Carevna 3: Potomek

Válka

Marion:

Bylo ráno a my sme už s Kiki přemýšleli.
,,Já na Hanse prostě nemohu přestat myslet, musíme něco dělat!"
Řeknu a Kiki na mě zamrkala.
,,Včera sem tě viděla s tím mužem, Canem se myslím jmenoval."
Přikývla sem a podívala se na ní.
,,Taky si na něj koukala, jak na obrázek."
,,Ale di, Kiki víš moc dobře, že se mi líbí Hans!"
V tu chvíli přijde Lili, posadí se naproti nám.
,,Jdi Kiki, chci být s ní o samotě."
Řekne a Kiki se tedy sebrala a odešla.
,,Heleď, mám takový nápad myslím, že by to na Hanse mohlo zafungovat."
Řekne a já ji začnu poslouchat.
,,No...když je tady pan Can mohl by být užitečný je taky velice inteligentní, co kdybysi v Hansovi vzbudit pocit že bysi mohla žít i bez něj, že tě zas tak moc nezajímá. On bude možná ze začátku divný ale já ti s tím pomohu, je hodně znavený a stejně s ním být nemůžeš, má mě miluje mě, mimochodem včerejší noc byla mezi námi velice vzrušující, takže?"
Řekne a usměje se.
Sklopila sem oči k zemi.
,,No?" Řekne a chytne mě za bradu.
,,Ano, dobrý nápad." Řeknu a ona se stoupne.
,,Předtím ti to šlo skvěle, nevím proč si to musela zkazit, kdyby si to nepokazila tak už si mohla být šťastná."
,,Omlouvám se." Řeknu a ona se usměje.
,,Dobře! Tak uvidíme jak budeš šikovná a pokud jo miluješ a chceš aby byl šťastný, nech ho být."
A s těmi slovy odejde.
Obléknu se a vyjdu na chodbu.
A pomalu jdu na snídani.
Najednou uvidím, že naproti mě jde Can a ze schodiště na mě zamával a scházel Hans.
,,Ahoj Cane!" Vykřiknu a doběhnu k němu. Prudce ho obejmu.

Hans:

Káravě sem se na Cana podíval.

,,Co to vyvádíš!" Řeknu očima.
,,Já nevím! Já ji nechápu!" Odpoví mi očima.

,, Dobré ráno Marion?!" Řekne a ona se na něj podívá.
Chytne ho za ruku a Can se na mě nechápavě podívá přes rameno.
,, Drahý!" Ozve se za mnou a já se otočím a políbím ji.
,,Marion a Can už šli napřed." Řeknu Lili a ona se udiveně usměje.
,,Opravdu? Nu koukala sem, že se k sobě docela mají." Řekne a mi a mě tím trochu rozhodí.
Holčička si hraje na tenkém ledu, co zas vyvádí. Nechápu o co jí jde ale pokud chce naschvály dobře, tak budeme dělat naschvály.
Došli sme do jídelny, pan král už tam nebyl.
Posadili sme se, seděl sem najednou vedle Marion a na proti ní seděl Can.
Lili zas byla naproti mě.
Začali sme jíst a já sem cítil jak se na mě Marion občas podívá.
Podíval sem se na ní ve chvíli, kdy se ona dívala na mě.
Povytáhl sem obočí a ona rychle uhla pohledem.
Chytl sem Lili za ruku a ona se na mě usmála. Když naschvály..tak naschvály.

Marion:

Dívala sem se jak ji chytl za ruku, byla sem naštvaná.
,,Máte rádi tanec?!" Řeknu Canovi a on se na mě nechápavě podívá, pak se usměje.
,,Mám, ano, tanec je super."
,, Super! Zvu vás k tanci!"
Řeknu a dám pokyn ať Toms začne hrát na piano. Toms se zvedne od stolu a dojde k pianu.
Vytáhla sem Cana na nohy.
Can mě chytl za pas a začali sme tančit.
Nahne se ke mě a já ucítím jeho rty u mého ucha.
,,Řeknete mi už, co to od rána vyvádíte? Hm?"
Bylo to docela vzrušující ale neodpověděla sem.
,,Lásko? Jdeme taky tancovat pojď, dneska ti to ohromně sluší."
Řekne Hans schválně nahlas a mě to docela naštve.
Začali tančit a Hans jí romatnicky vyzvedne do vzduchu.
,,Chtěla bych být taky ve vzduchu." Pošeptam Canovi.
,,Jak si přejete." Řekne a vyzvedne mě do vzduchu a zatočí se semnou.
,, Opičíte se." Řekne Hans a já se na něj zamračím.
,,Prosím!" Řeknu a přestane se tančit.

Can:

Absolutně nevím co se to děje, ano Marion je krásná dívka ale je poněkud hrr, přijde mi nebo se něco mezi těma dvouma děje, dokonce i starší bratr se teď chová jako dítě.
,,Slyšela ste dobře, Marion!"
Řekne Hans a Marion k němu naštvaně dojde.

Marion:

,,Odkdy mi zase vykáte!" Řeknu a on na mě přimhouří oči.
Začala sem být nesvá a podívala sem se na zem.
,, Odteď, nevím co to tady vyvádíš ale jestli chceš, rozjedeme to! Uděláme si válku! Stejně za mnou přijdeš ty! Ty se první vzdáš! Přijdeš za mnou a omluvíš se mi!" Řekne a já si stoupnu na špičky.
,,Nikdy! Já neprohrávam." Řeknu a on chytne Lili za ruku a společně odejdou.
Posadím se ke stolu a Can si přisedne.
,,Můžete mi vysvětlit, co to tady oba dva vyvádíte? Jaká válka, co to proboha oba dva vyvádíte."
Řekne a podívá se mi do očí.
,,Já nevím, asi se mu nelíbí, že už mě nezajímá."
,,Nezajímá tě? Jo? Viděl sem jak ses na něj u jídla dívala a včera když tě chytl za ruku, viděl sem jak ses celá zachvěla. Tak mi tady nevykládej, že tě nezajímá.
Řekne.
,,Nezajímá mě." Zalžu.
A on se na mě podívá takový tím pohledem: ,,nelži mi." Uhnu pohledem a on se zvedne.
,,Vy dva ste oba dva stejní blázni. Kdyby si jen věděla." Chtěl něco říct ale nedořekl a odešel pryč.
Toms se na mě podíval ale než stihl dojít ke mě, utekla sem ze sálu já.

Hans:

Šel sem proběhnout, měl sem vztek, ohromný vztek a musel sem to ze sebe dostat.
,,Hansi! Do prčic můžeš zastavit! Víš, že já na to běhání nejsem!" Ozve se dost daleko za mnou. Nechtěl sem zastavit, neměl sem náladu akorát by to ještě schytal taky.
Doběhl sem ke kamené zdi která oddělovala zahradu od lesíka přeskočil sem ji a doběhl na můj oblíbený plácek, nikdo tam nechodí protože už to není zahrada ale les. Ten les sem si hodně oblíbil.
Našel sem hodně silnou větev která byla ještě na stromě. Začal sem se za ní přitahovat.
,,Hansi!!! Kde si! Halooo!"
Zakroutil sem očima a ozval se.
Po chvíli přišel Can.
,,Děkuji, že si mě nenechal se tu ztratit a, že mě vyslechneš."
Řekne a já se pustím větve.
,,Já? Já tě mám vyslechnout?"
Řeknu ironicky a on přistoupí na mojí taktiku.
,,Ano, ty teď budeš poslouchat bratrův názor na tu katastrofu co ste vyvedli z Marion v sálu."
Protočím oči a sundám si tričko.
On se posadí na pařez.
Začnu dělat kliky a on se na mě káravě celou tu dobu díval.
,,Budeš na mě takhle koukat dlouho?"
Řeknu a on se zvedne a dojde ke mě.
,,Brácho! Můžeš mi vysvětlit, co to oba dva předvádíte?"
,,Ne nemohu Cane protože to sám nechápu." Řeknu a on se na mě podívá typem jestli sem se nezbláznil.
Pak se rozmachne rukama a já se protáhnu.
,,Ty dopisy co si mi posílal."
Řekne a já mávnu rukou.
,,Zapomeň na to." Odceknu, už mě zase začal vytáčet.
,,No to teda ne! Ty si se asi zbláznil že? Ty mi tam píšeš jak má nádhernou dceru, jak je zajímavá, že z ní vychází samo slunce defakto mi tam napíšeš zamilovaný dopis a teď mám na to zapomenout a ty budeš dělat, že se vlastně nic nestalo?!"
Povzdechnu si.
,,Cane, začínáš mě zase přivádět do stavu naštvaného Hanse, tak už mlč a přestaň se do toho míchat!"
Řeknu a on se na mě naštvaně podívá.
,,Ty si fakt hloupý a slepý. Ta holka se tě ztraní proto, že tě miluje. Vím, že Lili už nemiluješ tak jak tehdy, už se na ní nedíváš tak jak ses na ni díval předtím než si potkal Marion, ta holka tě miluje a vím, že ty miluješ ji ale neumíš si to přiznat, kariéra ti leze na mozek a nechceš si to připustit a jednou bude pozdě víš?! A co se Lili týče, jí se na tobě líbí sláva, to že jí ostatní dívky závidí, líbí se jí to, že si princ. Líbí se jí tohle!" Řekne a šťouchne mi do svalů.
,,Ale Marion se líbíš celý, takový jaký si, poznám to víš?! Jen se ti to bojí říct a chápu, že ty máš zase strach, že ti ohrozí práci ale když řekneš pravdu, když se přiznáš, že si princ taky to bude jiné. Budeš muset obětovat svojí svobodu, ano...jakmile zjistí, že si princ budeš se muset tak chovat a né tak jak se chováš teď, už nebudeš mít takovou svobodu jako v roli bodyguarda ale budeš mít Marion."
Řekne a s těmi slovy odejde.
Měl v určitých věcech naprostou pravdu ale to já neudělám, chci být bodyguard. Nevzdám se své svobody.
.
.
.
Ahojky! Máme tu další kapitolu, snad vás kniha baví.
.
.
.
Jaký máš názor na Marioninu a Hansovu takzvanou válku?

Co si myslíš o Canovích slovech?

Co si myslíš, že bude dál?