Carevna 3: Potomek

Can

Marion:

,,Poslyš děje se něco?"
Řeknu překvapeně a Hans mi pustí ruku.
,,Ne! Proč!" Řekne.
,,Noo, právě si mě odtáhl od člověka, který se choval celkem mile."
Řeknu a nechápavě se usměju.
,,Mile jo?!" Řekne a podívá se na Cana.
Přikývnu a Lili na nás celou dobu klidně koukala, jako jediná byla asi klidná.
,,Lili! Pohlídej mi Marion, děkuji. Musím se s ním jít taky seznámit."
Řekne a než stihne Lili odpovědět, vydá se rychlým krokem za Canem.
Podívám se na Lili a ta se na mě podívá.
,,Nu, koukám, že Hanse odpočinout nenecháš, to je docela sobecké."
Řekne mi a já posmutnim.
,,Co mám dělat! On je mi vždy na blízku!"
Řeknu a ona mě chytne za bradu.
,,Tak mu to prostě řekni, že teď nechceš aby s tebou byl, že chceš raději toho Tomse nebo kdo to je a za každý dotek ho pokárej."
Řekne mi a já přikývnu.
Jenomže, tohle byli dvě věci které sem měla na něm ráda...to, že je semnou a to, že se mě tak elegantně dotýká.

Hans:

,,Cane!" Řeknu a on se na mě otočí.
,,Aaaaa!!! Ahoj bráško!"
,,Buď sticha!" Řeknu a popostrčím ho dál od stánků.
,,Co se děje?" Řekne mi udiveně.
,,Co tady děláš! Sem rád, že tu jsi! Ale co tu děláš!"
Řeknu a on se zasměje a obejme mě kolem ramen.
,,Otci to kralování chybí, zas tak starý není řekl mi, že jestli chci mohu ject za tebou, zkusit si zase tvojí práci."
Řekne a mě vypadnou oči z důlků.
,,Neboj se klid, nebudu jako bodyguard to pro mě není, já sem spíše na čísla a celkově kancelář víš, že mám fotografickou paměť. Takže bych chtěl pomoct tady vašemu králi, zkusím ho přemluvit aby propustil ty otroky nebo aby aspoň měli větší práva, protože to kazí reputaci této země a ničí to ty lidi.
Mimochodem, ta...Marion, to je to děvče co máš hlídat?"
Řekne a já se nestačím divit.
,,Mám odjet? Vždycky si byl rád, že se vidíme.." řekne a já ho bez rozmýšlení obejmu.
Poplácá mě po zádech.
,,Sem rád, že si tu, překvapilo mě to."
Řeknu.
Opřeme se o vůz a oba dva sme se dívali na Marion.
,,Ano, tuto mám hlídat. Je dost zbrklá, náladová ale sálá z ní čistá energie, i když se umí pěkně naštvat furt v ní ta dobrosrdečnost je."
Řeknu.
,,Je opravdu moc krásná."
Střelím po něm pohledem.
,,Cane! Nesmíš ji přivádět do rozpaků! Nesmíš s ní flirtovat, jak ty to umíš! Nesmíš jí dávat sebemenší důvod k tomu aby tě milovala!"
On se na mě podívá a založí si ruce na prsou.
,,Proč? Ty ji snad miluješ? Máš Lili!"
,,Ne! Nemiluji! Ale vyrazili by mě! A pokud tady budeš pracovat taky, tak mohou vyrazit i tebe!"
On přikývne a když už sme se chtěli zvednout od vozu řekl mi.
,,A co když se ona zamiluje do mě?"
Věděl sem, že to se může klidně stát, Can je opravdu hodný, milý a pohledný muž. Má empatie, dává je na jevo, je chytrý, šarmantní, taky proto, že už půl roku kraluje. Je mazaný a oslnit ženu umí a to dokonce i vychovaným způsobem. Takže se to klidně mohlo stát.
Neodpověděl sem.
Když sme se blížili k dámám řekl sem mu potichu
,,Před Marion ani muk o tom, že sem bráchové."
On pokrčí rameny a dojdeme k ním.
,,Jeee! Ahoj Cane!"
Řekne Lili, protože ta ho zná.
,,Ahoj, Lili!" Řekne Can a políbí jí ruku.
,,Eee, vy se znáte?" Řekne udiveně Marion
,,Tak samozřejmě, když je to Hanse b-"
Šťouchnu do ní a ukážu jí, že ne!
,,Kamarád, že je to Hanse kamarád."
Opraví se Lili a usměje se.
,,Aha." Řekne Marion a Can se na ní usměje. Jeho úsměv je nakažlivý, přesně takový jako má Marion.
Po chvíli co na sebe zírali se oba usmívali. Marion se začervenala.
Bouchnu Cana do zad a on se vzpamatuje.
,,Nu! Nejspíš se budeme vídat, zařídil sem si tu místo, budu rádce a budu počítat daně jeho výsosti králi. Dovolte mi, musím se jít ohlásit."
Řekne a chce odejít.
,,Mohu jít s vámi?"
Řekne Marion a Can se na mě podívá.
Zakroutím hlavou, že ne.
,,No myslím, že pan král bude rád, když to vyřešíme sa-"
,,Ale běž!" Řekne Lili a slovo které nedokončil Can zůstalo viset ve vzduchu.
,,Aspoň budeme chvíli sami." Řekne mi potichu Lili.
Věděl sem, že u Cana je v bezpečí ale když by s ní začal flirtovat...
Marion je křehká dívka, neudržela by se.
Marion a Can se tedy odebrali do hradu a mi zůstali na slavnostech.

Marion:

Šla sem s Canem do hradu.
Šel hodně rychle, takže sem ho nestíhala.
,,Prosím vás! Můžete jít, trochu...pomaleji!" Řeknu a on se otočí.
,,Omlouvám se." Řekne a nabídne mi rámě. Chytnu se ho a společně dojdeme do hradu.
Can je opravdu hezký muž, též měl vousy, měl je tak, že mu trochu přečnívaly z brady ale moc mu to slušelo.
Měl drdulek a byl hodně mužný a šel takovým sebejistým krokem.
,,Kdo jste." Řeknu zasněně a on se na mě nechápavě podívá.
Rychle se vzpamatuji a zakašlu.
,,Asi prach." Řeknu a on sarkasticky přikývne, úplně stejně jako Hans.
,,Jasně, prach. Poslyš maličká, ty tvoje oči jsou opravdu roztomilé když se na mě takhle díváš." Řekne mi a mnou projede jaká si vlna, kterou sem nikdy necítila.
,,Děkuji." Řeknu a on přikývne a vejde do kanceláře.
Posadila sem se a čekala na něj.
Když vešel potřásl si s mým otcem rukou a šel ke mě.
Byl vysoký a vypadal, že je starší než Hans.
Byl opravdu krásný.

,,Mohu se zeptat..kolik vám je?"
Vylétne mi z pusy.
,,Sem o rok mladší než je můj kamarád Hans." Řekne a mě to v jednu chvíli dost udivý. ,,Takže je vám 20?" Řeknu a on se zasměje.
,,Už 21 protože Hansovi bylo před týdnem 22."
,,Jakto, že o tom nevím!" Řeknu udiveně.
,,No, Hans je takový, že narozeniny rád přehlíží, nevidí v tom význam, přijde mu zbytečné slavit rok narození když."
Nedopoví to a prohrábne si vousy.
,,Když co!" Řeknu a on se raději otočí, že už půjdeme.
Chytnu ho za ramena a podívám se mu do očí.
Když sme se setkali, cítila sem se tak bezbranná ale hned sem se vzpamatovala.
,,Proč je nemá rád!" Opakuji.
,,V den jeho narození, při porodu zemřela jeho matka. Proto, je nemá rád, dává si to za vinu, kdyby se nenarodil, jeho matka by nezemřela." Řekne mi a mě se z toho udělá nevolno.
Zamotá se mi z toho hlava a musela sem se k Cana opřít.
,,V pohodě?" Řekne a chytne mě kolem ramen.
,,Poslyšte, jak to všechno víte! Viděla sem vaše emoce, zasáhlo vás to... jako kdyby."
,,Ne! Heleďte je to můj nejlepší kamarád, vím o něm vše a vás to zasáhlo taky! Docela dost až jste se o mě musela opřít,
Řekne a já se vzpamatuji.
,,Omlouvám se." Řeknu a on přikývne.
,,Každopádně, tu práci sem dostal." Zatleskam a vydali sme se do zahrady.
Myslela sem na Hanse, přijít o matku a ještě si to dávat za vinu? To ho musí v hloubi sebe samého ničit. Nečekala sem, že to má až tak těžké.
Posadili sme se na lavičku.
A Can se na mě podíval.
Musela sem ohnout pohledem, bylo těžké podívat se do jeho svůdných očí, měla sem v hlavě zmatek. Já se snad zamilovala i do Cana!
.
.
.
Ahoj! Máme tu další kapitolu 😇
A k ní taky otázky.
.
.
Jaký si myslíš, že je Can?
S kým chceš aby Marion byla a proč?