Carevna 3: Potomek

Noc děsů

Marion:

Když sme došli ke stolům všimli sme si, že tu hoří svícny.
,,Dobrý den, snad vám nevadí, že se zde schováme...Přes noc." Řekne Luna svým jemným hlasem a lehce se poklonila.
Sedli sme si ke stolu.
,,Je tady zima." Řekne Can.
,,Je tu krb, zkusím ho zapálit."
Řeknu a dojdu ke krbu. Nad krbem bylo na poličce křesadlo. Natáhla sem se po něm a v tu chvíli spadlo na bok.
Polekalo mě to.
,,Dávej pozor Marion." Řekne polekaně Can.
,,Já se toho ani nedotkla! Spadlo to samo!"
Řeknu a Can se podívá na ostatní.
Já mezitím vzala křesadlo a začala křesat na suchý klestí.
,,Musíme tam dát polínka, jinak to nechytne anebo z toho půjde jen kouř."
Řekne Can a dojde ke mě. Dřepne si ke mě a začne dávat do krbu další a další polínka. Usměje se na mě.
,,Teď si můžeš škrtnout."
Vykřesam jiskru a ta přeskočí na klestí které okamžitě začalo doutnat a později chytli i třísky. ,,Šikula." Řekne mi Can a pocuchá mi vlasy. Zazzubím se na něj.
Vstaneme a dojdeme ke stolu.
,,Heeej lidi! Koukejte kořalka!" Zařve na celou hospodu Hans.
,,Nekřič tolik!" Řekne Luna.
,,Není to naše." Řekne Hedviga
,,Nebuďte takový, odměna za to, že sme dnes nezemřeli!" Řekne Hans a začne do sebe lít kořalku.
Seděla sem na lavici, mezi Lunou a Canem.
Luna koukala na Hanse a byla nervózní
Hedviga seděla na židli naproti nám.
,,Neměl by to dělat, pán už je rozzlobený." Řekne Luna potichu.
Seděli sme tak snad půl hodiny...a koukali do prázdna.
,,Taky máte tak ponuré myšlenky?"
Řekne Can.
Všichni přikývneme až na Hanse který právě dopil flašku kořalky.
,,To už je to prázdné?" Řekne opile Hans a hodí sklenicí o stůl.
Nadskočime leknutím a Can vyskočí.
,,Přeháníš to!" Řekne nahlas Hansovi.
,,Nebuď morous." Řekne mu Hans a Can si sedne zpět. Položím mu ruku na rameno.
,,Dáte si? Domácí...odležená vodka." Řekne dramaticky Hans a otevře ji.
,,Už přestaň." Řeknu.
Hans mávne rukou a napil se.
Najednou se sfoukli všechny svícny i oheň v krbu a mi zůstali po tmě.
Všichni sme ztuhli.
Najednou se ozvalo vrzání prken na schodech. Bylo jasné, že jde někdo ze schodiště. ,,Někdo sem jde." Zašeptá Can.
,,Hej! Kde jste! Já vás nevidím!" Zašeptá Hans. ,,Sme u stolů!" Zašeptam.
,,Aaa, mám vás...kdo z vás to je?"
Mě se Hans nedotýkal a hlavně byl nějak stále daleko. ,,Mě ne." Řekne Can.
,,Nás se taky nedotýkáš." Řekne Luna s Hedvigou.
,,Mě...taky ne." Řeknu a v tu chvíli nám naskočí husí kůže.
,,Tak koho se tedy...dotýkám." Řekne chvějícím se hlasem. Najednou se svícny rozsvítli. Všichni sme se podívali kde je Hans. Byl dva metry od nás.
Hans držel nějakého nebožtíka, neměl oči...byl v rozkladu. Všichni sme zaječeli a Hans ho odstrčil až sám spadl.
Najednou zmizel, nikdo tam nebyl a já doběhla k Hansovi.
,,Fuj...fuj, do prdele." Řekne zadýchaně Hans a já ho chytnu za ramena.
,, Pán se zlobí." Řekne rostřeseným hlasem Luna.
,,Musíme vypadnout okamžitě! Hned!"
Zařve Can a doběhl ke dveřím. Zalomcoval klikou ,,cože?!" Řekne a zalomcuje znovu. ,,Nejde to!" Řekne.
,,Uhni!" Zařve Hans a rozeběhne se proti dveřím. Can jen tak tak uhnul. Hans naboural do dveří ale ani se nehli.
,,Ne! Ne! Ne!" Zavře a doběhne pro židli a mrští ji na dveře. Židle se rozlétla na kusy.
,,Stop! Nech toho! Takhle si nepomůžeme!" Řekne nahlas Can.
,,Co budeme dělat." Řekneme s Hansem zároveň a dívali sme se na Cana.
,,Musíme tu přespat." Řekne a my na něj všichni vykulili oči. ,,Ne! Ani náhodou!" Řekne Hans. Po chvíli sme přestali protestovat. ,,Aspoň si rychle vystřízlivěl." Řeknu a Can se zasměje.
Hans zakroutí očima. Can vzal svícen a šel jako první nahoru...v patře byla tma...
Byla tam neskutečná zima...
Byli tam dva pokoje.
,,Tak fajn, rozdělíme se." Řekne Can a všichni se na něj podíváme.
,,Fajn, já budu s Lunou." Řekne Hans a oba dva se chytnou za ruce. Pousměju se.
,,Fajn...já a Marion budeme spolu." Řekne Can a Hedviga si odkašle
,,Ehm a co já.." řekne.
,,Budeš s námi." Řeknu ale Can mě přeřve. Budeš s Hansem a Lunou."
,,Nechci být v obležení dvou ženských."
Namítne Hans ale v tu chvíli něco dole ohromně třísklo. Všichni sme se ohromně lekli.
,,Fajn, bude s námi." Řekne Can a všichni sme zalezli do pokojů.
Zavřeli sme dveře od svého pokoje.
Otočila sem se a v tu chvíli se mi před očima zjevila tvář jakési ženy...
Zavřiskala sem a můj srdeční se zrychlil.
V tu chvíli se mi projevila má nemoc.
A já se nemohla nadechnout.

Can:

,,Marion! Uklidni se! Nic se nestalo! Nádech! Výdech!" Říkal sem Marion když se mi podlomila před očima. Zachytil se mi a ona se na mě zadýchaně podívala.
,,Uklidni se. Ano, šikovná, jen klid."
Říkal sem ji opatrně až se její hrudník konečně začal pohupovat do rytmu mého dechu.
,,Nevěděla sem, že má problémy ze srdcem." Řekne Hedviga.
V tu chvíli se ozve hrozný jekot od Hanse a Luny.
Marion už seděla opřená o mě a vydýchavala.
,,Počkej tady s Marion!" Řeknj Hedvice a opatrně opřu Marion o zeď a rozběhnu se za téma dvouma.
Když sem doběhl k nim do pokoje Hans nějakým způsobem levitoval skoro u stropu. ,,Do prdele, do prdele! Sundejte mě! Pomoooc!"
Luna stála u stěny a přímo vedle její hlavy byl ve zdi zabodnutý nůž.
,,Co se to sakra děje!" Řeknu a v tu chvíli doběhne i Marion s Hedvigou.
V tu chvíli Hans spadl a přímo na mě.

Marion:

Hans dopadl na Cana.
,,Au, do hajzlu slez!" Řekne Can.
Najednou se rozlétli okna a vysypalo se sklo.
,,Co se to děje!" Zaječíme všichni.
,,Pán se zlobí!" Zaječí Luna.
V tu chvíli nás jaká si odstředivá síla všechny odhodila na zeď.
Až nám to skoro vyrazilo dech.
Byli sme vyděšený a nemohli sme se vůbec hýbat.
Najednou nám zhasl svícen co byl na stole. Byla absolutní tma, jen měsíc svítil do roztříštěných oken. Najednou zavrzala podlaha. ,,Co to sakra..." Řekne potichu Hans. Najednou zavrzali schody...někdo šel směrem k nám.
Najednou se zabouchli dveře a ty kroky se přibližovali přímo k nám.
Vytřeštila sem oči a začala zrychleně dýchat.
,, Vypadněte! Jděte pryč! Nikdo vás tu nechce!" Ozve se ohromný ječivý zvuk a všichni se prudce odtrhneme od zdi.
,,Ven! Okamžitě! Pryč!" Zařve Can a všichni sme se rozběhli pryč. Všechno za námi padalo a přímo předemnou spadla lampa. Doběhli sme dolů, dveře se otevřely dokořán.
,,Pozor!" Zařve Can a strhne Hedvigu k zemi, nad hlavami jim prolétla židle a rozbila se o zeď. Popadl ji za ruku a vyběhli sme ven.
Dveře se z prasknutím za námi zabouchli.
,,Pane bože, co to sakra bylo!" Řekne Hans a unaveně si sedne na chodník.
,,Chtělo nás to...zabít?!" Řeknu udýchaně.
,,Neměli sme tam chodit!" Řekne Hans.
,,Měli sme zaklepat." Řekne potichu Luna.
,,Tak dost...! Uklidněte se." Řekne Can a nadechne se.
,,Lidi...je ráno!" Řekne zmateně Hedviga.
Všichni se v tu chvíli podíváme na oblohu.
Bylo šero jako to tady bývá přes den.
,,To jsme tam byli celou noc?" Řeknu.
,,To nedává smysl přece, ještě před chvílí byla tma a svítil měsíc! Co se to stalo sakra?!" Řekne Hans.
.
.
.

Ahojky! Jakpak se máte?❤️
Máme tu další kapitolu☺️
Za chvíli už kniha bude končit🥺 toto zase utíká...
.
.
.
Jaký máš názor na to co se tam stalo?
Jak se ti líbilo Canovo chování k Marion?☺️
Co si myslíš o tom jak zvláště se změnil čas?
Připiš určitě něco co máš na srdíčku❤️