Carevna 3: Potomek

Konec

Marion:

Seděli jsme u stolu v Paláci.
Kouzelné bytosti odešli ale Elfy zůstali.
Všichni na nás koukali jak na blázny když jsme jim ukázali úlohu kterou musíme udělat. ,, Musíte zabít někoho z nás." Řekne Hans. ,,To neuděláme." Řekne Tyler hned.
,,Pak ale zemřeme všichni a celý svět zanikne." Řekne Hedviga a Tyler frustrací zavře oči.
Can už v klidu odpočíval v pokoji.
Neuběhla ani hodina a všichni už jedli a oslavovali vítězství. Přisedla jsem si k Tylerovi. ,,Musíme to udělat." Řeknu a on přikývne. ,,Já vím, Marion. Já vím."
,,Nechci nikoho darovat smrti." Pokračuji. V tu chvíli mě Tyler prudce chytne dlaněmi za čelist až k tváři.
A podívá se mi do očí až mě to polekalo.
,,Já vím Marion, nechci o tom ani slyšet."
Přikývnu a on si povzdechne. Celý dvě hodiny jsem seděla jak opařená a Tyler se mezitím přemístil ke krbu kde už nějakou dobu kouká na plápolající oheň.
,,M-marion." Ozve se unavený hlas.
Otočím se, stál tam Can ale v tu chvíli se unaveně zapotácel. Rychle vstanu a podepřu ho. ,,Měl bysi odpočívat." Řeknu.
,,Ne Marion, já.. půjdeme ven prosím?"
Řekne a já se na něj lítostně podívám.
,, Prosím, potřebuji s tebou mluvit." Řekne a já přikývnu. Opatrně jsem ho podepírala..no skoro nesla. Došli jsme ven a já ho opatrně posadila na lavičku.
,,Marion, vím co musíte udělat aby jste... zachránili svět." Řekne mi a já se na něj podívám. ,,Chci být tvá oběť poháru." Řekne a mě v tu chvíli skoro až vyskočí srdce. ,,Cože?! To ne! V žádném případě!"
Vyjeknu ale Can mě utiší. ,,Marion prosimtě poslouchej mě. Zbývá mi několik dnů života a já nechci zemřít v bolestech...já už se nechci trápit. Podívej se na mě? Vytrácí se ze mě život a já každou minutou trpím víc a víc. Já umřu s vědomím, že jsem jako pravý král zachránil jak svou nejlepší přítelkyni ale i všechen lid na planetě." Řekne mi a mě se nahrnou slzy do očí. ,,To neudělám."
Řeknu a on mě chytne za ruku.
,,Marion, jestli mě máš ráda, prosimtě. Nech mě zemřít jako král. Když už mě nenecháš zemřít kvůli sobě, nech mě zemřít pro lid. Chci zemřít jako pravý král." Řekne mi a já zakroutim hlavou.
,,Marion." Řekne mi a podívá se mi do očí. ,,Nemohu přijít o nejlepšího přítele."
Řeknu a popotáhnu. Can bolestivě zakašle. A mě to píchlo u srdce. Pak se posune blíž ke mě a otře mi palcem slzu.
,,Kdyť o mě nepřijdeš, ty trdlo. Nepřijdeš o mě dokud na mě tvoje srdce nezapomene." ,,Nezapomene nikdy!" Vyjeknu a on se usměje. ,,Nikdy jsem nezažil lásku, postupně umírám a to v bolestech. Udělám dobrý skutek pro lid a budu tu pořád s tebou." Začne kývat a já tedy přikývnu ač jsem se měla za to sto chutí zastřelit, že jsem s tím souhlasila.
V tu chvíli si mě Can přitáhl za bradu a políbil mě. Zvedl se a pomocí dvou holí se podepřel. ,,Hanse nech na mě, vysvětlím mu to sám." Řekne mi usměje se a pomalu začne jít do vnitř. Seděla jsem jak opařená. Co to bylo za gesto.
Jak opařená, jsem se zvedla a došla do vnitř. Tam už se všichni hádali. Nadechla jsem se. ,,Marion?! Jak si to mohla udělat!" Zakřičí na mě Hans.
,,Už si mu to řekl?" Řeknu furt ještě trochu mimo na Cana. Ten byl už unavený a držel se opěradla židle, byl spocený. ,,Jen to, že budu tvá oběť."
,,Hansi..." Řeknu a Hans se na mě zamračí. ,,Nezabiješ mi bratra!"
,,Já umírám Hansi." Řekne v tu chvíli Can. Všichni ztichnou a hlavně Hans.
Hans se na mě podíval a já sklopila oči k zemi. ,,Ale..." Řekne Hans a v tu chvíli se Tyler prudce zvedne ze židle. ,,Nevím co tu plánujete, možná máme z Marioniny strany ale já nemám nikoho!" Řekne.
,,Ale máš." Ozve se Lisany hlas. Všichni se otočíme a opravdu, stála tam Lisana.
,,V žádném případě." Řekne Tyler.
Začali jsme se tam všichni hádat.
Lisana přemlouvala...Hans protestoval a ostatní se do toho snažili vložit a utišit hádku. Bolela mě z toho hlava.
Najednou začal Can zvracet krev.
Lisana k němu doběhla. Všichni jsme stichli. ,,Musíme jít, úplněk již nastal." Řekla Hedviga. Všichni jsme byli tak zděšený z toho, co se Canovi teď stalo, že jsme se zvedli.
Všichni jsme pomalu šli ke Svatyni.
,,Já už jsem tu byla dlouho a svůj úkol jsem splnila." Slyšela jsem za sebou Lisanu jak odpovídá Tylerovi. ,, Jaký?" Řekne jí. ,,Vychovat tě a ochránit tě do té doby než začneš vládnout." Řekne.
Došli jsme do Svatyně měsíční světlo se odráželo od sloupu přímo do středu.
,,Stejně nemáme snítek heřmánku." Zaprotestuju. ,,Máme." Řekne Hedviga a vyndá ho z kapsy. ,,Poháry nemáme." Zkusí to Tyler. Lisana se dotkne malby na Sloupě Svatyně. Najednou se otřese podlaha a přímo u prostřed vyjedou ze země dva kamený poháry. Hans dojde ke Canovi a prudce ho obejme.
,,Brácho, tak si se k moci stejně dostal." Řekne Can a Hans se lehce pousměje.
,,Bráško..." Chtěl něco namítnout ale Can zakroutí hlavou. ,,Nezapomeň co jsem ti řekl." Hans přikývne. Luna k němu přistoupí. ,,Tak co prcku? Budeš mi hlídat brášku?" Řekne Can a opět prudce zakašle. Luna přikývne a pohladí ho.
Podívám se na Tylera který se loučila s Lisanou. Takhle to přece nemělo být...
Došla jsem ke Canovi. Ještě jsem myslela na ten polibek co mi dal. Can se na mě usměje a z ruky mi vezme dýku která byla součást rituálu. Zteče mi po tváři slza. Can dojde za poháry a unaveně si klekne. Už to nebyl Can jako býval. Byl bledý, spadlé víčka a kruhy pod očima. Popraskané rty a celý se třásl.
Lisana ke mě došla a udělala mi křížek na čele. Lehce jsem se na ní usmála.
,,Tak silné pouto mezi vámi." Prohlásí Lisana a dojde vedle Cana a klekne si.
Hedviga která měla tento rituál udělat byla taky dost nervní.
Chytla jsem Tylera za ruku.
Hedviga vzala listinu kterou držela v ruce a začala číst.