho tvář povadla a trhaně se nadechl. „Jak-jak se má Hermiona?"

Ginny si sklesle povzdechla. „No, tváří se, že je v pořádku, ale poznám, že není."

„Kdybych jí to jen mohl vysvětlit," povzdechl si a opřel se zády o zeď. „Vím, že mi nejspíš nebudeš věřit a vlastně se ti ani nedivím, ale..." odmlčel se a věnoval jí pohled plný upřímnosti. „Nikdy bych jí neublížil. Nevím, co se ten večer stalo, ale neudělal-"

„Věřím ti," přerušila jej Ginny, načež jí Theo věnoval šokovaný pohled. „Neville přišel s tím, že se mu na tom něco nezdá a zpočátku jsem tomu nevěřila, ale pak jsem i já začala mít pochybnosti."

„Takže si myslíš, že jsem to neudělal schválně?" zeptal se s nadějí v hlase. Pro jistotu.

„Ano, myslím," přikývla Ginny. „A myslím, že by jsme na to měli přijít, co nejdřív, protože s Hermionou je to k nevydržení."

„Přijdu na to," řekl rozhodným hlasem Theo. „Ale nejspíš budu potřebovat pomoc."

„Pomůžu ti," usmála se na něj zrzka. „A Neville určitě taky."

„Díky," vděčně se na ni usmál. Ginny pouze přikývla a pak se oba vydali každý svou cestou.

Theovi se po těle rozlil pocit naděje. Naděje, že zanedlouho získá Hermionu zase zpět. Protože už mu z toho začínalo šplouchat na maják. Čím déle bez ní byl, tím menší měl radost ze života. Ale to se brzy změní. Cítil to.