Carevna 3: Potomek

Únos

O 2 roky později:

Marion:

Už je to dva roky, dva promarněný roky co sem se trápila, kvůli Hansovi ale uvědomila sem si, že věčně se trápit nemohu. To, že si mě nevyslechl byla hlavní vina.
Mám Cana, z kterým sem se stala nerozlučná kamarádka. Byl to skutečný nejlepší kamarád, z kterým je sranda a vždy mi pomohl.
Mě už bude skoro 19...fůůůhaaaaa, toto letí.
Can byl jediný člověk, se kterým sem nemyslela na to špatné ale právě na to hezké. Can mě hodně změnil, zocelil mě.
Dodělal to co Hans začal a nedodělal a to je ježdění na koni. Už se o mě táta tolik nebojí, protože ke koním sem si udělala opravdu výjimečný vztah. Když měl Can práci, vzal mě sebou aby sem se něco přiučila a aby sem se necítila sama. Bylo to od něj moooc hezké a moc sem si ho za to vážila. Dělali sme blbiny a já se konečně po delší době opravdu zasmála, dokonce sem občas dostávala záchvaty smíchu, až sem se jednou malém zakuckala vína. Zdravotní stav se mi za poslední půl rok hodně zlepšil. Myslím, že je to proto, že už mě Lili netopila ve svém svědomí. Hodně sem se změnila, už nejsem tak naivní a věřím jen mým nejbližším a to nejvíce Canovi a samozřejmě mému otci a mamce, která je opět na panství, V údolí.
Už sem se tam byla i podívat a to za doprovodu Cana a pár zbrojnošů.
Taky mě Can učil trochu šermovat, no..

,,Pravý hák! Ne! Marion..to je obrat, to bysi udělala velkou chybu." Řekne mi Can a odloží svůj kord.
Unaveně se posadím do trávy.
,,Šermování není moje silná stránka."
Řeknu a zasměju se.
,,Ne, zatím není...ale věřím, že jednou z tebe bude neohrožená šermířka."
Řekne mi Can a taky si lehne do trávy.
,,Co takhle projet se na koni hmm?" Řekne mi a rošťácky se usměje.
Zajiskřili mi oči a zvedla se.
,,Wohooo! Tak šup! Co se válíš! Honem!"
Řeknu a podám mu ruku, on se usměje a z pomocí mé ruky se zvedne.
Došli sme do stájí a já přišla ke svému koni. Jen co sme vešli ržál a poskakoval.
,,Mám tě ráda Cane." Řeknu a on se usměje. ,,Já tebe taky." Řekne a já se vyšvihnu do sedla, jenomže sem blbě vyskočila a tak sem na koni polo vysela.
,,Co to vyvádíš." Rozesměje se Can a já se taky začnu smát.
Dojde ke mě a chytne mě za pas, zapřu se  konečně spočinu v sedle. Kůň spokojeně zaržál.
,,Díky!" Řeknu a usměju se.
,,Za málo." Řekne a vyšvihne se do sedla.
,,Tak jedeme?"
,,Že váháš!" Zakřičím radostně a vyjedu ze stáje.
V koňském sedle sem se cítila tak volná.
,,Kdo bude v tamtom lomu! Dostane na večeři přídavek!" Řeknu a prudce pobídju Bleska ke sprintu.
Ten jakoby to čekal a vystřelil.
,,Tam-neměli-ne-bezpečné!" Slyším jen pár úryvků co zakřičel za mnou Can.
Jela sem a užívala si jak, mi vítr pročisl vzduch. ,, Elisabeth! Sem bychom neměli jezdit! Je to tu plné lapků!" Objeví se těsně vedle mě Can na koni, byl zkušenější a uměl rychleji jezdit.
,,Cože?" Řeknu a pobídnu koně k pomalé chůzi. A po chvíli sme oba zastavili.
Kamenné stěny lomu se nad námi tyčili jak neporazitelné hradby.
,,Tady se mi to nelíbí, pojeďme pryč!"
Řekne mi Can vážně, je snad jediný člověk kterého poslechnu na slovo.
Otočili sme se ale najednou Cana něco schodilo z koně. Zařval a spadl z koně.
Kůň se splašil a začal utíkat pryč.
,,Cane!" Vykřiknu a seskočim z koně, doběhnu k němu a uvidím jeho zakrvácenou nohu.
Tvář měl v křečích bolestí.
V noze měl dýku.
,,Pane bože!" Vykřiknu ale najednou mě někdo chytne a povalí na zem.
Zaječím a Can zakřičí: ,, Marion."
Zatmělo se mi před očima, ale jen na chvíli.
Když se mi obraz konečně zaostřil uviděla sem toho muže.
,,Muž ze zahrady." Řeknu vyděšeně a snažím se vyškrábat na nohy.
On mě však chytl a tvrdě přidržel u země. Zaječím a snažím se zkopnout ale marně.
Najednou ho srazil druhý muž.
Začali se prát a já se doplazila ke Canovi.
,, Marion, uteč prosím!" Řekne mi v bolesti Can.
,,Ne, nenechám tě tu!" Řeknu a utrhnu si kus látky z šatů a přiškrtím mu ránu, aby mu neteklo tolik krve.
Zařve bolestí a mě ukapne slza.
,, Marion, teď si mi pomohla ale teď prosím uteč!" Řekne mi ale já zakroutím hlavou.
,,Bez tebe nikam nejdu!"
Najednou uvidím toho může co mě zachránil jak narazil do zdi a zůstal ležet.
Ten muž ze zahrady mě chytne za paži a postaví. Začnu ječet ale on mi dá k nosu kapesník, najednou se mi zatočí svět.
Modré hvězdičky, bílé, červené...co to je, najednou upadnu do tmy.

Hans:

To snad není možné...řeknu udiveně když nás ve voze, ten muž vezl kamsi pryč.
,,Brácho?" Řekne udiveně Can a já se na něj podívám. Byl svázaný, stejně jako já, nemohli sme se vůbec hýbat.
,,Cane?" Řeknu a zmateně se podívám na Marion.
Skoro bych ji nepoznal, byla krásná...změnila se, určitě i povahově.
,,Co tady děláš." Řekne mi Can a já protočím oči. ,,Jel sem pracovně k jedné královně, měl sem ji hlídat ale koukám, že to se asi odkládá." Řeknu naštvaně.
Královna mě zabije, když tam nedorazím.
Najednou ten muž co nás svázal a Marion dal jakýsi sérum k nosu zastavil.
Oba dva nás hodil ke stromu a Marion položil kousek do nás.
Stmívalo se a tak začal rozdělávat oheň.
Najednou se Marion začala probírat.
Posadila se ale ještě se trochu motala.
Podívala se na mě a vytřeštila na mě oči.
,,Hansi?" ,,Marion?" Nemohl sem věřit, že je to opravdu ona.

Teď už to byla opravdu žena ale je to lhářka.
,,Co tak zíráš!" Řekne mi a mě to docela udivý, tak ostrá...už to není taková ta roztomilá puberťačka.
,,Na tebe, vidíš tu snad někoho jiného, krom Cana?" Řeknu.
,,Cane!" Vykřikne. ,,Si v pořádku?!"
On přikývne a ustaraně se na ní díval.
Přeskakoval sem očima z jeho pohledu na její pohled. Jejich vztah se hodně prohloubil. Dívají se na sebe jinak než když sem tam byl, co sem taky čekal.
,,Vy spolu něco máte?" Řeknu a oni v tu samou chvíli řekli ne.
Moc sem jim nevěřil ale budiž, jí už nevěřím vůbec ale Canovi to odpoustím...jako vždy se zachoval jako král a prostě si ji vyslechl. Ale Marion...u mě skončila už dávno.
,,Cane, odpusť." Řeknu a Can přikývne.
,,A co já! Mě bysi se měl omluvit taky." Řeknu Marion a já po ní hodím naštvaný pohled. ,,Tobě se neomluvim, nikdy!"
Řeknu a ona se na mě naštvaně podívá.
,,Teď to neřešte, spíš řešme to, jak se odtud dostaneme!" Řekne Can a snažil se dostat z provazů v tu chvíli zařval a z jeho rány se spustil další potůček krve.
,,Cane!" Zaječí Marion.
,, Pusť nás ty hajzle!" Zakřičí a já protočím oči.
,,Si jako myslíš, že když mu rozkážeš, že on bude tak blbý a pustí nás? Porazil nás všechny tři...to je potupa."
Řeknu a frustrovaně si povzdechnu.
,,Kdyby si taky furt nemyslel na hrdost" řekne naštvaně Marion.
,,Držte už všichni tři pusu." Okřikne nás ten muž.
,,Zklapni!" Okřikneme ho všichni tři a on vstane a dojde k nám.
Přitlačí Marion kapesník k nosu a i když se snažila bránit se po chvíli byla mimo.
Přistoupil ke mě a já mu plivl do obličeje.
Dostal sem takovou šlupku, že se mi zatmělo před očima.

Ahoj! Máme tu další kapitolu 😇 doufám, že se bude líbit.

Jaký máš názor na nynější vztah mezi Canem a Marion?

Jaký máš názor na nynější vztah mezi Hansem a Marion?

Co se asi bude dít dál?

A jaký máš pocit a co si myslíš celkově o kapitole?😇