Carevna 3: Potomek

Setkání

Hans:

Koukal sem té ženě do očí. Byla nádherná. Šel sem k ní a vůbec sem nevnímal.
Slyšel sem z povzdálí jak někdo něco křičí ale ona mi byla přednější, tak krásná.
Došel sem úplně k ní.
Ona se na mě lehce pousmála a natáhla ke mě ruku.
,,Neeeeee!" Ozvalo se z daleka, podal sem jí ruku a v tu chvíli se její oči změnili.
Zasyčela až skoro zavřiskla a strhla mě do vody.
Vyděšeně sem se rovnou nahltal vody.
Najednou sem si všiml, že má ocas a, že semnou pluje víc a víc ke dnu.
Otočila se na mě a já na ní zamžoural.
Najednou zazkučela a kolem ní se objevilo pár kapek krve.
V rameni měla dýku.
Prudce se otočila a extrémní rychlostí plula nad hladinu. Bylo to jen tak tak protože já už skoro nemohl dýchat.
Vyskočila nad hladinu a v tu chvíli mě Can chytl a strhl k sobě.
Zasvištělo laso a tu Pannu někdo přitáhl opodál ke břehu.
Zmateně sme se podívali tím směrem.
,,Právě včas." Řekne Marion.
,,Marion!" Zakřičí Can a rozběhne se k ní.
Já stál na místě.
Oni dva se obejmuli a Hedviga se pousmála.
,,Ahoj Hansi." Řekne mi a já symbolicky mávnu rukou.
Mě spíš totiž zajímala ta bytost kterou Marion přivázala k vrbě.
Obešel sem nás "dokonalý" hlouček a došel sem k té bytosti.
Syčela a cukala sebou.
,,Klid...mě se bát nemusíš." Promluvím ale v tu chvíli ona na mě vycenila zuby a chtěla se na mě vrhnout ale jakmile sebou cukla z ramena ji stekl další potůček krve a ona zaknučela.
,,Obvážu ti to..." Řeknu a vytáhnu obvaz co sem měl už od té doby co sem na cestách.
Když sem se k ní přiblížil, cukla sebou.
,,Já! Hodný! Tvoje paže, Já! Pomoct!"
Zkusím jí to říct zjednodušeně a u toho se snažím gestikulovat rukama.
Ona se na mě podívá a já se dotknu její kůže. Měla ji teplou ale okolo rány lehce studenou. Obvázal sem ji rameno okolo dýky a pak sem ji prudce vytáhl a přimáčkl obvazem.
V tu chvíli zaječela a málem mě kousla.
Oddechl sem si, že se jí to nepovedlo a posadil sem se vedle ní.
Byl večer, ty tři seděli kousek ode mě a udělali si oheň.
,,Já ti nechci ublížit." Řeknu a ta bytost se na mě koukala svýma krásnýma zelenýma očima.
,,Zima?" Řeknu a sundám si kabát.
Když jí ho lehce podám, ocasem se ode mě odsune.
Opatrně ji ho položím na tělo a ona lehce zakroutí svýma špičatýma a malýma ouškama. ,,Jak se jmenuješ? Kdo jsi?"
Řeknu... chvíli se na mě jentak dívala a pak lehce otevřela rty.
,,Pojď se najíst? Tuhle potvoru nech na pokoji." Řekne v tu chvíli za mnou Can.
,,Nemám hlad a není to potvora!"
Vystartuju po Canovi a ten zvedne obočí.
,,A, že tě chtěla utopit, to je ti jedno?!!!"
Zvýší hlas a já se na něj zamračím
,,Je vyděšená!" Řeknu a Can se na ní podívá. Zakroutí hlavou. ,,Ty si se zbláznil." Řekne a odejde zpět.
Podívám se zpět na tu bytost která mě celou dobu bedlivě pozorovala.
Posadil sem se a unaveně sem si schoval do klína hlavu.
,,Sem Luna." Promluvil najednou harmonický hlas.
Podívám se na to stvoření.
,,Luna?" Řeknu a ona přikývne.
,,Sem Sire-" v tu chvíli nás přeruší Hedviga.
,,Mluvíš lidskou řečí?!"
Protočím oči v sloup, že nás přerušila.
Luna přikývne ,,sem napůl Siréna... Napůl člověk." Řekne.
,,Mě se tomu nechce věřit." Řekne Can.
,,Zklapni." Okřiknu ho.
,,Chtěla tě utopit!" Konstatuje zpět.
,,Já se živým masem..." Řekne Luna.
,,No vidíš." Řekne Can.
,,Nechte toho." Řekne nám Marion.
,,Já...já...promiňte." řekne potichu Luna.
Hedviga si nás vezme stranou.
,,Je hodná." Pošeptá.
,,Já vím, cítím to." Řeknu a Marion přikývne. ,,Má milou auru...dá se jí věřit." Řekne a v tu chvíli kdy to Marion řekla, začal tomu věřit i Can. Protože Mario je přece bůh života, vycítí vše dobré.
,, Vidíš. Tady chytrá ti to potvrdila."
Řeknu sarkasticky Canovi a otočím se na Lunu.
,,Pusťte mě." Řekne mi.
,,Pustíme ale až nám ukážeš, jak se dostaneme do Temného paláce."
Řekne Marion.
,,Proč chcete jít zrovna tam!" Řekne Luna. ,,Máme tam určitý úkol." Řeknu jí.
,,Ale." Namítne Luna ale Can ji přeruší.
,,Bereš? Nebo tě tu máme nechat svázanou." Probodnu ho na chvíli pohledem ale pak se podívám zpět na Lunu.
,,Dobrá...vezmu." řekne trochu vyděšeně.
Všichni si odešli sednout k ohni.
Chtěl sem si sednout ale ona mě chytla za ruku. ,,Zemřete tam!" Podíval sem se jí do očí. Měla tam strach.
,,Neboj se, umíme si poradit." Řeknu a opřu se o strom.
Ona se zachumlala do mého kabátu a zavřela oči.
Taky sem zavřel oči a usnul sem, věděl sem, že oni budou mít hlídku takže budeme v bezpečí.
Když sem se ráno probral bylo ještě šero.
,, Dobré ráno." Ozve se Luna.
Podívám se na ní. Kabát byl položený vedle ní. Byla krásná viděl sem ji lépe než předtím.

,, Dobré." Řeknu.
Najednou mi do klína přistálo teplé jablko. ,,To je snídaně." Prohlásim.
Can mávne rukou.
,,Buď rád, že máme aspoň něco.."
Podíval sem se na Lunu. Dívala se na vodu.
,,Dej si..." Řeknu a podám ji jablko.
,,Co to je? To se jí?" Řekne mi a zamrká.
,,Ano, je to lepší než jíst...lidi." poslední slovo lehce polknu.
Ona se zakousne do jablka až do jádřince.
,,E! Tohle se ne..-..jí." Než to stihnu do říct sní celé jablko i z ťopkou. Podívá se na mě a pokrčí rameny.
,,Není to špatné." Prohlásí a já se na ní udiveně podívám.
,,No...aspoň, že ti to trochu chutnalo."
Řekne Can.
,,Vstáváme. Musíme jít, budeš přivázaná, ať máme jistotu, že neutečeš" Řekne Hedviga. Luna přikývne a začne něco šeptat. Najednou se nám zatmí před očima a když se všichni konečně rozkoukáme uvidíme Lunu jak stojí...měla nohy!
,,Ty máš nohy?!" Řekneme všichni krom Hedvigy udiveně.
,,Ano, dokážu měnit ocas a nohy, díky tomu, že sem míšenka." Řekne Luna a lehce se usměje.
,,Okouzlující." Řeknu a jí se znovu zatřepou ouška.
Na ruce ji Can naštěstí opatrně uvázal provaz a vydali sme se na cestu.

Tyler:

Procházel sem okolo domů co byli v temném panství. Všichni se na mě dívali.
Vdovy, sirotci a stáří lidé. Jako vždy to tu vypadalo jak v hrobě. Přešel sem kamenný most pod kterým byli hladoví tygři. Už se skoro požírali navzájem... protože dlouho nejedli.
Nadechl sem se a došel na nádvoří hradu.
,,Hej!" Zařvu až se moje ozvěna táhla po všech zdech až k černým oblakům.
Najednou se prudce otevřeli všechny dveře a okna a z nich vystoupili stráže. Klasicky v krvavě rudém brnění a na rameni potisk smrtihlava.
V ruce drželi kuše a mířili na mě.
Polkl sem a zvedl ruce nad hlavu a řeknu si pro sebe:
,,Tak co semnou máš v plánu udělat otče"
.
.
.
Ahojky! Máme tu další kapitolu 💞
A s ní i další otázky ❤️
.
.
.
Jaký máš názor na Lunu? A na Hansovo chování k ní?
.
.
.
Co se podle tebe stane Tylerovi?
.
.
.
Co podle tebe znamená, když se Luně zatřepou ouška?
.
.
Dále můžeš napsat něco dalšího, co tě napadne 💞