Carevna 3: Potomek

Svědomí

Marion:

Byl oběd, zvedli sme se s Kiki a šli do jídelny. Posadili sme se a Can se na mě povzbudivě usmál.
Seděla tam i Lili, Margaret a Toms ale Hans tam chyběl.
Když sme se chtěli pustit do jídla ozval se řev z chodby a do jídelny napochodoval Hans.
,,Děje se něco?" Řekne Can a stoupne si.
Hans ho chytne za kus košile a podívá se mu do očí.
,,Kde je ta obálka!" Řekne a Can na něj nechápavě zamrká.
,,Uklidni se a vysvětli mi, co se děje."
Hans ho pustí ,,nemohu najít obálku kde mám obrazy své matky."
,,Ztratila se?!" Řekne Can a Hans přikývne.
,,Marion??" Řekne a otočí se ke mě a já polknu.
Nakloní se ke mě, že sme se skoro dotýkali nosem.
,,Ty si tam byla, neviděla si, že by do mého pokoje šel ještě někdo jiný?"
Nervózně uhnu pohledem, jeho pohled mě prosebně propaloval.
,,Já, nikoho sem tam neviděla." Řeknu a podívám se mu do očí.
,,Dobře." Řekne a pohladí mě.
,,Pojďme se najíst a budeme přemýšlet, kam se mohla podít, vím, že to je pro tebe opravdu vzácné."
Řekne Can a posadí se.
,,Nemám hlad, musím jí najít!"
Řekne Hans a odejde pryč.
Cítila sem se hrozně, nemohla sem, Lili mi říkala, že mu to pomůže...
Can se na mě celou dobu pozorně díval.
,,Proč jíš polévku vidličkou?" Řekne mi a já se podívám na svou ruku ve které sem místo lžíce držela vidličku.
Odkašlu si a vezmu si lžíci.
,,Si v pořádku?" Řekne mi a položí mi ruku na mou. Přikývnu a on mě pohladí a pustí. Neměla sem vůbec chuť k jídlu.
Po jídle se Can zvedl a musel jít za otcem.
Šla sem hledat Hanse, našla sem ho u sebe v pokoji. Měl uplakané oči, byl nešťastný.
Zůstala sem stát ve dveřích.
,,Já toho kdo mi dělá tyhle věci zabiju."
Řekne a podívá se na mě.
Já už toho měla dost...co sem to provedla? Tohle nejsem přeci já, už nejsem Marion co rozdávala smích, teď je to pláč a neštěstí.
Odešla sem a zamířila si to k Lili. Seděla venku na lavičce.
,,Lili, musíme si promluvit." Řeknu a ona se na mě usměje a pustí mě si přisednout.
,,Končím, už nebudu dělat to co chceš, možná je zlý ale tohle si nezaslouží, přiznám se mu!"
Lili se na mě podívá, vůbec nevypadala, že by se polekala naopak...byla klidná.
,,Dobře dráha, posluš si."
Přikývnu a zvednu se a ona na mě zvolá.
,,Jen nevím, jestli s tebou po tomhle tom, co si udělala ještě kdy promluví. Neznáš ho, vůbec nevíš jaký je."
Zastavím se a otočím se na ní.
,,Co tím myslíš?"
,,Víš co Hans z celého srdce nenávidí? Lži, tajnosti a krádeže, pokud někomu věří tak jenom jednou, po druhé už ne.
Neodpustí Marion, řekneš mu to a ztratíš ho, sebere se a odjede a už ho nikdy neuvidíš. Neznáš ho tak moc dobře jako já a jako Can. Can není jeho kamarád ale jeho bratr."
Pootevřela sem ústa a zase je zavřela.
Jsou bratři? Vlastně...proč mi to hned nedocvaklo, Hans se k němu měl víc než ke kamarádovi, Can ho zná až moc dobře a gesta má hodně podobné a oči také.
Ale i přesto, sem Lili nevěřila, nevěřila sem, že by mě opustil.
Vydala sem se za ním, v pokoji nebyl a když sem ho hledala po celém království uslyšela sem řev jedné s chodeb.
Doběhla sem tam, Hans tam stál a v ruce držel obálku a díval se na jednu služebnou.
,,Jak sis dovolila, mi to ukrást! Co!"
Zařve, šel z něho velký strach, tak rozčileného sem ho ještě neviděla.
,,Tady máš důkaz, jak by to vypadalo, kdyby ses mu přiznala. U tebe by to však bylo ještě horší, protože tě miluje." Pošeptá mi do ucha Lili.
Miluje...to slovo mě zahřálo a zároveň bodlo u srdce.
Tu služku chytl pod krkem.
,,Hansi!!! Stačí!" Zakřičí Can a doběhne k ním. A chytne Hanse za rameno.
On služku pustí a řekne.
,,Máš štěstí, že ženy nemlátím, jinak bysi už ležela na zemi. Postarám se o to, že už si tady v zámku neškrtneš. Zmiz! Vypadni odtud!" Zařve a služka s pláčem uteče. Ta služka za to vůbec nemohla...někdo jí to musel podstrčit a věděla sem moc dobře kdo.
,,Tady máš důkaz." Pošeptá mi Lili a dojde k Hansovi.
,,Lásko, uklidni se." Řekne a pohladí ho.
,,Nechte mě být." Řekne a odstrčí Cana a Lili obejde a zamíří ke mě.
Znervózněla sem a on se na mě podíval.
V očích měl zlost a nenávist. Nebyl naštvaný na mě ale na nevinnou služebnou.
,,Dejte mi dneska všichni pokoj!"
Zařve a odejde po schodech dolů.
Vyděsil mě, opravdu, že ano.
Možná měla Lili pravdu...možná, když bych se mu přiznala, že sem to já...už mi semnou nikdy nepromluvil a bůhví co by ještě udělal.
Lili odešla do pokoje a najednou sem ucítila něčí ruku na mém rameni.
Cukla sem a podívala se na Cana.
,,Klid, to sem byl já. Nechceš se jít projít?"
Řekne a já přikývnu a podá mi ruku.
Chytla sem se ho a pomalu sme šli na zahradu. Když sme se usadili na lavičce Can se na mě podíval.
,,Hans je takový, vypadáš jak kdyby si měla výčitky, stalo se něco?"
Řekne a zkoumavě se mi zadívá do očí.
,,Ne, poslyš...poznala sem, že je to tvůj bratr." Řeknu a on se na mě udiveně podívá. ,,Si bystřejší a chytřejší než sem si myslel." Řekne a usměje se.
Zadívám se do země a on se ke mě nakloní. Jeho dech mě pošimral na uchu.
,,Pověz mi, co se děje...vidím, že se něco děje." Potřebovala sem si ulevit... potřebovala sem to někomu říct a protože sem si Cana oblíbila jako nejlepšího přítele, řekla sem mu vše ale zatajila sem, že mě k tomu navedla Lili.
,,Takže si to udělala z nenávisti? Kvůli té vaší studené válce?" Řekne a zamyšleně.
Přikývnu a on se na mě podívá.
,,Kde se v tobě taková zlost bere, to mi hlava nebere. Nepomáhal ti k tomu někdo? Nenavedl tě někdo?"
,,Ne." Řeknu a on si promne vousy, poznala sem, že to dělá když je nervózní.
,,Holka, ty si v háji." Řekne mi upřímně a já se podívám na své střevíčky.
On si dřepne tak aby sem se mu dívala do očí. ,,Nejen, že je to od tebe hnusné ale zavařila sis na obrovském problému. Jestli se to Hans dozví, už nikdy s tebou nepromluví, utne s tebou jakýkoli kontakt. Zas tak moc ho neznáš, je to můj bratr a vím svoje. S jeho sestrou nepromluvil už 16 let. Ano máme sestru ale obzvlášť on se o ní nezmiňuje. Řekl jí, že pro něj není sestra. Úplně ji ze svého srdce vystrnadil a už nikdy s ní nepromluvil. Nenávidí lež, nenávidí podvod a nenávidí špatné tajemství. Je to člověk, který když se dozví, že si jedno z těchto věcí udělala, nenechá si to vysvětlit a skončíš u něj, navždy. On neodpouští a druhou šanci důvěře nedává."
Řekne a mě se rozklepou rty.
,,Co mám dělat."
,,Nevím Marion, nejspíš se přiznat, i když to bude znamenat, že ho ztratíš, sebere se a v tomhle království už ho neuvidíš. Ale když se přiznáš, uleví se ti, beztak by to jednou vyšlo najevo a pokud ne, ty si člověk který to nevydrží, nevydržíš žít ve lži. Bude tě to bolet a drásat. Já sem tu pro tebe a pokud si to budeš přát, nic mu neřeknu, pokud mu to budeš chtít říct...o mě nepřijdeš. Ale Marion! Slib mi, že už tohle neuděláš, netahej na sebe zbytečně špínu. On tě má za nevinnou dívku ale co si udělala, má za nevinností hodně daleko." Řekne a postaví se.
Prudce ho obejmu a rozpláču se.
Sevře mě v objetí a já se mu podívám do očí.
,,Řeknu mu to, musí to vědět."
Can přikývne a pohladí mě po vlasech.
Řeknu mu všechno, řeknu mu i o Lili, i když ho ztratím... přiznám se.
.
.
.
Ahoj! Máme tu další kapitolu 😇
Mám jen jednu otázku a ty můžeš napsat dále co máš na srdci a co chceš napsat❤️
.
.
.
Přizná se Marion?