Carevna 3: Potomek

Odchod

Marion:

Brečela sem a najednou dovnitř vtrhl Can.
,,Marion?" Řekne a dojde ke mě a dřepne si. ,,Co se stalo!" Řekne mi a chytne mě za ruku.
,,On! Lili! Já!" Kuckala sem a nemohla se nadechnout.
Can mě chytne a pevně obejme.
Byla sem vděčná za jeho objetí a pomalu sem se uklidňovala.
On mě utěšoval, lehkým hlazením po zádech a šeptal mi do ucha, že vše bude dobré ať se uklidním.
Když už sem se trochu uklidnila, pomalu sem se společně s ním postavila.
,,Posadíme se a vše mi povíš, ano?" Řekne mi potichu a pomalu sme došli ke stolu a já se posadila.
On si sedl naproti mě a přisunul mi pohár s vínem.
Napila sem se ,,nadechni se a povídej." Řekne mi s vážným hlasem ale v jeho očích měl jako vždy empatie.
Vše sem mu řekla a Can chytl ubrus stolu.
,,Lili asi prozradila i to, že to víš ty, nechtěla sem tě do toho zatáhnout. Omlouvám se!" Řeknu a dopiju pohár s vínem.
,,Nemusíš se omlouvat, za to nemůžeš a sem rád, že si mi to řekla. Čekal sem, že to praskne...ale myslel sem, že bude mít bratr trochu empatií a hlavně rozum. Někdy by mohl poslouchat svou intuici a né svoji paličatost. Zlato, ty se jdi projít po zahradě, vzdych ti udělá dobře a já si s ním jdu promluvit."
Řekne mi a postaví se a já ho chytnu za ruku.
,,Jak si s ním chceš promluvit? Jako bratr s bratrem?"
,,Ne Marion, promluvím si s ním jako král."
Řekne mi se sebejistým tónem v hlase, obzvlášť zvýšil podtón u slova "král".
Přikývla sem a on mě pohladil po tváři.
,,Vše se vyřeší, neměj strach." Řekne a já se postavila, oba sme došli na chodbu a tam sem se rozdělili.
Jak tohle všechno skončí...?

Can:

Šel sem k bratrovi do pokoje. Chytl sem kliku a chtěl otevřít ale dveře se ani nehnuly.
Zalomcoval sem s ní, jestli se mi to nezdálo. Bouchnul sem do dveří.
,,Otevři, prosím."
Nikdo se však neozval ale já věděl, že tam je.
,,Otevři a přestaň dělat uraženou hysterku." Řeknu a protočím oči.
Opět se nikdo neozval a já už toho začínal mít dost ale zachoval sem klidnou hlavu. Nejsem jak on...
,,Otevři, nebo ty dveře vykopnu."
Řeknu a když se opět neozval trochu sem ode dveří poodešel aby sem je mohl vykopnout, ale v tu chvíli se otevřeli a v nich stál Hans. Měl složený ruce na prsou a probodával mě pohledem.
,,Na mě tvůj pohled neplatí, zdovolenim."
Řeknu a vyjdu do vnitř a posadím se do křesla.
,,Co si myslíš, že děláš?" Řekne mi a bouche dveřmi.
,,Ty dveře za tvou sobeckost ale nemůžou, chovej se k nim slušně." Řeknu a on se naježí.
,,Tak co chceš! Podrazáku!" Řekne mi a já se zvednu a ukážu na něj prstem až se lekne.
,,Já nejsem podrazák, ty pitomče, já stojím na správné straně narozdíl od tebe." Řeknu a podívám se na stůl na kterém stálo krásné vyzrálé snítky vína.
Dostal sem na něj a tak si vzal jedno do pusy.

Hans:

Hrozně mě iritovalo, jak je klidný, byl spojený s Marion, zradil mě a on si tu v klidu vychutnává víno.
Naštvaně zabořim pěst do vína.
A Can se na ně bezvýznamně podívá.
,,Škoda toho vína, bylo opravdu moc dobré." Řekne a opět se posadí.
Myslel sem, že přijdu o další nerv v mozku.
,,Tak co chceš! Chceš to uvést na pravou míru?!"
Zařvu.
,,Teď si na to kápl."
Řekne mi a usměje se.
Jak já nenávidím když je takhle v klidu a je tak arogantní a sarkastický.
,,Dřepni si." Rozkáže mi a mě spadne brada. ,,Co si dovoluješ mi rozkazovat! Si můj bratr a rozhodně tě nebudu poslouchat!" Zařvu a on vstane. Byl o čtvrt hlavy vyšší než já, i když byl o rok mladší.
Ztichl sem a on mi ukáže na postel.
,,Sedni si! Je to rozkaz krále a pokud tak ctíš pravidla, tak si sedni!"
Naštvaně si sednu na postel a probodnu ho pohledem.
,,Hmm, myslíš, že by mi to víno donesli taky? Bylo výtečné, než si z něj udělal vínový mošt." Řekne tím svým sarkastickým tónem a sedl si zpět.
Měl sem co dělat aby sem po něm neskočil.
,,Ale teď vážně! Co ty si za hlupáka Hansi. Proč sis to nenechal od Marion vysvětlit, hm? Proč!"
Řekne mi.
,,Lhala mi několikrát, měla šanci se přiznat, zradila mě." Řeknu.
On se nevěřícně uchechtne.
,,Ty si vážně myslíš, že by něco takového byla Marion vůbec schopná?! Říká se o ní, že je to chodící slunce!"
Polkl sem a protočil oči.
On se na mě nevěřícně podívá.
,,Já nejsem jak Marion, která byla z toho co si udělal nešťastné, že se až z toho sesunula na zem, takový já nejsem, já stojím nohama pevně na zemi a mám čisté svědomí, že sem si ji vyslechl. Víš kdo za to může? Kdo Marion oblbl hlavu?! Lili! Bála se mi to říct, ani mi to neřekla ale teď v tom žalu se prokecla, že Lili praskla i mě. Ale já to věděl už předtím, Lili není nic víš, než manipulativní mrcha, co chce jen a jen tebe, je do tebe blázen a udělá všechno proto aby tě měla pro sebe! Je to fanatický blázen!"
Řekne a já se podíval do země.
,,Nevěřím ji a věřit nebudu. Ty si z toho vyšel nejlépe, tobě odpouštím."
Promluvím po chvíli ticha.
On se nevěřícně uchechtne a postaví se a dojde ke dveřím.
,,Já nechci odpouštění, já ho nepotřebuji, jednou se všem omluvíš na kolenou a především Marion, které si ukřivdil nejvíc, já tvoje odpuštění nepotřebuji.
Začni konečně myslet mozkem." Řekne a odejde.
Seděl sem tam ještě pěknou chvíli a povzdechl si, můj názor to ale nezmění...i kdyby byla navedena, neměla to dělat, měla věřit v lásku...měla věřit svým citům a svému rozumu.
Začal sem se balit, králi už sem oznámil, že odjíždím...byl zmatený a naštvaný ale mě to bylo jedno, chci odtud pryč a už se tu nikdy neobjevit.
Zvedl sem se a poklidil pokoj do původního stavu jako když jsme, sem přišel poprvé.
Vzal si své věci a najednou sem ve dveřích uviděl Marion.

Marion:

Dívala sem se jak je pokoj zas úplně prázdný...myslel to vážně...
,,Hansi." Řeknu potichu.
,,Zbohem slečno Marion, hodně štěstí vám přeji." Řekne mi a mě udivilo, že mi vykal. Už semnou definitivně skončil...
Obešel mě a já se chvíli dívala na ten prázdný pokoj.
Došla sem k polici kde sem uviděla spadlý jeho šátek.
Vzala sem ho do rukou a promnula látku mezi prsty. Přičichla sem si a ano, voněl stejně jako Hans, nádherně...
Rychle sem se rozběhla pryč.
Doběhla sem na nádvoří už když se Hans rozjížděl společně s Lili.
,,Hansi!" Vykřiknu a podám mu šátek.
On se podívá na šátek a pak na mě.
,,Nechte si ho slečno, mě je k ničemu...mám kupu dalších." Řekne a pobídne koně.
Viděla sem jak mizí do dáli a ukápla mi slza.
Najednou sem ucítila, jak mi nešlo dal ruku kolem ramen.
Podívala sem se a uviděla sem Cana, stál vedle mě a díval se za Hansem.
,,Ty? Ty si nejel s nima?" Řeknu udiveně.
,,Ne, budu tu s tebou, slíbil sem ti, že tu pro tebe budu navždy a to taky dodržím."
Řekne mi jen a když se zavřeli brány.
Všichni se opět odebrali ke své práci.
Bylo to hrozné...tak prázdno, čas utíkal mnohem pomaleji a já nevěděla co mám dělat.

O dva týdny později:

Je to už dva týdny co tu Hans není.
Sedím na lavičce a maluji snad už po sté jeho portrét.
Maminka už tu byla a taky ji mrzelo, že odjel.
Malovala sem jeho portrét a párkrát mi výkres pokazila má slza, která mi stekla po tváři do mého bloku.
Povzdechnu si, nemyslím na nic jiného než na něj.
Při hodinách nedávám pozor a Toms už to taky vzdal, řekl mi, že když nedávám pozor je zbytečné mě učit násilím.
Jediný kdo tu pro mě byl a do kterého sem mohla schovat svojí uplakanou tvář byl Can ale ten věčně nemohl být semnou tak jako Hans. Je to rádce a musel pracovat s otcem.
Chodila sem jak tělo bez duše, už se nikomu neukázal úsměv na tváři když sem kolem něj prošla, naopak...podívala se do země a párkrát se na mě otočili nebo se mě ptali jestli sem v pořádku.
Chybí mi, chybí mi víc než sem si myslela.
.
.
.
.
Ahoj! Máme tu ještě jednu kapitolu!😻
.
.
.
Jaký máš názor na Canova slova? Jak se ti líbí Canovo chování ve vážných situacích?
.
.
.
Jak se asi teď má Hans? Jak se asi cítí?
.
.
.
Jaký máš názor na nešťastnou Marion a její chování?