Zlomená srdce || FF ✅

18. Kapitola

„Pořád nic?" zeptal se tiše právě příchozí Ron, když se posadil vedle Harryho, vedle kterého seděla Ginny.

Brýlatý chlapec záporně zakroutil hlavou. „Ne, už hodinu jen takhle sedí. Pomalu ani nemrká. Vlastně to chvílemi vypadá, že ani nedýchá," zašeptal, aniž by na něj pohlédl.

„Je to docela děsivé," dodala tiše Ginny.

Všichni tři se zamračili a pohledem hypnotizovali jejich nejlepší kamarádku, která seděla na pohovce naproti nim a s nepřítomným výrazem hleděla jejich směrem. Vypadalo to, jako by spíš hleděla skrz ně. A vážně to bylo děsivé, neboť téměř vůbec nemrkala a jak řekl Harry, vypadlo to, jako by ani nedýchala.

„Co se asi tak stalo?" zamumlal Harry zamyšleně. „Nikdy jsem ji takhle neviděl."

„Vsadím všechny svoje ponožky na to, že za to může Nott," řekl Ron a z jeho hlasu bylo poznat, že si je tím na sto procent jistý.

Ginny po jeho slovech znechuceně nakrčila nos. „Tvoje smradlavé ponožky si nech."

Její starší bratr zakoulel očima. „Určitě za to může Nott," pokračoval ve své úvaze. „Jsem si tím jistý. Kdo jiný by to mohl být? A mimochodem, neřeknu, že jsem to říkal, protože já to zatraceně říkal!" skoro zařval a vstal.

„Kam jdeš?" zeptal se Harry a vyskočil na nohy, když se Ron vydal k východu ze společenské místnosti.

„Najít Notta!" zvolal přes rameno. „Rozbiju tomu zmetkovi hubu."

„Ronalde!" křikla Ginny a věnovala rychlý pohled Harrymu, který přikývl a rozběhl se k Ronovi, načež ho chytil za paži, čímž ho zastavil.

„Rone neblbni," řekl Harry uklidňujícím tónem. „Nevíme, co se stalo, tak nedělej unáhlené závěry. Až se Hermiona vzpamatuje, určitě nám řekne, co se stalo."

Ron se na něj hluboce zamračil, poté pohlédl na Hermionu, která byla stále mimo a nakonec si povzdechl a šel se zase posadit. Notta si podá později.

Po deseti minutách, kdy ji tři přátelé pozorovali, se Hermiona zničehonic zvedla, obešla pohovku a zamířila ke schodům.

„Hermiono!" vyhrkla Ginny, vyskočila na nohy a vydala se za ní, ale kudrnatá čarodějka ji naprosto ignorovala a pokračovala v cestě. Zrzka vztekle zavrčela a následovala Hermionu až do dívčí ložnice, kde se následně členka Zlatého tria posadila na svoji postel a trhla sebou, když Ginny vztekle práskla dveřmi. „Teď mě dobře poslouchej," řekla Ginny a v očích se jí zlostně zablýskalo. Stoupla si před Hermionu s přimhouřenýma očima a vztyčeným ukazováčkem namířeným na kudrnatou čarodějku. „Něco se ti stalo a já chci vědět co. Takže okamžitě začni zpívat nebo přísahám Merlinovi, že to z tebe vymlátím!"

Hermiona na ni pohlédla s naprosto prázdnýma očima, což zrzku krapet vyděsilo. Bylo to, jako by se z ní vytratila všechna radost, všechen život. Jako by ji vysál Mozkomor. „Nevím, co si mám myslet, Ginny," zašeptala po chvíli a kdyby to nebylo v této situaci nevhodné, Ginny by si i radostí poskočila, že konečně začala mluvit.

„A o čem?" zeptala se zrzka a posadila se vedle Hermiony.

„Myslela jsem si, že ho znám," pokračovala Hermiona a ignorovala zrzčinu otázku.

„A koho jako?" položila další otázku Ginny a tvářila se nadmíru zmateně. „Myslíš Theodora? Udělal ti něco? Ublížil ti?"

Hermiona záporně zakroutila hlavou. „Ne, neublížil. Nebo...já nevím. Jsem z toho tak zmatená."