Carevna 3: Potomek

Počátek

ELISABETH:

Je to už docela dlouho od všech těch těžkých rozmarů, co se zde řešili.
Ale bohužel, dvě věci tu stále řešíme do dnes.
,,Tati!" Okřiknu tátu který opět dost negativně konstatoval Thorinovo řešení s rádcem.
Za náma se hádala armáda...ano, furt to neustalo, ať se snažíme jak chceme.
Stojíme právě na nádvoří a řešíme jak rozdělíme armádu, mojí armádu.
Větší čas se vrátí zpět do mé země, do které budu pravidelně jezdit až se mi narodí miminko a ta menší část zůstane zde.
Kdo bude vládnout v mé zemi, když tam nebudu? Chosé a Dia bude jeho rádce.
Chosé už to vzal, vzal to, že sem s Thorinem šťastná a, že toto je už i můj lid.
Ale domov je jen jeden, i když...už ho vlastně nemám, protože byl spálen na popel, ta holá planina s menšími zřícenin mají pro mě velký význam, někdy bych se tam určitě chtěla podívat, zavzpomínat si...na ty krásné časy, kde místo holé země, rostla tráva a kde sem si jako malá hrávala.
,, Elisabeth, tak řekni mu něco!"
Ozve se otec a ukáže na Thorina.
Vůbec nevím o čem to mluví a tak sem se na něj pouze významně podívala.
,,No na mě nekoukej, tvůj otec mi mluví do vlády! A vůbec, není hezké tahat do našich sporů mojí těhotnou ženu!"
Opáčí Thorin.
Povzdechnu si, bříško už sem měla velké...občas sem měla takové myšlenky...že se bojím porodu ale vždycky to zaženu.
,, Elisabeth dneska pro tebe bude těžká noc." Řekne mi Margaret.
,,Proč myslíš?" Řeknu potichu.
Podívá se mi na bříško a usměje se.
,,Ahoj, dámy...ehmm snad neruším, jen...chtěl sem ještě něco probrat s Margaret." Řekne Toms za námi... poměrně se ostýchal.
Rošťácky se na Margaret podívám a ona raději uhne pohledem ale viděla sem, že se červená.
,,Dobře, běžte." Řeknu.
Toms se pokloní Margaret mě pohladí po tváři a společně odejdou.
Povzdechnu si, opět sem byla sama...James a Stephan opět někde lítali a já musela poslouchat jen to, jak se táta vměšuje do Thorinova vládnutí a jak to Thorina přivádí k šílenství.
Otočila sem se a odešla do hradu, ani si toho nevšimli.
Zamyšleně uhnu ke schodišti.
A ze schodů se vyřítí James.
Zaječím a chytnu si břicho a James se jen tak, tak zastaví.
,,No vidíš co děláš ty idiote!" Zakřičí Stephan a rychle seběhne ze schodů.
,, Omlouvám se! Já, nevěděl sem."
Řekne James.
,,V pořádku, nedávala sem pozor."
Řeknu a usměju se.
,,Jsi v pořádku?" Řekne Stephan starostlivě.
V tu chvíli mě miminko kopne a já syknu bolestí.
Stephan je starostlivě chytne za ruku.
,,V pořádku!?"
Přikývnu.
James se na mě celou dobu dívá a začne se culit.
Oba dva se na něj podíváme.
,,Čemu se culíš?" Řeknu a nevědomky se začnu culit taky.
,,A čemu ty? No?" Řekne a oba dva vybuchneme smíchy.
,,Vy jste oba dva blázni." Řekne Stephan a usměje se.
,,Pomůžeme ti nahoru." Řekne James a pomalu mě z jedné strany podepřel, Stephan šel z druhé strany a opatrně semnou šli po schodech.
,,Co já bych bez vás dělala." Řeknu když sem po deseti minutách vylezli konečně nahoru.
,,Bez nás bysi byla ztracená." Řekne James a já se zahihnam.
Pomalu sme došli ke mě do pokoje.
Sedli sme si na postel.
,,Vypadáš dost tlustě." Řekne James a Stephan do něj šťouchne.
Zasměju se, najednou se rozlitnou dveře, tento styl měl jen jediný člověk, Thorin.
,, Elisabeth, ach tady si nevěděl sem kam si odešla."
,,Bodejť bysi to věděl, když ste se tam celou dobu hádali." řeknu a usměju se.
,,Promiň." Řekne a posadí se k nám.
Pohladí mi bříško a usměje se.
,,Cítím, že to bude kluk."
Povzdechnu si.
Stephan vstane a, řekl že už tedy půjdou.
Vytáhl Jamese na nohy a společně odešli.
,,Dnes mám hodně práce, nevím v kolik se dostanu do postele, bude tu s tebou Margaret."
Řekne mi a políbí mě.
Zvedne se a tak jak přišel tak i odešel.
Opět sem byla sama, vlastně ne! Měla sem miminko...ale už sem se s ním chtěla mazlit a nebýt takto.
Blížilo se k večeru a já sem šla na večeři.
Na večeři mi přišlo, že čas jde ještě víc pomalu. Armáda co měla svůj stůl kus dál od královského se opět hádali.
,,Drž hubu!"
,,Co si to dovoluješ, ty blbče."
,,Kus chleba, si vem!"
Ozývalo se furt.
Bolela mě hlava, byla sem unavená...jídla sem se moc nedotkla, zvedla sem se a šla k sobě...byla sem unavená, oblékla sem si noční košili a zalezla pod peřinu.
Margaret po chvíli přišla a sedla si do křesla.
Nemohla sem usnout, Margaret pomalu klinbala.
Najednou sem ukrutně zařvala.
Cítila sem ohromnou bolest a tlak v podbřišku.
Margaret vyskočila a odhrnula mi peřinu, byla tam louže.
,, Porodní lékařky! Okamžitě!"
Zakřičí na stráže a byl slyšet jen dusot...jak pro ně utíkali.
Potila sem se a prohýbala.
,, Elisabeth! Vydržíš to?!" Řekne Margaret když shodila peřinu na zem.
,,Ne, bolí to, já musím!"
Řeknu a začnu tlačit.
,,Dobrá, zvládneme to spolu!"
Řekne Margaret.
Byla to strašné...trvalo to snad celou věčnost až to přerušil děcký pláč a slova: ,,je to holčička!!"
Oddychla sem si a podívala se na svou dcerku.
Plakala dokaď mi ji Margaret nedala do náruče.
Brečela sem štěstím, i Margaret měla na krajíčku.
Do dveří najednou vběhli lékařky a zůstali udiveně stát.
,,Uhněte!" Řekne Thorin a taky zůstane stát ve dveřích a za ním hned byl Toms.
Margaret mě naštěstí stihla přikrýt.
,,Je to kluk?!" Řekne po chvíli.
,,Je to malá Marion."
Řeknu a usměju se.
Thorin si povzdechne a v tu chvíli odejde.
I lékařkám trochu poklesl úsměv.
Jedna ke mě došla a miminko začala opatrně omývat.
Byla sem trochu smutná...ani ji nepřišel přivítat, nic...ještě byl zklamaný.
Všichni se pomalu rozešli.
Lékařka mi podala miminko se slovy, že je zdravé...poklonili se a odešli.
,,Gratuluji Elisabeth!" Řekne jako jediná nadšeně Margaret.
Posadila se ke mě a pohladila ji po hlavičce.
,,Bude to krásná a odvážná Princezna."
Řekne mi a obě se usmějeme.
Najednou sme zjistili, že jediný kdo neodešel byl Toms který stál ve dveřích.
Přišel k nám a posadil se.
,,Mrzí mě za jaký gesto udělal Thorin, promluvím s ním, až ji bude mít v náručí...bude to jiné. Je to opravdu moc krásná slečna. Bude ozdobou celého světa."
Řekne a dá malé Marion která už lehce spinkala pusinku na čelo.
Zvedl se a s lehkým úsměvem odešel.
,,Nic si z toho nedělej, možná čekal dědice ale zjistí, že i malé Marion bude dost, bude stejně tak cílevědomá a silná jako ty." Řekne mi Margaret a usměje se.
Pohladí ji po hlavičce.
,, Cítím to, bude to velice silná žena. Teď si odpočiň." Řekne a usadí se do křesla.
Po chvíli všichni tři vyřízeně usneme.
.
.
.
Ahojky! Tak tu máme první kapitolu 🥰
.
.
.
Jaký máš názor na Thorinovo gesto?
Jaká si myslíš, že bude Marion? (Podle tvé vlastní fantazie 🥰)