Carevna 3: Potomek

Další překvapení

Marion:

Pokračovali jsme dál, asi se nikdy nedozvíme, co nebo kdo může za přeměnu času...
Hedviga se na mě pousmála..
Myslím, že má něco na srdci ale nechce to říkat, možná proto, že je to Can? Nebo to prostě říct nechce? Každopádně ji nebudu nutit.
Šli sme už hrozně dlouho, nohy se nám podlamovaly ale Can šel neúporně dál, byl nejspíš na takové cesty zvyklí...
Hans a Luna si neustále povídali, bylo vidět, že si rozumí a to opravdu hodně.
,,Myslím, že jdeme blbě." Řeknu ale v tu chvíli mi podklouzne noha a já zřítila kamsi do černá.
,,Marion! Marion! Si v pořádku?!"
,, Slyšíš nás?" Ozvou se hlasy Cana a Hanse.
,,Jo! Nic sem mi nestalo...Sem, sem v pohodě." Řeknu vyděšeně a podívám se kolem sebe. ,,Spadla sem do měkkého."
Řeknu.
,,Co tam je! Vidíš tam něco?!" Ozve se Can.
,,Ne, je to skoro tma, ale hrozně to tu smrdí." Zavolám na ně.
,,Půjdeme za tebou, ta jáma je moc velká na to, aby sme tě odtamtud vytáhli. Je tam nějaký východ?"
Řekne znovu Can.
Podívám se kolem sebe a v dálce uvidím... nejspíše svícen.
,,Asi ano! Vypadá to jako chodba." Řeknu.
,,Fajn! Počkej!" Řekne Hans.
Zvedla sem se. Cítila sem na rukách něco lepkavého. ,,Fuj co to je?!" Řeknu si pro sebe. To už  ale Can, Hedviga, Luna a Hans lezli dolů.
Když Can dolezl ke mě, rozhlédl se.
,,Fuj, co to smrdí." Řekne Hans.
Najednou Luna na něco stoupla a křuplo to. Všichni sme nadskočili leknutím.
,,Co je to za místo?" Řekne Hedviga.
,,Tohle není místo, to je lidský hrob." Řekne dost zaražené Can a svícen který byl opodál zamířil přímo na nás.
Podívali sme se pod sebe.
Všichni sme zaječeli když sme pod svýma nohama nalezli nebožtíky a kosti.
Hedviga sebou trhla a zavřiskala.
A mě se v tu chvíli zamotala hlava když sem se podívala na rozkládající se tělo.
Can mě přidržel.
,,Vy z toho naděláte." Prohlásí Luna a všichni se na ní podíváme. Can nadzvedne obočí.
,,Jak to můžeš říct, sme v nějaké jámě s mrtvolami!" Řekne nevěřícně Hans.
,,Může to říct úplně jednoduše, je to dravec, živila sem mrtvolama. Je to pro ni běžná část stravy." Řekne Can a i když to znělo pěkně hnusně, měl bohužel pravdu. ,,Ale já sem hodná!" Řekne Luna smírně. ,,To my víme!" Řekne Hans a obejme ji kolem ramen.
,,Musíme odtud vypadnout! Je mi zle." Řeknu a Can přikývne. ,,Koledujeme se tady maximálně o nějakou pořádnou nemoc. Ničeho se nedotýkejte! Nemáte nějakou otevřenou ranku nebo zranění? Vše se může přenášet." Řekne Can všichni zakroutíme hlavou.
,,Fajn půjdu první." Řekne a vydá se jako první se svícnem. Pak sem šla já, Hedviga  pak Luna a naposledy Hans.
Procházeli sme jakousi průrvou. Všude na zemi byli kosti, střepy a různé rozbité předměty. Najednou předemnou Can sykl bolestí.
,,Děje se něco?! Neporanil ses?!" Řeknu.
Než mi však stihl odpovědět, ozvali se jakési kroky.
To nás vyděsilo k smrti. Všichni sme se schovali za jakýsi kámen.
,,Tohle bude snad dneska poslední!"
Ozve se jakýsi chraplavý hlas.
,,Jo, dneska už by mohla být pauza na nějakou dobrou mňamku." Odpoví další trochu uvřeštěný hlas. Prudce sem dýchala. Hans držel Lunu v náručí.
Hedviga se držela mě za rukáv a já držela Cana za ruku.
Objevili se dva jakýsi osoby, měli červený hábit a za sebou táhli mrtvého člověka bez hlavy.
Vytřeštila sem oči a malém sem zaječela.
Can mi pohotově dál dlaň na ústa.
,,Ššs! Ššš! Řekl mi potichu.

Can:

Bolelo mě chodidlo, nejspíš sem se o něco pořezal. Tady v tom prostředí, kde se rozkládají těla, je hodně nebezpečné se pořezat. Cokoli se mi může dostat do krve. Nechtěl sem tím však ostatní zatěžovat. Protože všichni trnuli hrůzou na ty dvě osoby co táhli další mrtvolu.
Budu muset hold jen doufat, že se mi nic nestane.
Marion se třásla a všichni jsme z toho byli hodně v šoku. Ty dvě osoby hodili mrtvolu opodál a začali se vracet.
Když nás přecházeli Luna to nevydržela a nahlas vzlykla.
V tu chvíli se ti dva v kápi otočili a vytáhli zbraň. ,,Někdo tu je!" Řekne ten trochu uvřeštěný. Hans zatím stiskl Lunu pevněji a dal jí dlaň na pusu.
Trnuli jsme a nemohli sme se ani pojmout. Ten jeden začmuchal.
,,Třeba ještě pár chcíplotinam fungují nervy a svalstvo." Prohodí zase ten z uvřiskaným hlasem.
,,To je blbost, kdo potká naše pána už nepřežije. Kdyť on řídí smrt." Řekne ta druhá osoba a chraplavým hlasem.
,,Ale teď bych si dal něco k jídlu." Řekne jeden. ,,Jo pořádný stehno." Podotkne ten druhý a vydali se chudbou pryč.
Všichni jsme si prudce oddechli když zmizeli pryč.
,,Myslím, že už jsme zde." Řekne Luna zadýchaně. Přikývnu.

Marion:

,,Jdeme." Řekne Can a vylezeme.
,,Brácho!" Řekne Hans potichu a hodí Canovi meč který ležel na zemi a sám si vzal druhý. Can pokynul rukou navzdory díku.
Postupovali jsme dál a dál až začala být chodba čím dál, tím víc osvětlená.
Najednou sem uslyšeli jakési rány a pak výkřiky.
,,Tyler!" Poznám okamžitě ten hlas. Chtěla sem se rozběhnout ale Can mě chytl. ,,Ještě ne, neboj se, pomůžeme mu ale nesmíme být tak hrr." Řekne mi a já přikývla. Měl pravdu, možná, že kdyby jsem tam běžela, ještě bych to zhoršila.
Ale jeho křik mě podal u srdce. Co mu tam sakra provádí!!
Došli jsme k jakému si rohu.
Can se vyklonil.
,,Jsou tam ti dva! Jedí a asi hlídají."
Řekne nám a Hans dojde ke Canovi.
,,Tak je vypneme." Řekne a Can se na nás všechny podívá.
Přikývneme.
,,Nechte to na mě, hoši zacpěte si uši."
Řekne Luna a vyjde za roh.
,,Luno!" Řekne Hans.
Najednou se ozval Luny zpěv ale po chvíli vřískot.
Hans tam chtěl vtrhnout ale Can ho chytl.
Podívali jsme se za roh.
Lunu tam ti dva chytli.
,,Nazdar kočko, si myslíš, že na nás ten tvůj zpěv z močálů platí jo?!" Začali ji tahat ke schodům.
,,Nee!" Zařve Hans a vyběhne z poza rohu.
,,Hansi! Neznáš je! Nevíš co je to zač!" Zašeptá až skoro zakřičí Can.
Hans na ně vyběhl z mečem.
Jednoho bodl do ramene. Muž na něj hodil kápi a Hans se do ní zamotal.
Druhý muž mu vší silou zlomil ruku a po chvíli, jak nic zlomil i jeho meč. A druhý ho jednoduchým způsobem vypne.
Všichni jsme sebou cukli ale Can nás držel.
,,Smrtelník, kde se tu vzal?" Řekne ten jeden. Tentokrát už jim bylo vidět do obličeje. Byli to jakýsi skřeti. Výškově stejní jako lidé ale tvář měli hrozivou.
,,Jedná siréna a smrtelník, to bude mít pán radost." Řekne ten uvřiskaný. Odtáhli Hanse a bezmocnou Lunu na schodiště. Otevřeli jakési ocelové dveře a taky je za sebou zavřeli.
Vydechly jsme. ,,Mají velkou sílu. Dokážou zlomit meče." Řekne Can.
,,A ty jejich tváře..." Řeknu.
,,Jsou to potemníci. Takový jakoby sluhové a zběhové. Dělají špinavou práci a jsou rádi za kus pořádného žvance. Jsou dost barbarští, neumí zvyky a nemají sebemenší spojitosti s hygienou a etiketou." Řekne Hedviga.
,,To znamená, že ti bude ještě těžší, než jsme si mysleli." Řekne Can.
,,Proti nim bychom asi moc nezmohli."
Řeknu.
,,Musíme jim pomoct ale musíme chytře."
Dořekne Hedviga.
.
.
.
Ahojky! Máme tu další kapitolu 🥰

Jaký máš názor na Canovo zranění které se mu stalo v tom nečistém a špatném prostředí? Co se bude s ním dít? Poznamená ho to? Řekne jim to vůbec?
.
.
.
Jaký máš názor na prostřední nejspíše podzemí hradu pána? A především na jeho potemníky/zběhy?
.
.
.
Jaký chytrý plán bysi vymyslela, když jsou jen tři a silou to rozhodně nepůjde?