Carevna 3: Potomek

Odchod

Tyler:

Probudil sem se veprostřed noci.
Nějak sem se nemohl zorientovat.
Co se stalo? Kde, že to jsem?
Říkal sem si pro sebe a pomalu sem se posadil.
Rozkoukával sem se a nemohl sem se vzpamatovat.
V tu chvíli sem zahlédl Marion jak se pomalu taky probírala a vypadala podobně zmateně.
Chtěla něco nahlas říct ale protože tam spali i ostatní a já nechtěl aby se vzbudili tak sem po ní rychle skočil.
Přeskočil sem k ní do postele, chytl ji ústa a přikryl sem nás peřinou.
,,Co se děje?" Řekne mi potichu, když ji pod peřinou odendam dlaň z úst.
,,Vzpomínáš si?" Řeknu jí a ona přikývne.
,,Jenom něco."
,,Já taky." Řeknu a ona se nadechne.
Společně sme to nakonec dali dohromady.
,,Hedviga nám způsobila bolest."
Řeknu a Marion přikývne.
,,Chtěla asi zjistit, co se děje."
Ale mě se to nelíbilo...nechala nám ublížovat jenom proto aby zjistila co se děje.
,,Podívej...mám další kroužek." Ukáže mi Marion a opravdu...měla druhý kroužek.
,,Jo, to já taky." Řeknu a ukážu jí svůj.
Až teď sme si oba uvědomili, že mi ve tmě svítí.
,,Hustý, tobě ty dva zlatý kroužky ve tmě svítí.", Řekne Marion unešeně ale mě se to nelíbilo. Pálilo mě to.
,,Vypadneme odtud." Řeknu a Marion se na mě udiveně podívá.
,,Cože? Proč?"
,,Protože tady nic neděláme, trénovat tě mohu při cestě, odchylujeme se od pravé podstaty této cesty. Ve dvou tam budeme rychleji než čtyři nebo kdyby se připojila i Hedviga. Zároveň neohrozíme ostatní."
Řeknu a Marion se zamyslí.
,,Ale ve více lidech sme silnější." Řekne a já nadzvednu obočí.
,,To těžko, oni bojují meči a to proti Bohu smrti bude naprosto zbytečné, zemřou dřív než vyndají meč. A Hedvigu tam nechci po tomhle co udělala. Hazardovala s našimi životy, jen aby zjistila co se děje." Marion přikývne.
Opatrně sme vylezli z pod peřiny.
Hmatl sem po své brašně a Marion si vzala deku svázanou do uzlíku.
Opatrně sme našlapovali ke dveřím.
Otevřeli sme dveře a vykradli sme se na chodbu.
Rozběhli sme se pryč a rovnou do stájí.
,,Když sme sem přicházeli viděl sem tam vzadu asi tři koně."
Došli sme do stáje.
Byli tam koně. Nečekali sme na nic a rychle sme každý nasedli na koně.
,,Máš ten kámen?" Řeknu a Marion přikývne.
Chytl sem se jí za ruku.
,, Přej si Temný hvozd." Řeknu.
,,To nezní moc příjemně." Řekne mi Marion a já pokrčím rameny.
,,Je ti hranice moci tohoto kamene dál bysme se nedostali."
Marion tedy zavře oči a po chvíli se kolem koní objeví žlutá čára...pomalu obtahovala koně a ty spokojeně ržáli.
Zavřel sem oči a moc nás začala nadnášet.
Vystřelili sme na horu a po chvíli sme pomalu padali opět dolu.
Koně zařechtali když se jejich kopyta dotkli opět půdy.
Otevřel sem oči a Marion se na mě usmála.
Konečně sme byli zase na zemi.
,,Marion? Tobě ty kroužky svítí při světle."
Řeknu když se podívám na její kroužky.
,,To je zvláštní...tvoje zlaté kroužky svítí ve tmě." Řekne a podívá se na mé zápěstí.
,,A moje černé kruhy svítí zase při světle."
Pokrčím rameny a ukážu Marion na bránu do černého hvozdu.
,,Co to je..." Řekne a já ucítím, že ji naskočí husí kůže.
,,Brána do části země kde žije bůh smrti...můj otec." Řeknu, toto místo mě uklidňovalo ale Marion byla hodně napnutá a zdálo se mi, že i dost vystrašená.
,,Hele, klid, sem tu s tebou." Řeknu a chytnu jí za ruku.
,,Děkuji ale stejně, je to tu hrozně..."
,, Temné, já vím." Dopovím to za ní.
Před bránou se prohnal vítr a pár suchých listů popoletlo pryč.
Cítil sem jak se její typ zrychluje.

,,Temný hvozd, brána do temna.
Brána pro černé jezdce, brána pro temné duše. Kde slunce nemá co dělat.
Protože tam panuje temnota.
Jestli si mylíš, že se vrátíš, šeredně se myslíš. To co polkne už nevrátí, navždy zůstaneš v temném místě, duši to to vysaje. dávej pozor člověče, kam jdeš."

Řeknu a Marion polkne.
,,Promiň. Nechtěl sem tě ještě více vylekat." Řeknu a ona zakroutí hlavou.
,,Ne, je to zajímavé. Líbí se mi když říkáš tyto bájné poezie.",
Řekne mi a já se pousměju.
,,Jdeme." Řekne mi a vyjde ale já ji přitáhnu zpět a ona se mi přilepí na hrudník.
Podívá se na mě a pootevře ústa.
Dívám se jí klidně do očí a pak si povzdechnu.
,,Ať se stane cokoliv, ať tam uvidíš cokoliv, drž se mě. Nechoď ode mě pryč, ano?"
Polkne a pomalu přikývne.
Chytnu jí za čelist a jemně ji políbím.
Přivře oči a já ucítím jak se jí zvýšil adrenalin.
Možná ji líbám naposled. Mě temný hvozd nic neudělá ale ona je čistá, má přímý opak energie který je shromážděn ve hvězdě. Nemusí to přežít...
Ale je to jediná cesta.
Odtáhl sem se od ní a ona se na mě podívala.
Chytl sem ji za ruku a oba sme vykročili vstříc hvozdu.
Hvozd je velký, rozlehlý a nebezpečný.
Půjdeme před něj tak tři dny možná čtyři.
,,Jak moc se bojíš pavouků?" Zeptám se jí když sme tak metr od brány kterou už sme přešli.
,,Hodně." Řekne mi a polkne.
,,Super." Řeknu a povytáhnu obočí.
,,Proč?" Vyjede po mě Marion.
,,Ale jen tak." Řeknu a ona se zastaví.
Pustí moji ruku a zvedne ukazováček.
,,Neříkej mi, že tady ty potvory jsou! Já mám z nich panickou hrůzu!"
Řekne mi a já ztuhnu a podívám se jí přes rameno.
Obří pavouk...který měl skoro dva metry odpočíval přímo za ní.
Podívám sem se na její nohu která byla těsně vedle jeho nožky.
,,Marion, poslouchej." Řeknu a ona se rozmáchne.
,,Nene! Přestaň! Pššt" řeknu ale Marion se na mě nechápavě dívala.
,,Někdy by bylo fajn, kdyby mi četla myšlenku."
,,Podívej se na svou nohu ale opatrně a hlavně nepanikař." Řeknu jí a ona se opatrně podívá na svojí nohu, když viděla tu chlupatou nohu, zavřiskala.
Přesný opak toho co sem ji říkal.
Pavouk sebou cukl.
Marion mi skočila do náruče a vřeštila dál.
,,Klid, Marion...slez...Marion!"
Říkám ale ona měla panicky záchvat.
Pavouk se zvedl a vycenil na nás své obrovské kusadla.
Odtrhl sem od sebe Marion která se schovala na mě.
,,Nepoznáš, syna tvého pána?"
Zařvu a pavouk sponzoruje.
Začal sem na něj mluvit pavoučí řečí.
Vysílal sem zvukové vibrace a příkazy.
Pavouk začal couvat ale bohužel mu došlo, že braním defakto našeho nepřítele.
V tu chvíli se rozčílil.
,,Pryč...pryč!" Zařvu a popadnu Marion za ruku a rozběhli sme se pryč.
Pavouk lezl za náma a to hodně rychle.
,,Jakto, že ten pavouk má skoro dva metry!" Zaječí Marion.
,,Je to mutant...je zmutovaný, černou magií." Zařvu ale v tu chvíli zakopneme o kámen a spadneme přímo do pavučiny.
,,Do prčic." Řeknu a podívám se na pavučinu do které sme se chytli.
Tato pavučina byla obrovská a byla přes určitě čtyřicet stromů natažená.
Marion vřískala a snažila se z ní dostat pryč, tím že se hýbala a snažila se kopat.
,,Marion, takhle ne! Akorát se do ní ještě více zapleteš!" Řeknu jí ale to už se Mario Bros nemohla vůbec hýbat.
Najednou se přímo před mými oči objevilo osm očí.
,,Sakra." Polknu.
.
.
.
Ahoj! Máme tu další kapitolu 😇
.
.
.
Myslíš, že udělali správně, že opustili Hanse, Cana a Hedvigu?
.
.
.
Co bysi udělala na jejich místě, když jsou zapletený v nepřetrhnutelné pavučině?
.
.
.
Jaký máš názor na básně co občas řekne Tyler?