Zlomená srdce || FF ✅

20. Kapitola

Hermiona stála u Černého jezera a pozorovala jeho neklidnou hladinu. Bylo chladné listopadové počasí, ale Hermioně to nevadilo, i když jí byla trochu zima, neboť si zase zapomněla svoji hůlku v ložnici, takže opět nemohla použít zahřívací kouzlo. Člověk by řekl, že je vážně mizerná čarodějka, když neustále zapomíná na tak velmi důležitou věc. Co kdyby ji teď třeba někdo napadl? Což je nejspíš blbost, ale co kdyby náhodou, že? A kromě toho, ani teplé oblečení jí asi nic neříká, neboť na sobě měla jen černé legíny a volnější rudý svetr, který nepatřil zrovna mezi ty nejteplejší.

Nicméně, Hermiona se vydala ven, aby přemýšlela. V ložnici neustále žvanila Parvati a na Astronomické věži narazila na dva studenty, tedy přesněji na dívku a chlapce, kteří si očividně svými jazyky dělali prohlídku mandlí nebo co. V knihovně bylo spoustu lidí a vlastně celkově byl všude někdo. Kromě školních pozemků. Navíc stejně se jí nejlépe přemýšlelo na čerstvém vzduchu.

A tak tu stála a přemýšlela. Její myšlenky se nyní točily okolo Theodora. Tento pohledný, chytrý a milý chlapec jí zamotal hlavu. Udělal jí tam naprostý bordel a ona nevěděla, co s tím. Několik let se ve škole jen míjeli. Dalo by se říct, že o sobě vlastně pomalu ani nevěděli. A pak se najednou poslední rok v Bradavicích stanou primusem a primuskou a všechno je jinak.

Už když spolu měli první noční hlídku, se jejich vztah změnil. Nejdříve mluvili o svých povinnostech, ale nakonec se jejich řeč stočila úplně k jinému tématu. Tehdy zjistili, že toho mají hodně společného. Nestali se z nich přátelé, ale vycházeli spolu a to bylo důležité. Hermiona zjistila, že je Theo vlastně docela fajn kluk.

Pak následovaly další noční hlídky, řešení rozpisů hlídek a najednou spolu začali trávit čas na Astronomické věži a stali se z nich přátelé. Hermiona měla pocit, jako by Thea znala snad od malička. Měla pocit, že mu může říct úplně všechno. Bylo jí s ním tak moc dobře.

Když spolu stávali na Astronomické věži, aniž by si to Hermiona pořádně uvědomovala, často si položila hlavu na jeho rameno a on svou hlavu na tu její nebo ji objal kolem pasu. Avšak Hermiona za tím neviděla nic jiného, než pouhé přátelství. Tedy alespoň si to myslela.

Ten den, kdy ji Theo vzal na piknik, si to začala uvědomovat. Přesněji v tom momentě, kdy se ji chystal políbit. Merline, jak moc to chtěla! Tehdy si uvědomila, že ji Theo vlastně přitahuje a že v tom už není jen kamarádství. Asi ještě nemůže říct, že jej miluje, ale cítí k němu něco víc než přátelství, tím už si teď byla jistá.

Jenže to, co se dozvěděla, ji ranilo. Nemyslela si, že by Theo mohl být takový.  Že by mohl ubližovat holkám bez jakýchkoliv výčitek svědomí. Ale na druhou stranu je to jeho minulost, kterou mají zkrátka všichni. Někdo lepší, někdo horší. Všichni v minulosti dělali chyby. A každý si zaslouží druhou šanci, no ne? Navíc...kdo je, aby někoho soudila?

Určitě si o tom s Theem ještě promluví, ale potřebuje trochu času, aby to všechno vstřebala.

A pak tu byl Malfoy. Ten zatracený, arogantní, vyperoxidovaný Malfoy. Z něj byla také zmatená. Byli nepřátelé a pak se ze dne na den něco změnilo. Najednou už jí Malfoyova přítomnost tolik nevadila, i když si neustále říkala opak. A to od toho dne, kdy za ní přišel do knihovny a řekl jí, že všechno, co jí řekl, když jej našla opilého v třetím patře v dívčí umývarně, myslel vážně. A pak to, jak ji objal po tom, co jí řekl o Theově minulosti. Nějakým záhadným způsobem mu věřila, i když věděla, že by si na něj měla dávat pozor. A taky tu je ta věc s tím, jak na něj její tělo reaguje. Že jí způsobuje husí kůži a to, že se červená. Bylo to zvláštní a vlastně i děsivé, protože takhle stejně její tělo reaguje i na Thea. Ale to je pochopitelné, když ji přitahuje. A Malfoy ji teda nepřitahuje vůbec takže, proč se to zatraceně děje?