Carevna 3: Potomek

bodyguard

Marion:

Ahoj! Sem Marion, jooo tak věčně veselá holčička...co se vždy někde objeví.
Je mi už 16! Brzy už budu dospělá a popravdě, ani se netěším. Bude to podle mě hodně těžké, těžší než to mám teď.
Bohužel mi zjistili, že mám problém z dýcháním. Když se hodně zadýchám, zamotá se mi hlava a mohu i ztratit vědomí.
Proto chodím každý den na kontrolu ke svému lékaři a věčně semnou chodí Toms nebo Margaret.
Otec má věčně práci a moje mamka jezdí každý týden do svého království a na víkend je doma.
Objevili cestu která od nás do jejího království a zpět trvá celkem 24.hodin místo šesti dnů oklikou.
Chudák máma, co si budem.
............................................................................
,,Tak princezno, jako vždy, klidový režim...žádná nadměrná námaha a zítra ráno zase na kontrolu."
Řekne doktor.
Dopiju svůj čaj, do kterého mi Margaret každý ráno přichystá bylinky na srdce.
,,Děkuji." Řeknu a usměju se.
Doktor se šťastně usměje, je příjemné, že na kohokoli se usměju je v tu chvíli šťastný. Ráda rozdávám úsměv a dobrou náladu.
Doktor odejde a Margaret se na mě usměje.
Přijde k nám Toms.
,, Dobré ráno dámy." Řekne a políbí Margaret.
Jsou nádherný pár, o tom sem se vlastně ani nezmínila! Toms požádal Margaret o ruku. Trochu sem mu s tím pomohla.
Usměju se na ně, jsou krásní spolu.
,,Ozve se rána z vedlejšího pokoje, ten pokoj patřil mému tatínkovi."
Podívám se na Tomse.
,,Tvůj otec už se od rána vzteká...nemůže se rozhodnout ohledně jedné daně, co kdyby si mu to pomohla vyřešit."
Řekne Toms a mrkne na mě.
Přikývnu a odejdu z tátou.
,,Do háje!" Ozve se když zrovna otevřu dveře.
Táta se na mě podívá a v tu chvíli se usměje.
,,Ahoj miláčku." Řekne a já ho obejmu.
,,Potřebuješ s něčím pomoct?" Řeknu.
,,Ne anebo vlastně ano! Pojď se na něco podívat."
Řekne a já si přisednu k němu.
,,Co je podle tebe lepší, daň kde polovina úrody připadne hradu nebo daň kde čtvrt případne hradu a čtvrt se dá nastranu kdyby se něco dělo."
Zamyslim se nad tím a usměju se.
,,Co takhle tu jednu čtvrtku přidělit otrokům."
Táta se na mě udiveně podívá.
,,Nu, podívej, otroci makají dost tvrdě. Za mě by žádné otroctví ani být nemělo ale když už, tak tedy ukázat jim, že si jich přeci jen vážíme, dát jim pocit soucitu a svým způsobem obdivu. Možná, že to sníží i zbytečný odpor a vzpurnost. Zaslouží si něco víc."
Řeknu a otec přikývne.
,,No nechám si to projít hlavou, děkuji ti. A co lékař? Říkal něco nového?"
,,Nene, vše je v normálu." Řeknu a usměju se, úsměv mi oplatí a povzdechne si.
,,Snažíme se o bratříčka ale nemáme moct času."
Prohodí a já si povzdechnu ,,ty ho vážně moc chceš viď?" Řeknu a otec se v tu chvíli začne cítit provinile.
,,To ale neznamená, že nejsem šťastný za tebe holčičko." Řekne mi.
,,Já vím tati ale ten kdo musí usednout na trůn tu ještě stále není."
Řeknu a povzbudivě se usměju.
Otec přikývne.
,,Nu, určitě budete mít ještě dítě a já úžasného bratříčka." Řeknu a ucítím, že otci se v tu chvíli vrátila naděje.
,,Děkuji, mám tě moc rád."
,,Já tebe víc tati." Řeknu a zvednu se.
Odeberu se pryč a když už skoro zavírám dveře táta na mě zvolá: ,,udělám to tak jak si řekla, máš totiž naprostou pravdu."
Usměju se a zavřu dveře vydám se chodbou a když zahnu za roh leknu se když narazím do jakýsiho muže.

Vyjeknu a on se taky lehce ulekne.
Opřu se o zeď a snažím se uklidnit můj dech.
,,Omlouvám se! Ste v pořádku?"
Řekne a opatrně mě chytne za ruku.
,,Potřebuji si sednout." Řeknu a on rychle doběhne pro židli která stála u okna.
Posadím se a on se na mě podívá.
,,Kdo jste?" Řeknu.
,,Jsem Hans. Sem bodyguard."
,,Koho?" Řeknu.
,,Slečny Marion, měl sem se s ní potkat v tanečním sále na její hodině tance...kde mě měl představit její otec, tudíž jeho výsost."
Řekne a lehce se usměje.
,,Ale koukám, že už sem měl tu čest, ji potkat ještě dříve."
Taky se usměju a už se mi dech zklidnil.
,,Musím říct, že jste okouzlující."
,,Děkuji, Romeo." Řeknu a on se zasměje.
,,Musím jít. Půjdete semnou nebo?"
Řeknu.
,,Musím ještě za vaším otcem ohlásit se, že jsem zde. Chtěl semnou mluvit."
Přikývnu a on mi pomůže se postavit.
,,Tak tedy v tanečním sále."
Řeknu a odejdu pomalu pryč.

Hans:

Ohlédnu se na ní, je to opravdu krásná slečna. Sálá z ní taková...nevinná a pozitivní energie, přesně tak, jak se o ní říká. Ale v dnešní době je dost nebezpečné být takto...již od pohledu zranitelná.
Odeberu se k jeho výsosti.
Zaťukám a po pokynu vstoupím.
,,Dobrý den, vaše veličenstvo." Řeknu a pokloním se.
,,Též. Posaďte se Hansi ze zeleného údolí."
Řekne, působil jako opravdu silný Vladař.
Posadil sem se a rozhlédl se po místnosti, byla obklopena obrazy.
,,My dva se již známe tak tedy k věci, Marion má zdravotní problémy. Problémy s dýcháním. Při leknutí nebo rychlém tepu se může hodně zadýchat, ztratit vědomí a bohužel může i zemřít.
Proto je potřeba, abyste ji hlídal. Zároveň, bych si přál aby si mohla povídat s někým mladším než je můj rádce."
Řekne Vladař.
,,Jasně, zcela vás chápu." Řeknu a on souhlasně přikývne a zvedne se.
Zvednu se taky a on dojde k jejímu obrazu.
,,To je ona." Řekne mi a já se zahledim na její portrét.

,,Je krásná výsosti."
Řeknu, už sem měl tu čest vidět se s ní i ve skutečnosti a to je ještě krásnější než zde. Ale to sem si nechal pro sebe.
,,Chci vás ale upozornit, žádné citové vazby! Jde jen o práci nikoliv o namlouvání." Podotkne vladař.
,,Samozřejmě." Řeknu a on se na mě podívá a potřeseme si rukou.
,,Vaše profesionální chování na mě dělá velký dojem. Nezklamte mne."
Řekne a já se pokloním.
,,Nezklamu veličenstvo." Oba dva sme se odebrali chodbou do tanečního sálu.
Když sme došli do vnitř Marion už tam tančila s učitelem.
Posadili sme se na židle a dívali sme se jak tančí.
Je opravdu velice šikovná, vypadá, že velice inteligentní ale mohla by být dost naivní a to nechci, mám povinnost ji chránit ale chci aby nebyla tak moc důvěřivá, věčně ji chránit nemohu.
Po tanci mě Vladař seznámil, i když sme se už viděli...tak sme si potřásli rukou a dělali, že se vidíme poprvé.
Rošťácky se na mě podívala.
Je to ještě dítě.
,,Nechám vás zde." Řekne její otec a odejde.
Učitel si sedne k pianu a začne hrát.
Sedli sme si na židle.
,,Kolik ti je?" Řekne.
Trochu se usměju ,,mě je 21." Řeknu.
,,Dobrá tedy. Máš rád koně?" Řekne a její oči zářili jak odlesk slunce na mořské hladině.
,,Mám, jsou to úžasný zvířata."
Řeknu.
,,Naučil bysi mě to?"
,,Velice rád vás to naučím Marion."
Řeknu klidně.
,,Tykej mi." Řekne a já přikývnu.
,,Dobře Marion."
Byl čas oběda a tak sme zamířili oba dva do jídelny.
.
.
.
Ahoj! Máme tu další kapitolu!
A s ní i další otázky!
.
.
.
Jak na tebe působí Hans?
Líbí se ti Marion?
Co si myslíš, že bude dál?