Carevna 3: Potomek

Pán zla

Marion:,

Seděli jsme a dívali jsme se na Cana.
Potil se a byl bledý, nevypadalo to vůbec dobře. Povzdechla jsem si.
,,Tohle přece není možné." Řeknu.
A všichni se na mě podívali.
,,Co není možné?" Řekne Hans nevěřícně.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem řekla něco co ani nevím proč jsem řekla.
,,Luno!" Zakřičí Can unaveně.
Všichni se prudce otočíme k oknu.
Stála tam Luna a nebezpečně se nakláněla z okna, vypadalo to jako když chce spáchat sebevraždu.
Hans k ní doběhl a chytl jí a odtáhl od okna.
Luna se v tu chvíli oklepala jako kdyby se probudila z transu.
,,Co se děje?" Řekne svým nevinným hlaskem.
,,Právě si nejspíš chtěla vyskočit z okna?!" Řekne rozpačitě a zároveň dost vyděšeně Hans a ona ho obejme.
,,Já vám to říkal...neměli jste sem vůbec chodit, tohle místo přináší jen a pouze smrt, leze vám to na mozek. Je to ochranné kouzlo, lidem co tu nemají co dělat...se to dostane do mozku a začne si to pohrávat s jejich životem."
Řekne Tyler a třískne do skříně.
,,Klid!" Řeknu mu a on si povzdechne.
V tu chvíli se mi prožene hlavou jakýsi hlas.
,,Pomoc mi..."
Podívám se kolem sebe ale krom party nikoho nevidím.
Najednou jakoby vánek se slovy ,,pomoc mi." Zavanul kolem mě a směrem ke dveřím.
Mé nohy se sami vydali ke dveřím.
V pozadí se Tyler a Hans zatím chytli a hádali...
Otevřela jsem dveře a vešla na chodbu.
,,Zachraň! Pomoc!" Ozve se ten hlas z  černo-černé chodby.
,,Kdo jsi..." Řeknu a rozejdu se za tím hlasem.
Šla jsem tmavou chodbou která se mi jakoby zužovala před obličejem.
Šla jsem ani jsem nevěděla kam.
Vystoupala jsem po několika schodištích, prošla několik chodeb.
Došla jsem do nejvyššího patra.
,,Nee... neotáčej se... běž pryč!"
Ozve se ten hlas nebyl to ale Tyler...kdo to mohl být?! V tu chvíli za mnou něco stalo. Lehký vánek mi pohnul konečky vlasů.
Otočila jsem se a narazila do jakési hrudi.
Zvedla jsem hlavu. Byl tam muž.
Měl černé vousy mezi obočím měl zašitou jizvu v nosu měl jakýsi kroužek a jedno oko měl černé a druhé krvavě rudé.
,,Co...." Řeknu ale v tu chvíli omdlim.

Ten Někdo:

Chytl jsem jí nad zemí. Podíval se na ní.
Nakrčil jsem obočí a pak se pousmál.
Vzal jsem ji do jedné ruky... ,,lehoučká" a pomalu jsem šel chodbou.
Stráže který stáli u dveří chtěli něco proti té holce namítnout ale jednoho sem prudce poranil dýkou kterou jsem měl pod pláštěm do obličeje. A zabouchl jsem dveře od pokoje. Hodil sem tu holku na gauč a vzal provazy které byli napuštěné oslabovací látkou který připravil můj alchymista. Přivážu ji.
,,Vida, já tě hledám všude možně a ty mi tady zatím lítáš po hradě."
Řeknu a ušklíbnu se

Tyler:

,,Přestaňte se hádat!" Fňukne Luna.
,,Hele?! Kde je Marion?!"
Řekne v tu chvíli Hedviga a my se na sebe s Hansem podíváme.
Rozhlédli jsme se po pokoji.
,,Otec...je na schodišti" Řeknu a Hedviga, luna se schovali. Cana sem opatrně s Hansem přenesl do mé koupelny.
,,Díky hoši...to je dobrý." Řekne slabě.
Hans zůstal u něj a já si rychle sedl na postel jakoby nic.
Rozlétli se dveře až spadla váza.
,,Škoda ji, byla hezká." Řeknu a podívám se na vázu.
Otec do ji ještě šlápne a dojde přímo ke mě.
,,Pojď semnou, ukážu ti co do mě narazilo na schodech." Řekne a já v tu chvíli malém chytnu infarkt... Marion!
Otec mě chytl za paži a jedním vrzem mě postavil na nohy.
,,Pojď." Řekne mi
Rychle jsem vykročil za ním.
Procházeli jsme chodbou a stráže mě bedlivě pozorovali, ještě mi nevěří...
Došli jsme k otci před dveře.
Podíval jsem se na něj a na dveře.
,,Vstup." Řekne mi.
Můj otec není hloupý... ví o všem co se tu hýbne, šustne či dýchá... já hlupák, jak naivní hlupák jsem si myslel, že je všechny uschovám.
,,No?!" Řekne mi a nadzvedne obočí.
Otevřel jsem oči.
Když jsem viděl Marion jak se vyděšeně cuka na gauči, hrklo ve mě.
Podívala se na mě.
,,Dělej, že mě neznáš Marion, vše bude dobré! Nesmíš se bát!"
Pošlu jí odpověď.
Marion mlčela a vyděšeně se na nás dívala.
,,No? Budeš stát ve dveřích?" Řekne otec a sedne si pohodlně do křesla.
Zavřu dveře a dojdu vedle gauče, stál jsem čelem k otci.
,,Nu? Neviděli jste se už?" Řekne můj otec.
,,Ne." Řeknu příkre. Můj otec přivře jedno oko a pak zamlaská. Podezírá mě.
,,Nahhh, nepřijde mi, že bysi mluvil pravdu, Synu." Řekne a probodne mě očima. Polknu a neuhnu pohledem.
,,A co ty? Viděla si ho někdy?" Řekne můj otec Marion když se zvedne a dojde k ní.
,,Ne..." Řekne slabě Marion a uhne pohledem.
Otec se k ní nakloní. A nadzvedne ji bradu. ,,Řekni mi to do očí."
V tu chvíli jsem věděl, že je zle...do jeho očí se nedá lhát... dokážu tomu oddolat jen já.
Marion pomalu začala zvedat zrak.
V tu chvíli do dveří vtrhl šotek.
Otcův pohled se na něj prudce otočil.
,,A sakra." Řekne šotek...
Poznal jsem, že to udělal schválně... schválně nás vyrušil aby se mu Marion nemusela podívat do očí.
Šotek se otočil k útěku ale v tu chvíli můj otec zakročil. Zablesklo se mu v očích zelené světlo a v tu chvíli spadl šotek bezvládně na zem. Marion to vyděsilo a já sebou prudce trhl. Došel jsem k šotkovi, klekl jsem si k němu a položil jsem mu dva prsty na krční tepnu. Žádný tep jsem však necítil. Podíval jsem se na zem a pak na Marion. Marion vyhrkly slzy. Přejel jsem svým zrakem na otce který se ušklíbl a posadil se zpět do křesla.
,,Nuže, já tě hledám po celém světě a ty mi přijdeš pod ruku sama. Jako ovce na porážku." Řekne a začne se hlasitě smát.
Jeho hřmotný a ďábelský smích se rozezníval až do chodby a dělalo to ještě strašnější ozvěnu.
Z pod gauče vyběhla krysa... nejspíše se lekla toho hluku.
Marion zaječela a otec jen nepříčetně mávl ruku a krysa v běhu ztuhla a po chvíli se rozpadla.
,,Klid slečinko, jen krysa. Ale když už jsi tady...a takhle hezky...budeš mi dělat společnici." Řekne a dojde k ní a z ruky mu začala salát jakási energie.
Pohladil ji od čela přes oči až ke rtům.
Marion zavřela oči.
Otec se zasmál a došel ke mě.
,,Co si ji udělal?" Řeknu tak jakoby lhostejně. ,,Uvidíš." Řekne mi a při odchodu za sebou zavře dveře.
Rychle jsem si klekl k Marion.
Marioniny rty se začali barvit do černé.
Její vlasy se měnili do modra a její řasy jakoby zhoustly. Její kůže lehce zbledla.
,,Marion?? Slyšíš mě?!" Řeknu vystrašeně, tohle jsem ještě nikdy neviděl, co to proboha udělal?
V tu chvíli Marion prudce otevřela oči, měla je černo-šedé... vyděsilo mě to.
,,Kdo si?!" Řekne mi dost ostrým hlasem.
.
.
.
Ahoj! Mám tu další kapitolu, omlouvám se, že dlouho nic nevycházelo. Měla jsem operaci kolene a právě prožívám těžkou situaci. Ale kapitola je zdeee 🥺❤️
.
.
.
Jaký máš názor na pána zla? A na jeho moc?
.
.
.
Jaký máš názor na to co udělal šotek? Celkově na tu situaci?
.
.
.
Co se asi stalo Marion?
.
.
.
Určitě něco připiš❤️