Carevna 3: Potomek

Bez sebe

Tyler:

,,Cože?" Řeknu ale v tu chvíli mě Marion chytne pod krkem a mrští mě naproti zdi.
Vyrazí mi skoro dech. Zůstanu sedět u stěny a jen na ní vyjeveně koukám.
Ona se zvedne a skoro jako v transu mě překročí a vyjde do chodby. Nadechl jsem se a vydechl. ,,Co se to sakra stalo?"
Zapřu se nohami a vší silou se postavím na nohy. Opřu se o zeď a povzdechnu si.
Uslyším z venčí jakýsi hluk pomalu dojdu až k oknu a nahlédnu ven. Otec někam odjížděl. ,,Nechal tu Marion volně chodit po zámku? Co to zase dělá, sakra...já jsem zmatený." Řeknu si nahlas pro sebe.
Otočil jsem se a promnul jsem si bradu.
,,Musím říct ostatním." Došel jsem před dveře, stál tam strážce a jen se na mě po oku podíval. Přešel jsem ho a šel jsem po schodišti dolů, zahnul jsem v pravo a pak zase po schodech až jsem zahnul doleva ke mě do pokoje.
Otevřel jsem do pokoje
,,Stůj! Přestaň!" Ozve se z pokoje Hedviga.
Podívala jsem se po místnosti. Hans držel v ruce dýku a mířil na sebe.
,,Hansi! Polož to!" Řeknu mu a rychle zavřu dveře a dojdu k němu.
,,Já bych rád! Já...nejde to!" Řekne Hans...
Luna seděla v koutě místnosti a třásla se strachem. Can už ležel na posteli a těžce odkašlaval.
,,Dej mi tu dýku." Dostanu se Hansovi do hlavy. On se na mě podívá a rozklepanou rukou mi začne podávat dýku.
Prudce mu ji vytrhnu a zastrčim za kalhoty. V tu chvíli se Hans nadechne.
,, Dobrý...dík." řekne mi a já přikývnu.
Dojdu k Luně a pohladim ji po tváři.
,,Neboj se, vše bude dobré, ochráním ti Hanse i ostatní." Řeknu a ona se na mě lehce pousměje. Zvednu se a opřu se o skříň. Ruce zkřížím na prsou.
Hans a Luna se starali o Cana.
Hedviga ke mě dojde a povzdechne si.
,,Nestačila jsem se ti omluvit..." Řekne mi.
,,Jak mu je?" Přerušim ji, nechci se o tom teď bavit.
,,Canův stav se zhoršuje, má horečku aspoň, že tělo bojuje ale... Dávám tomu málo..." Řekne mi a já se podívám na Cana který už znovu dostal záchvat kašle.
,,Kolik tak?" Řeknu.
,, Zdůvodu špatných podmínek a vašeho...nepříznivého kouzla, kdy se každý úraz zhorší na nejhorší... minimálně čtyři/pět dní." Řekne mi a polkne. ,,To mu nemůžeš pomoct?!" Řeknu jí a probodnu ji očima.
,,Nemohu, nemám potřebné bylinky, poslyš...tady nejsem v pohádce...nemohu mávnout hůlkou a vše bude dobré, já potřebuju své byliny... dobré prostředí a čistou kladnou energii, tady jsem...v podstatě k ničemu." Řekne mi a já se podívám na Hanse.
,,Ví o tom?"
,,Hans o tom zatím neví ale Canovi..jsem to řekla." Řekne Hedviga a sklopí oči k zemi. ,,Dík." Řeknu jí.
,,Máme problém." Promluvím a všichni se na mě podívají.
,,Marion...chytl můj otec." Řeknu a Hans se na mě oboří. ,,A to to říkáš jako jen tak?!"
,, Změnil ji...vůbec si mě nepamatuje dokonce mě i napadla. Stráže ji nechytají...takže je defakto v bezpečí."
Dořeknu to a Hans se podívá na Hedvigu.
,,Přesměroval ji na druhou stranu." Řekne Hedviga.
,,Musíme něco dělat!" Řekne Luna svým zlatým hlaskem.
,,Musíme ji najít! Musíme ji domluvit!"
Řekne Hans.
,,Nevím jestli bude chtít vůbec poslouchat." Řekne Hedviga.
,,Zkusíme to!" Řekne Luna.
,,Fajn...za zkoušku nic nedáme." Řeknu a dám Hansovi dýku zpět.
,,Doufám, že se nebudeš chtít zase zabít."
Řeknu. Sám jsem si urovnal za opaskem revolver a upravil železný rukavice.
,,Zůstanu tady s Canem." Řekne Hedviga.
,,A co dáme tobě, roštando." Řeknu a usměju se na Lunu.
Ta na mě vytasila své tesáky a drápky které měla na rukou.
,,Dobře, dobře...zase klid." Řeknu a ona se zahihňá. Hans dojde ke Canovi.
,,Drž se bráško! Za chvíli přivedeme i Marion." Can přikývne a lehce pousměje.
,, Hodně štěstí." Řekne slabě.
,,Fajn, Marioninu přítomnost cítím v audienčním sále. Půjdete pomalu za mnou." Řeknu a všichni přikývnou.
Opatrně jsem otevřel dveře.
Hedviga zatím otřela Canovi čelo.
Opatrně jsem je vedl chodbou...stráže zrovna měli oběd takže jich tu bylo jenom pár...vedl sem je tajnými průchody.
V tu chvíli přímo naproti mě stál strážný.
Otočil se na nás, neváhal jsem a hodil po něm dýku. Prudce ohnul a rozběhl se na mě. Najednou Luna vyskočila přede mě a zakousla se mu přímo do krku.
V rozběhu nabourali do zdi.
Hans se na ní vyděšeně podíval.
Luna se na nás podívala a pustila ho, setřela si krev z úst a postavila se.
,,No...děkuji, že jsem se nemusel namáhat." Řeknu a ona na mě mrkne.
,,To bylo nechutné ale...si moje holka." Řekne Hans a Luně se zatřepali ouška.
,,Tady to je." Řeknu a podívám sa na celé pozlacené dveře s černými diamanty.
,,Fajn." Řekne Hans a Luna polkne.
Pomalu pootevřu dveře. Marion seděla zády k nám u stolu.
Vešel jsem do vnitř... opatrně, tiše a pomalu. Za mnou šel Hans a Luna.
Luna potichu zavřela dveře.
,,Marion?" Řekne Hans. V tu chvíli sebou Marion prudce trhla, vyskočila ze židle a podívala se na nás.
Hans sebou trhl když viděl její černé a krvavě rudé oko.
,,Marion, co ti to udělal." Řekne Luna svým něžným hlasem.
V tu chvíli na nás Marion zaútočila.
Chytla židli a prudce ji hodila po Luně.
Luna rychle uhla.
,,Marion nikdo ti nechce ublížit." Řeknu ale Mario mě svojí energii odhodila na zeď. Flakl jsem se do hlavy.
Hans vytáhl dýku. ,,Marion! Nechci to použít ale co to sakra děláš!" Řekne.
Marion po něm mrštila další židli.
Ta ho trefila a on spadl na zem.
,,Poslední varování..." Řeknu ale Marion se ke mě rozběhla...chtěla mi dát loket...chytl jsem jí ruku a zkroutil jsem ji.
Dala mi hlavičku. ,,Auuuu..." Řeknu když mi Marion podtrhla nohy a já spadl na zem.
,,Kdy už to pochopíš, já...tě neznám."
Řekne mi v tu chvíli po ní ze zadu skočí Luna ji porazila na zem. Marion ji chytla pod krkem, Luna se jí snažila chytit ale nemohla... Marion ji převrátila pod sebe.
Skočil jsem po Marion. Odtrhla se ode mě a narazila do stolu.
Hans se jí snažil chytit ale Marion udělala na stole kotoul a třískla Hanse talířem.
,,Já...au..." Řekne a omdlí.
,,Hansi!" Řekne Luna a doběhne k němu.
,,Marion! Přestaň!" Řeknu jí a ona se na mě podívá. ,,Co jako!" Řekne mi.
,,Ty taková přece nejsi! Vzchop se...probuď v sobě tu pravou Marion."
Řeknu jí a pomalými kroky jsem šel k ní.
,,Co si zač, hm?! Že mi tady vykládáš?!" Řekne mi a já dojdu skoro až k ní.
,,Jsem...jsem tvůj přítel, kluk či...jak tomu chceš říkat."
Marion se ušklíbne a než se naděju chytne obraz ze stěny. Chytnu jí ruku a prudce ji opřu o zeď. Začnu ji drtit ruku aby mě tím obrazem neohrozila.
Měla obrovskou sílu...
Její oči do mě pronikli...začali neskutečně pálit a oslabovat mě. Projela mnou šílená, ostrá bolest... zavřiskl jsem a spadl na kolena. Marion mě odkopla a já se flakl o roh stolu.

Luna:

Na nic jsem nečekala skočila jsem po Marion a vpustila do ní svůj elektrický šok. Zaječela a začala sebou cukat.
Najednou jsem uslyšela Hedvigy elfské zaklínadlo.
Držela jsem Marion u stěny.
Ječela a snažila sebou škubat... vždycky jsem ji musela dát lehký elektrický šok aby jsem ji oslabila.
Najednou se napnula a odhodila mě.
A šla směrem na Hedvigu.
Najednou se jí podlomila kolena.
V místnosti se to ozářilo světlem.
Najednou Marion dostala opět zdravou barvu. Vrátila se do normálu?!
,,Zaklínadlo očisty nejspíše zafungovalo."
Řekne Hedviga a skácí se unaveně na zem.
,,Co se...co se stalo?" Řekne Marion.
,,No...pán zla si tě přivlastnil na svou stranu." Řeknu a oddechnu si, že je zpět.
,,Pane bože." Řekne a podívá se na tu spoušť.

Marion:

Uviděla jsem Tylera jak se snaží postavit.
,,To byla šlupka." Řekne a zaskučí.
Hans se unaveně válel na zemi a mnul si čelo. Všude byli rozházené věci, talíře...vázy, obraz...židle dokonce i převrácený stůl.
Z Hedvigy se vytrácela jaká si zbytková energie.
,,Musela jsem na tebe použít velice těžké kouzlo..." Řekne mi na vysvětlení a udýchaně se zvedne.
,,Já...já se, omlouvám!" Řeknu.
,,To je dobrý, hlavně, že jsi zpět."
Řekne Tyler a zaskučí bolestí.
.
.
.
Ahojky!! Máme tu další kapitolu 😇
.
.
.
Co říkáš na Canovo smutnou analýzu?
.
.
.
Co říkáš na chování Tylera k Luně?
.
.
.
Co si myslíš o Tylerovu boji?
.
A co myslíš na incident v audienčním sále?
.
.
.
Určitě připiš...budu ráda❤️